Horšie ako smrť

O tom, že největší absurditou našeho života je náš vlastní pohřeb se nás pokoušelo přesvědčit hodně filmů. Třeba Samá chvála nebo Náš milý nebožtík. Vždy to však sklouzlo do laciných moralitek a přehnaného patosu. Ale když se rozlučky ujme Frank Oz se svým stylem černějším, než černochova řiť v nočním tunelu a mladý autor Dean Craig se svým rázným a úderným stylem je o perfektní komedii postaráno. Působí to jako adaptace nějaké mě neznámé Simonovky (všední, až smutná událost se zvrne v pakárnu). Atributy jsou přitom velice provařené, ale předkládané ve velice svěžím hávu. Jedna putující lahvička léků, vyděračský skrček, zfetovaný snoubenec, sprostý invalidní strýček a samozřejmě rozhádaná rodina. Chybí sice nějaký výraznější hlavní hrdina, ale zase tu máme tucty dalších postaviček (vikář, hypochondr). Abych to neprotahoval, komorní a výtečná komedie ze staré školy. (04.12.2007)

Everything's so fucking green. Překvápko zahalené v pohřebním rouchu. I přes pomalejší rozjezd dokázal Frank Oz rozehrát, v prostorách jedné místnosi a altánku, typicky britskou černou komedii, postavnou na myšlence absurdity obřadností kolem pohřbu. Smekám před hereckými výkony s Alanem Tudykem - v roli "valiem" omámeného Simona - v čele. We can live with dignity. We can't die with it. (06.09.2009)

Nečakane príjemné prekvapenie. Frank Oz ma podobne príjemne prekvapil už svojou Svadbou naruby, no Smrť na pohrebe ju s prehľadom prekonala. Zrejme jeho najlepší film. Z otrepaného námetu tentoraz doslova vyžmýkal maximum a rovnako šťastnú ruku mal i pri výbere hercov ktorým zrejme na mená neprídete ale tváre to sú rozhodne známe. (25.10.2009)

S britským humorem žádný problém nemám. Přesto se mě tato komedie v podstatě nedotkla. Neříkám, že jsem se nezasmál, dobrých momentů zde bylo hodně, ale všechno prošumělo neuvěřitelně rychle. Vypoentované je všechno velmi zajímavě, ale na mě zřejmě až moc uměle. Fajn film - nic víc, nic míň. Bohužel má očekávání byla výše. (16.03.2010)

Co může být zábavnějšího než pohřeb? V podstatě cokoliv. Tady je však patrné, že autor už si ve svém životě trochu zatruchlil a následně zkombinoval historky o tom, co všechno se ještě může při smutečním obřadu "podělat". Jako manuál pro nezkušené pohřební návštěníky snímek celkem funguje, ale jako slibovaná komedie trochu ztrácí na tempu. Většina vtipných situací spočívá v tom, že někdo nevědomky vyvádí pod vlivem omylem zkonzumovaného halucinogenu. Ostatní komediální situace jsou buď příliš předvídatelné (děj a dialogy k nim slepě směřují) nebo zbaběle opsané od zábavnější konkurence. Nuda to sice není, ale zažil jsem už zábavnější pohřby. (20.05.2009)