Majestic

Sentimentální, ale moc mazaně... Majestic se odehrává ve dvou "světech" a je veskrze o dvou věcech. Zobrazuje v nich boj proti netoleranci a ukazuje lásku k filmu (a ke klasickému způsobu, jak si ho vychutnat). Darabontův film je opět nesmírně propracovaný, ale naštěstí ne tak nápadně vypiplaný jako předchozí vězeňská dramata, neboť by zde narazil na hranici kýče. I tak je samozřejmě otázka, jestli se musí v každém díle s nádechem „cinefilie“ nacházet taková spousta de facto umělých odkazů na další kusy. Některé jsou funkční, jiné pro odškrtávající znalce, další variováním lehce banální (další "Homer" s umělými údy podle Nejlepších let našeho života...). Co se doby týče, tak mám pocit, že Darabont kritizuje jen její "výstřelky" a z principu se na ní kouká nostalgicky, což signalizují i některé skoro až technicolorové záběry. Je roztomile naivní, protože všichni záporáci jsou jako u Capry (výzor předurčuje tvůj charakter) a veškerý rozevlátý děj se vyvíjí podle přímky v sekundových intervalech. Není to nutně zápor, ten film je moc hezký a do jisté míry magicky působí po celou tu dlouhou dobu, jenom naprosto chápu, jestli někomu ze srdce vadí. P.S. - kdyby tohle (názorově) natočil Capra v roce 1951, tak by si vysloužil další nesmrtelnost, tentokrát od perzekuovaných levicových umělců té doby. Ale je dobře, že alespoň po půlstoletí nastala ta "správná" doba. (17.01.2011)

Jak už tady padlo vícekrát, Jim Carrey je pašák a v roli, psané jakoby pro Jimmyho Stewarta, dělá jemu i všem těm správným, soucitným americkým hrdinům Franka Capry čest. Majestic je film provoněný nostalgií, pokorou a ještě čímsi přesně nespecifikovatelným, jakýmsi sociálním magnetismem, projevujícím se jak stmelováním obyvatel městečka, Američanů jako národa, nás diváků s příběhem Petera Appletona a - bude to znít pateticky - nás lidí jako takových. Humanismus, po masarykovsky člověčenství. Úžasná událost na poli kinematografie, která probublala v kinech bez většího zájmu. Což je i od některých fanoušků Darabontových prvních dvou filmů trochu nevděčné. Franku, jen tak dál. Let´s boogie! 90% (05.11.2007)

Dopredu som bol pripraveny na to, ze Majestic uz nebude mat take velke kvality, ake mali filmy od rezisera Darabonta VYKOUPENI Z VEZNICE SHAWSHANK (1994) alebo ZELENA MILE (1999) a dobre som urobil, pretoze asi v strede filmu bol dej trosicku rozvlacnejsi a to by som bol trosku sklamany, ale nebol som. Mozno by to chcelo par scen skratit, ale zaverecny prihovor Jima Carreyho a uplny zaver nemali chybu a opät som bol nadseny skvelym scenarom ako aj vaznou Carreyho ulohou, ktoru podla mna zvladol na jednotku, pretoze som uplne zabudol na toho blazniveho komika, ktoreho som spoznal v komediach ACE VENTURA: ZVIRECI DETEKTIV, MASKA alebo BLBY A BLBEJSI, vsetky z roku 1994 a este v mnohych dalsich komediach... 15.04.2010 ________ Jim Carrey - (Peter Appleton) +++ Bob Balaban - (Elvyn Clyde) +++ Jeffrey DeMunn - (Ernie Cole) +++ Hal Holbrook - (Kongresman Doyle) +++ Martin Landau - (Harry Trimble) +++ Laurie Holden - (Adele Stanton) +++ Produkcia: Frank Darabont, Michael Sloane +++ Hudba: Mark Isham +++ (15.04.2010)

Paradoxní je, že ačkoliv tomuto filmu většina zde komentujících vyčítá závěr, právě jím se nejvíce přibližuje Caprovým snímkům. Třebaže mě v atmosféře padesátých let trošku rušily některé záběry (jak moc je film vlastně současný, je nejlépe vidět ve chvíli, kdy se v kině dívají obyvatelé města na "Den, kdy se Země zastavila"), lze poznat, jak moc má Darabont "capracorn" skutečně rád a že při sledování oněch geniálních filmů dával pozor. Už když se na začátku bavily postavy o Zolovi, s napětím jsem čekal, kdy dojde na soud a velký projev... dočkal jsem se... a byl šťastný. Taky zbožňuji filmy Franka Capry, Franku... Víc takových filmů, děkuji. (14.11.2004)

Třetí celovečerní film Franka Darabonta (pominu-li jeho televizní tvorbu) a zároveň jeho film nejslabší... Majestic měl být zase velké, epické vyprávění na pomezí mýtu a síly klasického dramatu, ale nějak se divákovi postupně mění před očima a modifikuje v sice nadstandardní, ale přeci jen lehce kýčovitou filmovou zábavu. Cítím tu takový napoleonský komplex (nemající nic společného s výškou postavy) - tvůrci chtěli vítězit na mnoha frontách najednou a celá taktická složka, tedy koncepce snímku, se jim trochu rozvolnila a rozpadla. Majestic má několik silných motivů - v základní významové linii byl zřejmě myšlen jako poklona klasické éře Hollywoodu. Což se dá spokojeně kvitovat, i když právě stylizace ke kýčovité estetice té doby tomuto filmu z dnešního pohledu trochu láme vaz. V další rovině najdeme téma mnohem závažnější - padesátá léta a dobu, což film spojuje s mnoha dalšími podobnými snímky s touto tématikou - obdobím mccarthismu, honu na komunistické ,,čarodějnice" (lze ho chápat jako mnohem mírnější paralelu k padesátým létům ve východním bloku). (Nejblíže je Majesticu asi konverzační komedie Na černé listině, v níž exceluje Woody Allen, či vynikající černobílé drama George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí a samozřejmě životopisné drama Trumbo...) Nevím, jak byla tvůrci zamýšlena příběhová eskapáda, každopádně toto rámcové uvození příběhu trochu ztrácí sílu svým odklonem k romantickému a patetickému dějovému vzorci...(dualita světů - čistota a nezkaženost toho maloměstského x iluzívnost či zdánlivá idyličnost, pod níž je ale skryto pokrytectví a politikaření toho velkého, hollywoodského...) Hlavní hrdina se na základě ztráty paměti stane někým jiným, těžiště se přesune spíše k úvahám o ztrátě a znovunalezení domova a lásce, rodičovské i té partnerské... Co ve filmu funguje ale velmi dobře, je ukázněné a seriózní herectví představitele hlavní role Jima Carreyho. Jeho charismatický výkon je kladnou devízou tohoto snímku. Frank Darabont klade pro něj zcela příznačně důraz na humanitní ideály a lidské poselství svého snímku, film má dojímat, ale i morálně a eticky vzdělávat. Tvůrčí postup typický nejen pro mainstreamový hollywoodský proud ,,rodinných" dramat, ale i pro analogie v dalších národních kinematografiích - v té naší je analogií třeba scenáristický přístup Zdeňka Svěráka či režisérský Jana Hřebejka... Sám Frank Darabont by ale nejspíš rád slyšel v téhle souvislosti jméno hollywoodského vzoru - režiséra Franka Capry... (25.11.2007)