Majestic

Jak jsem tak předevčírem sledovala "Majestic", připadala jsem si, jako bych sežrala obrovský krémový zákusek, spláchla to colou, jako nášup si dala mléčnou Milku, požvýkala pytlík karamelů a navrch pochroupala hrst kostkového cukru. Mám ráda sladké, ale všeho moc škodí a v tomhle filmu je skoro všeho moc - moc vlídnosti, moc lásky, moc blbosti na straně zla, moc patriotismu a hlavně moc patetických projevů, potlesku, transparentů, pochodové hudby a freneticky šťastných výkřiků. Je to tak sladké a milé a plné ideálů, až by životem otřískaný Evropan blil. Na druhou stranu je dobré se občas nechat dojmout pohádkou, připomenout si, co je správné a jak by vypadal ráj, kdyby existoval: jako americké maloměsto plné přátelských, usměvavých lidí, vždy ochotných podat pomocnou ruku. Pro mě nejslabší Darabont (měl by se nadále věnovat pouze předlohám Stephena Kinga) a nejsilnější Carrey (on umí hrát i bez tlemení, pitvoření, ksichtění a celé té mimicky přemrštěné gymnastiky, volejme hallellujah!). Čtvrtou hvězdičku dávám se značným sebezapřením - chtělo to najmout zdatného střihače, co by ušmiknul tak 45 minut natahování (to by se nechalo sebemrskačům pro director's cut). 70% (14.05.2012)

Herec drasticky pracující s mimikou a gesty se po Truman Show a Muži na Měsíci znovu vydal k dramatičtější látce. Jeho cestu od zvířecího detektiva a batmanovského Hádankáře tentokrát opečovává po Weirovi a Formanovi další velké režisérské jméno - jo jo, Frank Darabont. Výjimečná režijní osobnost, která dokáže z lecjakého námětu vytěžit maximum. Jeho Majestic (název zchátralého kina v truchlícím městě) evokuje poválečné chvíle kýčovitými momenty, tolik příznačnými pro zaoceánské snímky ilustrující pátou dekádu minulého století. Nadějný hollywoodský scénárista Peter se dere vstříc absolutní tvůrčí svobodě (ještě ale musí strpět absurdní komentáře šéfů studií), má přítelkyni a snad i onu blyštivou budoucnost. Za oceánem je ale v téhle době dosti matná, výrazně studená nálada a hlavouni nahoře občas potřebují nějakou tu oběť zmatečných ideologií. Na vlastní kůži to pocítí i sám Peter, ztrativ všechno, po čem kdy prahnul, si toho večera víc přihne a při autonehodě (mimochodem mimořádně zdařilá scéna) ztratí paměť a probere se až na opuštěné pláži kdesi u malého městečka, jehož obyvatelům záhy připomíná syna místního promítače filmů a především vojáka, kterého tu každý miloval a který kdysi dávno zmizel v zákopech nesmyslné války. Darabont nás jemnými příklepy vmete do poutavého světa přítmí promítacích sálů, kde se lidé nechávají unášet příběhy stříbrného plátna a výtečný kameraman David Tattersall (Zelená míle, Con Air) dělá vše pro to, aby tuhle na první pohled odstrašující délku přežili bez újmy. Příjemně ukázněný Jim Carrey v roli znovunalezence minimálně potěší (je moc dobře, že se ho nekomediální režiséři nebojí obsazovat), stejně jako žijící legendy Martin Landau a Hal Holbrook nebo sličná Laurie Holden. Poctivé, nedoceněné.. a asi ne pro každého!! (02.07.2008)

Soudní drama o hledání identity a sebe sama na pozadí politického, protikomunistického, napětí Ameriky 50. let. Takhle to zní strašně, ale ve skutečnosti je to asi nejdobráčtější film vůbec. Všichni se tam stále usmívaj, poplácavaj se po zádech a hraje k tomu příjemná hudba. Za začátku si říkáte what the fuck? Kde je pointa? Žádná není, prostě vás to buď začne bavit, nebo to vypnete. Já to nevypnul. (24.03.2012)

Už jsem měl za sebou Shawshank i Zelenou Míli, tak jsem si říkal, jestli je vůbec možné, aby Frank natočil další filmovou bombu. A odpověď je asi taková. O bombu se nejedná, ale rozhodně si u mě pověst nepokazil. Majestic je nádherný dobový a stylový snímek, který pomalu plyne od začátku až do konce a postupně rozvíjí příběh jednoho scénáristy, který ztratí paměť a nechtěně se dostane do městečka, kde se stane brzo hvězdou, protože si ho tamní lidé pro jeho vzhled spletou s jistým Lukem, který byl prohlášen během války za mrtvého. Bohužel se ve filmu rozvine dějová linie týkající se FBI a komunistické propagandy, která mně pokazila dojem z jinak krásného snímku. Je mi jasné, že to chtěl Frank okořenit nějakou zápletkou a vložit do filmu americký patriotismus, ale já nesnáším komouše a nesnáším nespravedlnost a tady je té nespravedlnosti na mě příliš. Naštěstí to zachraňuje vyšperkovaný konec v soudní síni a vřelé přivítání v městečku, ale přesto to stálo tenhle film jednu moji hvězdičku. Každopádně Frank opět dokázal dvě věci a to výbornou práci s herci a neskutečný cit pro kameru a hudbu. Tam se s ním může málokterý režisér rovnat. Pokud tedy máte asi 2 a půl hodinky čas a máte náladu se podívat do 50. let v USA, tak si pusťte Majestic. 8/10 (21.06.2010)

║Rozpočet $72miliónov║Tržby USA $27,807,266║Tržby Celosvetovo $37,317,558║ Nádherný film ako stvorený pre tých čo milujú kino a jeho atmosféru. Frank Darabont opäť bravúrne ovláda postavy a dokonale sa hrá s nami cez silný dramatický príbeh, Jim Carrey pravdepodobne v jeho životnej úlohe, nechýbajú emócie. Film ktorý každým pozretím naberá na konzistenčnosti, nadrozmerní príbeh. /100%/ (12.01.2007)