Chaotická Ana

Vojny vynašli a vedú muži! To je nespochybniteľný fakt, ako aj ten, že som asi ešte nikdy v živote nevidela viac ženský film, ako práve tento. Veľmi sa mi páčilo množstvo symboliky, hlavne dvere, ktoré mali od začiatku skrytý význam, ako aj nahota, či zdanlivá povrchnosť a jednoduchosť hlavnej hrdinky. Absolútne ma šokoval záver, ktorý bol skutočne silný, plný po storočia potlačovanými emóciami snáď každej ženy. Tiež by som občas potrebovala takto si zakričať. Verte mi, ja by som kľudne ešte pritvrdila! (25.12.2014)

Tenhle snímek mě pohltil, téměř dvě hodiny mě drtil svými zuby a pak mě naprosto zmatenou vyplivl a nechal napospas všem vířícím myšlenkám. Bezelstná a neuvěřitelně krásná Ana si diváka omotá svým dokonalým úsměvem a takto spoutaného ho vtáhne do svého, doslova vražedného, chaosu minulých existencí. Její příběh mě fascinoval - každé její psychické vypětí jen stupňovalo moji zvědavost - jakou další cestu si Medem vybere, které dveře mi otevře tentokrát, uzavře se kruh konečně, přelstí holubice sokola? Chaotická Ana je rozhodně originální podívaná, Manuella Vellés podává strhující výkon a démonický Nicolas Cazalé je parádní třešničkou na dortu. 5/5! (09.06.2009)

Nádherný úsměv Manuelly Vellés a opět geniálně krásná práce s kamerou patří mezi dvě hlavní záležitosti, které mě na tomto filmu upoutaly. Vizuální úchvatnost, tak typická pro režiséra Medema, mně opět připravila kouzelný zážitek. Příběh filmu, podobně jako název chaotický, na téma "minulé životy", ukazuje příběh roztomilé dívky s uměleckým nadáním a vnitřním rozerváním, která se stává obětí hypnotických experimentů, které ji ženou do záhuby... Vše je zašmodrchané, vyvíjí se zajímavými směry, končí rozporuplnou dramatickou scénkou s chlípným hnusákem... Já si film užil, byla to krása sledovat... (27.02.2010)

Medem patří k mým nejoblíbenějším režisérům, není tedy divu, že jsem se na Chaotickou Anu velmi těšil. Již první minuty mě bezmála nadchly a já si užíval typickou práci tohoto režiséra. Spoustu pro něj specifických prvků jsem už znal, ale dovedl z nich namíchat opět něco nového. Radoval jsem se tedy z až důvěrně známých záběrů točených z pod vodní hladiny, v ní vznášejících se těl, krásné a záhadné hlavní hrdinky, kamery bloudící na nějaké neznámé tajemné místo, a těšil se z těch nových, jako bylo Anino seznámení s novým prostředím ve scénách s dotykáním rukou lidí v neznámém davu. Oceňoval jsem, jak pomocí jednoduchého odpočítávání dokáže stupňovat divákovo napětí a očekávání. Následují SPOILERY. Vše bylo prostě skvělé, až do chvíle, ve které Medem spojil obecné mírové poselství filmu s konkrétní událostí, s válkou v Iráku. Je jistě právem umělce, stejně jako jiného člověka, se vyjádřit k akutálnímu politickému dění a možná není náhodou, že jedno z nejznámějších děl tohoto charakteru, Guernica, pochází ze štětce španělského malíře. I Buňuel, další Španěl, byl politicky velmi angažovaný. Ale zpátky k Picassovi. Právě on hlásal, že umělec by se k politice vyjadřovat měl a on sám tak zajisté činil. Guernica je z tohoto soudku jistě dílem nejznámějším, mně se však do krámu více hodí jeho obraz Masakr v Korei, který představuje kritiku nasazení jednotek OSN v oné asijské zemi. Z dnešního pohledu se toto nasazení obecně hodnotí jako rozumné, umělec tedy zjevně není neomylným. A tím se dostávám zpět k Medemovi. Možná je jeho odsouzení války v Iráku správné a možná nikoliv. Nevěřím však tomu, že právě američtí strůjci této války jsou těmi nejhoršími lidmi historie, jak Medem ústy Any tvrdí. Stejně jako nevěřím tomu, že onen politik z filmu by se pokusil Anu ubít k smrti. Tahle scéna a násilné naroubování příslušné zálivové události, mi prostě obojí přijde poněkud pokakané. Přesto i onomu hovínku nemohu upřít napáditost s jakou bylo propojeno hned s úvodní scénou filmu (jestřáb a holubice), a tím byl oběma "vyměšovacím" scénám dodán hlubší význam, než by měly samy o sobě. Vyzdvihnout musím i práci s minulými životy, které zprvu působí jako pouhý mystický prvek k upoutání zájmu diváka nějakým tím tajemnem, posléze se však ukáže, že jde o velmi funkční a originální způsob, jak příběh Any zobecnit a všechny násilím trpící ženy světa představit v jedné osobě, kterou už divák důvěrně zná a tudíž ono utrpení pro něj není odosobněné. A přitom ono příjemně mrazivé tajemno zůstává :) Nu a abych nekritizoval jen ten Irák, tak si musím rýpnout i do scény, ve které nám první Newtonův zákon umožní zahlédnout Aniny kalhotky. Medeme, vždyť erotiku přece umíš servírovat mnohem rafinovaněji. (I když zpětně tuto scénu vnímám jako určité symbolické podtrhnutí Anou nabytého sebevědomí - ale tady bych byl raději opatrný). (24.11.2008)

Filmová súlož Medema s Almódovarom (farby, niektoré pasáže a postavy), jemnými dotykmi Kieslowského intelektualizmu a schématizmu, pričom zdiaľky (najmä ku koncu) voyeruje David Lynch...Hoci tento mix znie nepravdepodobne, je tak nepravdepodobný ako storyline, ako mix snových pasáží a reality, vedomia a nevedomia...Výborná Medemova hypnóza (odpočítavanie kapitol) s pár momentami par excellance (nádherne nasnímaný sex, pestrofarebné dvere do sveta nevedomia a pod.). Medemove tradičné ingrediecie (nahota, estetika, fatalistická láska, tragika,...) opäť namiešané do takej miery, že divák pri tomto filme nemôže ostať chladným... (07.01.2009)