Skins

Viděl jsem teda jen první sérii, ale nějak mě nenalákala, abych se podíval na další. Nějak navím, proč bych měl. Ten jejich život mi nepřijde o moc záživnější než životy lidí kolem mě a rozhodně bych takové lidi za své kamarády ani nechtěl. Snad jen kouzelnou Cassie, což je taková upgradovaná verze Izzi z Grey's Anathomy o anorektismus. Nechci říct, že bych seriál nesnášel... pár dílů se mi moc líbilo, ale u některých jsem se zase velmi nudil. Mít je všechny v oblibě, určitě bych už teď viděl všechny řady. (28.04.2010)

Skončila jsem 4. sérií a dál pokračovat nebudu. První dvě generace byly neskutečně fajn. (Ta první byla jednoznačně lepší a originálnější, ale ani druhá se nenechala moc zahanbit). Na třetí se už odmítám dívat, abych si zachovala kladný pohled na tento seriál. Nechci ho vidět skončit na nějaké 5. generaci, při 10. sérii. (22.04.2012)

I quite like it. Vtipný mi přijde, že herci vypadaj pořád jako 14 děti, přesto spolu bydlej, cestujou, vydělávaj si sami, žijou bez rodiny... Scénář ale bezvadný, spousta zvratů, který dokonce dávaj smysl, vtípky, drogy, rozumný debaty téměř - někdy i filosofickej crap zodpovědně nezodpovědnejch... Na to, že je hlavních charakterů tolik, divák zvládá sledovat osudy všech. A sympatie pro určitý role se mění jak na houpačce, well done. (If they dont like it, fuck'em) / 1. série - střeštěná, ulítlá, prochlastaná, prohulená, prosouložená, prostě šílenství / 2. série - lehce dospělejší / 3. série - Trochu mě zaskočily téměř kompletně nové tváře, až mě to málem donutilo přestat koukat, ale tak po 4 dílech jsem si Skins zase začla užívat. / 4. série - Jak už je asi zvykem Skins, 2. část příběhů party je o něco serioznější a vážnější a zase někdo umře :-// Don't like. Perfektní postava - Panda. / 5. a 6. série mě asi chytla za srdíčko nejvíc, tihle labilové mě hodně bavili, perfektní mi přišla příšerná Franky a farm boy Alo, plus samozřejmě nechyběla další smrt. A já jsem teď smutná, páč nemám na co koukat. (08.04.2012)

- první generace aneb první dvě série - Příznačně byli "Skins" nominovaní na kupu cen v kategoriích drama a ne komedie. Navzdory zavádějícímu, nebo přesně řečeno navnazujícímu prvnímu dílu se nejedná o teenagerskou komedii vystavěnou okolo obvyklých motivů ztráty panictví a nezřízených večírků. S každým dalším dílem více krystalizuje drama zaměřující se na vztahy a profilaci jednotlivých postav. Seriál přichází s důmyslným dramaturgickým konceptem, kde se každý díl zaměřuje na jinou postavu. Díky tomu všechny figurky schematicky načrtnuté v prvním dílu (hulič, panic, sexbomba, suverén, troska) dostávají osobnost, mnohoznačnost a své vlastní konflikty, pocity i tužby. V charakterech postav stejně jako ve zvoleném stylu zůstávají "Skins" plně věrni svému cílovému publiku. Zatímco všechny dospělé postavy, tedy rodiče a učitelé, jsou v souladu s optikou teenagerů vykresleny jako karikatury, náctiletí hrdinové jsou plně vyprofilované bez jakýchkoli předsudků či přednastavených vzorců. V případě první generace seriálu to znamená, že hrdinové nespadají do žádné outsiderské či rebelské subkultury, de facto jsou to členové jádra třídy, kteří se ve volném čase oddávají hlavně paření. Ale i parties, hulení a pilule jsou jen kulisa pro to hlavní, co hýbe světem teenagerů - vypjatě dramatické vztahy, které tvoří alfu a omegu celého seriálu. Krom toho, obzvláště druhá série první generace "Skins" bravurně vystihuje hořkosladkost na konci posledního ročníku ročníku střední, coby doby prosycené pocitem blížícího se konce a strachem z bolesti vycházející z konfliktů a hroutících se idealistických plánů. "Skins" jsou seriál pro mladé o mladých, který je ve všech aspektech (včetně stylu a skvělé hudby) až unikátně věrný své cílové skupině, ale při tom nelze říct, že by byl naivní. (22.09.2013)

1. série: 'Every fucking year.' Teda takovou pecku jsem fakt nečekala. Nevím co mám chválit dřív, tak začnu originalitou. Každý díl je prezentován z pohledu jiné z mnoha hlavních postav a tak člověk všechny postupně dobře pozná a taky si ke každému vytvoří až překvapivě pevné pouto. Právě postavy jsou asi nejlepším aspektem celého seriálu. Všechny jsou špičkově propracované a zatraceně realistické. Ať už se dostanou do jakékoli situace, ať už řeší jakýkoli problém, vždycky se chovají uvěřitelně a lidsky, takže je jednoduché se s nimi sžít a člověk nakonec lituje i těch, kteří mu ze začátku nebyli sympatičtí. Co se děje týče, jednotlivé epizody a příběhy jsou buď vyloženě oddechově komediální (Tony, Maxxie & Anwar), celkem depresivní (Cassie - obzvlášť pokud jste stejně jako já takovou Cassie v životě doopravdy znali, Effy), oboje zároveň (Chris), nebo tak nějak vyváženě mezi (Jal, Sid, Michelle). Ještě musím zmínit skvělé obsazení (nejen hlavních hrdinů) a soundtrack. 2. série už je na tom o poznání hůř. Komedie vymizela, místo ní je tu ještě víc drama a místy to až zavání telenovelou. Taky chování některých postav se úplně změnilo, celkově vymizelo předchozí kouzlo a začala jsem neuvěřitelným způsobem nenávidět Cassie. Ale fuck it. Do dalších sérií už každopádně se pouštět nebudu. (05.06.2015)