Čierna labuť

Aronofskyho vyznání lásky k Červeným střevíčkům. Psycho (nikoli psychologická!) aktualizace Labutího jezera pro 21. století v artově-mainstreamovém kabátku s již tradičně tklivě plačící; a jen tak mimochodem i skvěle "samu sebe" hrající; Natálkou. Čekal jsem více baletního zákulisí plného ostrých loktů, intrik i posedlosti a méně rádoby horrorových prvků, s kterými si Aronofsky příliš nepotykal (ehm, zrcadla... to jako vážně Darrene?). Přesto to funguje a navíc to skvostně graduje. (18.02.2011)

Měl jsem k filmu značnou nedůvěru, myslel jsem si, že půjde o balet a na to vážně nemám nervy, čumět přes hodinu a půl na vyvinuté genitálie baleťáků v bílých elasťákách, jenže zvědavost s čeho že je Květula tak nadšená mě nakonec těžce porazila a včera jsem si to na labuť z vesela štrádoval. Vlastně on to balet je, ale balet s vlastníma démonama. Celou dobu jsem si říkal, co to ten film mele za kraviny, fakt jsem nechápal proč tam je to či ono, abych v poslední čtvrthodině procitnul a z tlukoucím srdcem si říkal no ty krávo, tak to je hustý. S jednotlivých scén bych zmínil společný tanec Vincenta s Natálkou. Hrozně se mě líbilo jak se Vincent Natálky dotýkal, byla z toho cítit vášeň, opravdovost, fakt nádherně zahraný. Tím se dostávám k hereckým výkonům. Je jasný, že tenhle film patří Natálce, když jsem si přečetl co všechno pro roli obětovala, opravdu velký respekt, miluju tu holku a jestli za tohle nedostane ceny, tak ať si z toho nic nedělá, protože se mnou se za odměnu, jak tady zahrála může vyspat kdy bude chtít. Pořád mám v hlavince ..pohled na prince, pohled na publikum a....., nádhera tolik síly a emocí co bylo v jednom záběru, v jednom pohledu... a o tom vlastně celá Labuť je. Je o jediným pohledu, který dokáže zodpovědět všechny ty předchozí proč, co to má znamenat, jak je to možný a další otázky, který se řadily v mé hlavě do fronty a čekaly až přijdou na řadu. (17.02.2011)

Velká nafouklá bublina, která se v podstatě smršťuje do několika základních psychologických pouček, a to že potlačovaná ženská sexualita je prevít a nejedné holce z toho už hráblo, že souboj ega a alterega bývá občas těžkým oříškem pro mladé lidi a že zničit falešné svědomí je jako zabít matku, což je samozřejmě pro člověka dost obtížné, proto raději sebepoškozuje sebe ... Nic víc v tomto filmu není, o nic víc zde nejde, žádné úžasné vyvrcholení, žádná úžasná myšlenka, Ameriku Aronofsky rozhodně neobjevil a tak jsem se koukal skoro dvě hodiny na baletní tanečky, které mne po pravdě moc neberou. Hvězdičku navíc dávám za špičkové herecké výkony všech zúčastněných ... ale jako celek je film pouze nevýraznou nudnou záležitostí ... (26.12.2010)

Natálko, na konci filmu tvé postavě aplaudovalo plné divadlo komparsistů. Ale neboj, za dva měsíce ti budou aplaudovat tví největší herečtí kolegové, taky ve stoje, až si půjdeš pro zlatou sošku. Dechberoucí herecký výkon! A Aronofsky si minimálně jednu nominaci taky připíše. Můj dojem z filmu navíc umocňuje skvělá hudba - variace na PIČe. (03.01.2011)

Pohlcující, intenzivní a výtečně gradující. Finále je strhující smrští vjemů, řízenou vynikajícím režisérem, jenž baletní prostředí (a předlohu) absolutně využil. Přesto je Černá labuť malinko chudší a prvoplánovější než přechozí Aronofskyho počiny, protože líčí akorát přímou proměnu neživé porcelánové panenky v její černý protipól. (29.12.2010)