Majestic

Tento snímek mi zase tolik nepřirostl k srdci jako jiné tohoto režiséra. Přijde mi až moc přeslazený a sentimentální. Herce Jima Carreyho moc nemusím, ale tady v roli vážnější mi zase tolik nevadil. Frank Darabont je výborný režisér ale podle mě se jeho kvality spíše projeví na Kingových knižních předlohách. Líbilo se mi prostředí, atmosféra i herci ale když Majestic porovnám se skvosty, který tento režisér natočil, k tomu si připočítám trochu zbytečně dlouhou stopáž v délce 152 minut, tak bohužel nemůžu dát vyšší hodnocení. 60% (02.01.2009)

Občas si při sledování starých filmů říkám, proč už dnes nikdo takové věci neumí natočit, nebo pokud umí, proč je nenatočí. Frank Darabont evidentně umí a natočil. A je radost se na to dívat. Od první do poslední minuty dokonale vystavěný scénář, který je poctou starým filmům a nevynechá jediný jejich prvek, včetně těch kouzelně naivních, které inovuje a přece jim současně nechává původní kouzlo, navíc je obohatí řadou nápaditých drobných odkazů a vtipných narážek a ještě to pro mě osobně celé povýší na druhou zasazením do prostředí prodchnutého láskou ke starým, dřevem vonícím kinům, které mám tak rád. A totéž co o scénáři platí do posledního písmenka také o atmosféře, kameře a hereckých výkonech, kterým dominuje výtečný a nezvykle se krotící živel Jim Carrey. Jeho výkon je tak věrný, že jsem měl občas pocit jakoby jeho rolí sem tam probleskl James Stewart nebo Gary Cooper. Zkrátka film, který mi udělal radost. (24.10.2014)

Třetí celovečerní film Franka Darabonta (pominu-li jeho televizní tvorbu) a zároveň jeho film nejslabší... Majestic měl být zase velké, epické vyprávění na pomezí mýtu a síly klasického dramatu, ale nějak se divákovi postupně mění před očima a modifikuje v sice nadstandardní, ale přeci jen lehce kýčovitou filmovou zábavu. Cítím tu takový napoleonský komplex (nemající nic společného s výškou postavy) - tvůrci chtěli vítězit na mnoha frontách najednou a celá taktická složka, tedy koncepce snímku, se jim trochu rozvolnila a rozpadla. Majestic má několik silných motivů - v základní významové linii byl zřejmě myšlen jako poklona klasické éře Hollywoodu. Což se dá spokojeně kvitovat, i když právě stylizace ke kýčovité estetice té doby tomuto filmu z dnešního pohledu trochu láme vaz. V další rovině najdeme téma mnohem závažnější - padesátá léta a dobu, což film spojuje s mnoha dalšími podobnými snímky s touto tématikou - obdobím mccarthismu, honu na komunistické ,,čarodějnice" (lze ho chápat jako mnohem mírnější paralelu k padesátým létům ve východním bloku). (Nejblíže je Majesticu asi konverzační komedie Na černé listině, v níž exceluje Woody Allen, či vynikající černobílé drama George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí a samozřejmě životopisné drama Trumbo...) Nevím, jak byla tvůrci zamýšlena příběhová eskapáda, každopádně toto rámcové uvození příběhu trochu ztrácí sílu svým odklonem k romantickému a patetickému dějovému vzorci...(dualita světů - čistota a nezkaženost toho maloměstského x iluzívnost či zdánlivá idyličnost, pod níž je ale skryto pokrytectví a politikaření toho velkého, hollywoodského...) Hlavní hrdina se na základě ztráty paměti stane někým jiným, těžiště se přesune spíše k úvahám o ztrátě a znovunalezení domova a lásce, rodičovské i té partnerské... Co ve filmu funguje ale velmi dobře, je ukázněné a seriózní herectví představitele hlavní role Jima Carreyho. Jeho charismatický výkon je kladnou devízou tohoto snímku. Frank Darabont klade pro něj zcela příznačně důraz na humanitní ideály a lidské poselství svého snímku, film má dojímat, ale i morálně a eticky vzdělávat. Tvůrčí postup typický nejen pro mainstreamový hollywoodský proud ,,rodinných" dramat, ale i pro analogie v dalších národních kinematografiích - v té naší je analogií třeba scenáristický přístup Zdeňka Svěráka či režisérský Jana Hřebejka... Sám Frank Darabont by ale nejspíš rád slyšel v téhle souvislosti jméno hollywoodského vzoru - režiséra Franka Capry... (25.11.2007)

Tak ani na nejaky piaty pokus som tomu neprisiel na chut. Stale pokladam za zbytocnu uvodnu dvadsatminutovku a mrzi ma, ze od zaciatku vieme, ze Carrey nie je Lukom. Vdaka tomu je minimalne prvu polovicu film dost nudny pretoze neponuka nic, cim by zaujal. Teda az na tu otravnu liniu s protikomunistickym honom na carodejnice. V druhej polovici sa uz konecne zacne nieco diat aj v mestecku a cele to korunuje finale pred sudom v ktorom ma Carrey emotivny prejav. Nikdy som nevidel ziadny film od Franka Capry, ale pokial malo byt hlavnym zamerom tohto filmu vzbudzovat v divakovi lepsie vlastnosti a pôsobit pozitivne, tak sa mu to dari bohuzial iba vo finale. Vsetko co mu predchadza pôsobi, jak keby isli vsetci len na pol plynu. Najväcsi problem vidim v nudnom a nevyraznom scenari, ktory ani nedava prilezitost vyniknut hercom. V predoslych Darabontovych filmoch dokazali zaziarit herci aj v epizodnych ulohach. V tomto filme pôsobia nevyrazne aj hlavne postavy. No a naviac mam osobny problem s Carreym. Ako komika ho zboznujem, ale v dramatickych ulohach mi nikdy nesedel. Vysledok je pre mna priemerny film s emotivnym zaverom. Jednoznacne najslabsi Darabontov film. 6/10. (14.11.2016)

Moc hezky natočený film, který popisuje reálnou, ale i zároveň smutnou dobu amerických dějin ve které se pod záštitou vyššího dobra perzekuovali lidé, kteří sympatizovali s komunismem. Těch lidí bylo v průběhu let přes třináct milionů a výsledkem toho byl, že v největší baště svobody a demokracie se lidé báli provejit svůj názor, aby za to posléze nebyli sankcionováni. Tato doba strachu a udávání se kterou se tito trapní liberálové nechlubí byla realitou a říkalo se jí „Mccarthismus". Tento hon na čarodějnice postihl doslova celé Spojené státy a mezi nejznámější umělce, kteří byli potrestáni patřili takoví velikáni jako byl Orson Welles, Charlie Chaplin a dokonce i náš Jiří Voskovec, který byl dokonce rok izolovaný na Ellis Islandu. Senátor Joseph McCarthy chtěl doslova domnělé i skutečné sympatizanty donutit k přiznání a následně jim znemožnit svobodně žít. Tak to jsou fakta a základ tohoto filmu, který mnozí lidé nepochopili, protože neznají základní informace o této nešťastné době amerických dějin. A moc se divím místním liberálním pisálkům, kteří mi zaodpadovali můj oblíbený seriál 30 případů majora Zemana, že když jsou takoví znalci světových dějin a mají morální hodnoty postavené na nejvyšším stupni, tak ani nereagovali na tuto samou dobu plnou nespravedlnosti a odsuzování nevinných lidí. Buďto to neznají a nebo jejich míra spravedlnosti je měřena dvojím metrem. Stručně řečeno senátor McCarthy a jemu podobní idioti, chtěli své třídní nepřátelé hladit, hladit a nakonec doslova vyhladit jen kvůli jinému názoru. Tak to je asi vše, co bych napsal k tomuto tématu a co se týče filmu, který se odehrává v této dusivé době a hlavního hrdiny, kterého se týká nařčení a případné odsouzení za tento jeho životní postoj. Sbalí si svoje saky paky a hybaj z Hollywoodu, kde už pro něj není místo. Samozřejmě  má nehodu po které si nic nepamatuje a posléze se objeví v malebném městečku, kde všem přípomíná pohřešovaného válečného hrdinu, kterého měli skoro všichni místní vidláci rádi. Samozřejmě je vše jinak a toto přesladké americké klišé, které vidíme na konci filmu a které je specialitou režiséra Franka Darabonta jsem moc nemusel a takhle se to fakt reálně neodehrávalo. Ale dejme tomu, Jim Carrey excelentní, to samé i další herecké výkony byly vynikající. Nemám, co dodat, jenom asi to, ať se točí víc filmů z této doby, ať lidé vidí, co znamenalo v Americe padesátých let slovo demokracie. A i když to mělo nereálný konec, tak jsem byl velice spokojen a to i přes dlouhou stopáž jsem se nenudil ani minutu a proto dávám 90%. (15.06.2021)