Chaotická Ana

Škoda, že jsem se až po zhlédnutí filmu dozvěděla od pana kolegy PeteraN, že při sledování Medemových filmů je lepší ponechat "rácio" doma. Já si ho vzala do kina sebou, což byla jasná chyba. Po skončení projekce tak ve mně zůstaly pocity zmatení a v mysli se rojila spousta všetečných otázek. A navíc hluboký nesouhlas s pohledem na ženské a mužské rozdělení rolí. Muži - lovci. Ženy - děvky. Kroutící se, předvádějící se, svádějící nebohé lovce, kterým ve finiši naserou na hlavu, aby se vzápětí od nich nechaly zmlátit...Proč??? Co to je??? - Těžký film k hodnocení, protože přes všechny mé výtky k obsahu je Chaotická Ana čímsi výjimečná. Za tím čímsi je především nádherné barevné zobrazení přírody, snů, lidí, uměleckých děl... 3,5 (13.12.2008)

Klíč k finální scéně vidím v boji ženského a mužského principu. Proti emotivnosti a živelnosti Any ( žena jako dárkyně života) stojí muž, sokol z úvodní scény, představitel násilí a sobectví (u kongresmana spojený i s machismem). Tak Ana, jež vstřebala všechny mužm ublížené a ztýrané ženy snad za posledních 1 000 let, učiní (holubičí) gesto vzdoru za všechny ženy, které v ní našly útočiště a dodaly jí vlastní sílu a a sebevědomí. Film nabízí i řadu dalších otázek k zamyšlení, u kterého vás provází skvělý hudební doprovod a celkově chytlavá atmosféra. (02.04.2012)

Pohled do spirituálních poloh jedné bohémské duše, jehož formální rámec, sledující číselný odpočet (k navození hypnotického stavu?), dodržuje snesitelnou polohu vyprávění a ve svém konci dojde ke slušné pointě. K té vás příběh neodolatelně táhne, což i přes jednoznačně umělecké ambice znamená, že nezačne nudit. Závěrečná epizoda po "dosažení bodu nula" celou snahu sice zbytečně strhává do roviny polopatické protiválečné agitky a scénka s ukáknutím do ksichtu jeví se mi trochu na efekt, přesto zážitek z filmu měl u mne svou estetickou odezvu. 75% (26.02.2009)

Julio Medem opět dokázal svou tvorbu posunout o něco dále. Jeho záliba v psychologii je více než zjevná. Mé nadšení ale srazil na závěr filmu, který je snad nejdůležitější částí všeobecně... no nechci spoilerovat, tak jen řeknu, že se to opravdu moc nepovedlo - vymizela hloubka zavřených dveří a Ana zůstala šílenou. První půlka je ale o něčem úplně jiném... cesta do podvědomí je až mrazivě důvěryhodná a Manuela Vellés se do role perfektně hodí. Určitě sem nebyla jediná, kdo se v jejích očích naprosto ztratil. Ana projde vaším nitrem a chytne vás za ruku. Jsem ráda, že Medem nezůstal u svých stálých herců, už jsem se v jeho tvorbě začínala ztrácet. Propojení s výtvarnou a hudební stránkou bylo také jedinečné. Opravdu mě mrzí ten konec, který opravdu všechno doslova podělal... ti, co film viděli, vědí, proč tohle píšu. Naprosto by stačilo zůstat ve Španělském prostředí, protože to je jedna z kvalit Medemovsky vyjímečných filmů. (15.01.2009)

Naprostý souhlas s Murrro. Přes drobné puklinky v průběhu filmu a rozpačitý závěr jsem byl po dlouhé době nadšen - Julio to umí, Julio je machr. Naprosto strhující rytmus příběhu a postupné propadání se do hrdinčina podvědomí i dějin lidského druhu, bezchybná vizuální složka a snová atmosféra. Medeme, Medeme, zase jsi mě dostal. (28.01.2009)