Jaskyňa smrti

Víte co vás čeká v jeskyni? Tma! Tma a spousta šutráků a bubák. I když se jedná o CSFD brak, je to spolehlivá kombinace na to, abych se bál. Proto jsem odvážně vše zhasnul, vzal si hnědé bezpečnostní trenky a sledoval partu adrenalinových závisláků lézt do nezmapované díry kdesi v Kazachstánu. A trenky jsem využil. Ne, nebylo to kvůli bubákovi, ale kvůli kameramanovi. Všichni víme (kromě kameramana téhle zhovadilosti), jak je nepříjemné, když Vám v noci někdo šajní baterkou do obličeje. Ale náš zhovadilý kameraman se vyžíval v záběrech na postavy, které v absolutní tmě vybíhají vstříc našim bolavým očím a svítí a třesou se a v některých záběrech i běhají hlavou dolů nebo po stěnách. Pokud si chcete užít stroboskop či epileptický záchvat, tahle černočerná hříčka je pro vás! Malý rozpočet i na masku bubáčiska se dá zakrýt roztřesením kamery do supersilných kmitočtů. A to spolu s neutuchajícím svícením, detaily na utahané, zdrhající, ztracené a usoplené existence řvoucí jen moudra typu "Duch jeskyně je silný!", "Bože, my jsme se ztratili!", "Sakra, jsme zase ztracený!", "Jé, jde to po nás!", popřípadě "Aaaaaaggggghhhhhh" (+ čvachtavý zvuk tekoucí krve), posílají tento film do hlubin a bahna (nebo pod zem). Ovšem to jste neviděli konec! Ten nás uzemní tím nejdebilnějším vysvětlením v dějinách, dvěma holkama, které po požití hýždě pečeného kamaráda zvrací (v detailu) a pohledem na onoho bubáka (škoda jen že nezůstal roztřesený). Jedna hvězda by možná se zavřením všech tělních otvorů byla. Ale prdel ať si tvůrci dělají z plastelíny a ne z diváků :) "Šmarjá, vždyť já se zase ztratil!" (07.11.2013)

Jdou jako úderníci v SSSR - plní plán v překračování hranice debility. Nesympatická skupinka lidí, katastrofální roztřesená zfetovaná kamera, kde divák nic nevidí, nekonečná tma, pár světýlek - opravdu nedoporučuji epileptikům. Je to nekonečné černo kinematografie - opravdový a nefalšovaný běs. Herecké výkony, scénář a dialogy - do prdele! To je vlastně přesná charakteristika snímku. Tam je opravdová černá tma a nejsou tam žádné strašidla! (17.10.2009)

Ještě bych unesla ten fakt, že nám na začátku ukážou partu naprostých debilů, u kterých nám je známo že všichni brzo zdechnou. Jenže! Tady nám 1: vůbec nepředstavili postavy, 2: to, že je kamera jakože "zajímavá" jenom proto, že nebylo dost peněz na triky mi taky došlo, 3: příliš tmy, která není smrtící ale nudná, 4: naprosto neskutečný dabing, totálně na pár facek, 5: směšná zápletka, 6: ne-logika v chování postav. Přece, jsou to snad speleologové, ne? Jak je tedy možné, že začnou pištět jak vepři na porážce, hned po prvních minutách v jeskyni? 7: totálně směšný a blbý závěr. Víc není co dodat. (09.09.2011)

Smrdící temnota je luxusní horor asi jako Pád do tmy akorát má horší herce, mizernější příběh, žalostnější hudbu, otřesnější "efekty" a tak nějak celkově to stojí za hovno. Ze začátku jsem s partou jeskyňářů sympatizovala, jelikož sama ráda pátrám v jeskyňkách a jak vidím díru, hned mám potřebu se do ní po hlavě vrhnout. Jenže není díra jako díra a tady se vlezlo do ukázkovýho Mordoru. První dvě mrtvoly a zavalení díry balvanem ještě vypadalo, že to půjde JENŽE...pak začalo zběsilý blikání baterek, řev, běhání potmě a vidět je kolosální hovno. Dialogy se omezí na - Pomooooc, utííííkej, co budeme dělat, uklidněte se, pomooooooc, utííííkej, co budeme dělat, uklidněte se, pomooooc...jo to už jsem vlastně psala. No zní to tam pořád dokola. Vraždy vidět nejsou, herci taky ne, monstrum (což je chlap) taky ne, jeskyně taky ne...prostě si vemte baterku, blikejte si doma ve sklepě a každou pátou vteřinu zařvěte. Tím se vám povede dokonalá kopie filmu občas ještě cákněte kečupem. Konec, kde si dvě kravky, držej na svých nahých tělech kožešinu, aby jim nebylo něco vidět v okamžik, kdy jim šlo o život a měly tak řešit jiný věci, než jestli jim je vidět bobr s kozama, jsem už nedala a začala se hystericky smát. Pak se v celé "kráse" objevil killer, začal je píchat a....TITULKY (27.04.2017)

Děcka, teď jsem se dodíval a úplně se stydím za to, že jsem se vůbec díval a dodíval. Nikdy jsem nic horšího neviděl. Kamera byla zřejmě připevněná na záda režisérova psa, jenž mu házel piškotky, při čemž si pes i s kamerou občas lehl na záda a chtěl podrbat na bříšku. Při hlášce: "Dýchejte potichu!" jsem si musel nalít a jen doufal. Po chvíli se zdálo, že pes kameru ztratil a tma na obrazovce byla v tu ránu úžasné vylepšení celého filmu a já jen doufal, že se kamera nenajde a film skončí. Nedávno jsem viděl Ducha podzemí a myslel si, že vede v odpadních filmech, ve srovnání s tímhle je to oskarový zážitek. Při takovýchto filmech potřebuji další stupeň hodnocení: Kafilérní! (26.11.2011)