Majestic

Neviděl jsem žádný film od Franka Capry a Amerika padesátých let určitě není místo, kde bych chtěl žít. Takže možná jen Majestic ne tak úplně doceňuji. Každopádně, k tomu, co si dovolím hodnotit i já: Herci skvělí, obzvláště Landau, pak Carrey. Režie velmi dobře zvládnutá, Frank Darabont prostě umí. Hudba vhodně dotváří atmosféru a "feeling". Jen ten příběh.... Více jak první polovina se mi docela líbila jako poměrně zajímavá variace na "druhou šanci". Bylo to milé, místy vtipné... zkrátka pohlazení na duši. ________________ následuje spoiler ___________________________ Ale bylo jasné, že jednou se Pete/Luke rozpomene a že bude objeven. A pak pro mě přichází dva kameny úrazu: neuvěřitelně patetická řeč v soudní síni, kdy se Pete hrdinně vzepře obžalobě a soudu, zachová se přesně tak, jak předtím sám kritizoval, a... vyhraje, a pak sentimentální scéna, kdy se vrací zpět do městečka. (01.01.2005)

Sentimentální, ale moc mazaně... Majestic se odehrává ve dvou "světech" a je veskrze o dvou věcech. Zobrazuje v nich boj proti netoleranci a ukazuje lásku k filmu (a ke klasickému způsobu, jak si ho vychutnat). Darabontův film je opět nesmírně propracovaný, ale naštěstí ne tak nápadně vypiplaný jako předchozí vězeňská dramata, neboť by zde narazil na hranici kýče. I tak je samozřejmě otázka, jestli se musí v každém díle s nádechem „cinefilie“ nacházet taková spousta de facto umělých odkazů na další kusy. Některé jsou funkční, jiné pro odškrtávající znalce, další variováním lehce banální (další "Homer" s umělými údy podle Nejlepších let našeho života...). Co se doby týče, tak mám pocit, že Darabont kritizuje jen její "výstřelky" a z principu se na ní kouká nostalgicky, což signalizují i některé skoro až technicolorové záběry. Je roztomile naivní, protože všichni záporáci jsou jako u Capry (výzor předurčuje tvůj charakter) a veškerý rozevlátý děj se vyvíjí podle přímky v sekundových intervalech. Není to nutně zápor, ten film je moc hezký a do jisté míry magicky působí po celou tu dlouhou dobu, jenom naprosto chápu, jestli někomu ze srdce vadí. P.S. - kdyby tohle (názorově) natočil Capra v roce 1951, tak by si vysloužil další nesmrtelnost, tentokrát od perzekuovaných levicových umělců té doby. Ale je dobře, že alespoň po půlstoletí nastala ta "správná" doba. (17.01.2011)

Simply love it. Srdcervoucí mravně pojatý snímek s bezkonkurenčním Jimem Carreym v hlavní roli. Frank Darabont není jistota kvality, ale jednou za pár let mu všecko klapne a dokáže natočit skvělé drama, které pobaví a dojme zároveň. The Majestic je právě tento skvostný případ. Ačkoli některé struktury příběhu působí až směšně uměle nebo až moc nepravděpodobně, jako celek to naopak působí velmi dobře a dává najevo, že bez tak absurních situací by ten emocionální zážitek nebyl takový...100% (08.10.2014)

Námet u mužovi so stratenou pamäťou je filmársky vďačný. Dokonca si myslím, že na túto tému bolo nakrútených viac filmov, ako sa takýchto prípadov reálne stalo. Pretože čo je krajšie, ako vytvoriť nový životný príbeh? Čo je výživnejšie ako fabulovať, náhle rozsvietenie pamäťových buniek, riešenie dilemy po rozpamätaní sa? Keď k tomu pripojíte obdobie mccarthizmu (radikálneho antikomunizmu v USA, kedy bolo viacero známych osobností vedeckého a umeleckého života nespravodlivo obvinených a potrestaných za propagáciu komunizmu v USA) a radosti spojené s obnovením zaniknutého elegantného malomestského kina, o výborný film by malo byť postarané. Nuž malo byť. Úvod a záver to potvrdzujú. Elegantne nakrútené, v duchu pocty starosvetským komerčným americkým drámam z obdobia, v akom sa dej odohráva. No medzi začiatkom a koncom sú veľké plochy obrovskej nezáživnosti. A to zráža celú snahu tvorcov do podpriemeru. (09.07.2020)

Krásne romantický film, ktorý tú prehnanú dĺžku robí znesiteľnou. V tomto filme určite zahral svoju rolu režisér a spravil napohľad jednoduchý príbeh o amnézii nepredvídateľným a zaujímavým, dokonca aj trocha na ten koniec, ktorý má už tradične nádych toho, čo vo filme spomína jedna postava, že príbehy by mali končiť šťastne. Krásne vykreslená súdržnosť ľudí v 50. rokoch a ich správania, ktoré bolo viac menej paradoxne ako z teórie komunizmu alebo iných teórii utopistického dobrého života. Som prekvapený z toho, ako si režisér podal ten "hon na čarodejnice", myslím ten hon na komunistov v 50. rokoch. Film mal svoje kúzlo a je viac ako nadpriemerný, ale možno až príliš natiahnutý. (04.05.2012)