Těžká Barbora

Metabolismus 603, uááááá :) Forbíny a vystříhané scény s Werichem a Horníčkem viděla archivářka a dramaturgině České televize Berková, poprvé v pražském kině Dlabačov u příležitosti Horníčkových sedmdesátin. "Šlo o materiál zachráněný filmovým historikem Myrtilem Frýdou a doktorem Goldscheiderem z popelnic ve Vladislavově ulici, kde tehdy televize sídlila,". Když se později v archivu zajímala o staré záznamy pro výběr k dalším pořadům, zjistila, že tam jsou uchovány některé předscény a torza obou představení. Byla však rozstříhaná, v katastrofálním technickém stavu a doplněná popiskem: Neúplné, unikát, nelze dát dohromady. Berkové se však podařilo materiály rekonstruovat. Obraz záznamu technicky vylepšil Jiří Volman, s písemnou dokumentací pomohla Werichova sekretářka Jarmila Týlová a vyhozený druhý díl Těžké Barbory donesl zvukař Kamil Příhoda. Vodítkem se staly i rozhlasové nahrávky a gramofonové desky, aby se nejdůležitější útržky vložily tam, kam patří. Technici střihového pracoviště zase po milimetru srovnávali synchronní zvuk a doplňovali chybějící části slov. (10.08.2012)

Tato hra svým příběhem rozhodně nevyniká. Děj je spíše na vedlejší kolejí a tvoří své oslí můstky pro vtipy ústřední dvojice. To samé by se dalo říci i o ostatních postavách. O psychologii figurek nemůže být ani řeč, zejména postava učitele je pro ostudu celé hře, ovšem jelikož se jedná o satirickou frašku můžeme jim tento nedostatek odpustit. Jenže v této úloze také místy selhává, a to zejména když není na scéně ústřední dvojice klaunů. Dialogy se matně pokoušejí o vtip a v celku, tedy kromě skvělého Kostelky (v úloze starosty) a místního sýraře (jeho opakování „Můj Eidam je ovšem nejlepší“ prostě úsměv vyloudí) či dokonalého zámeckého pána, se jim to nedaří. Veškeré tyto pokusy končí v křeči a ne v gagu, jak by původně měly. Zato scény s Janem Werichem a Horníčkem jsou neodolatelné. Hýří svou klaunskou energií a svou pověstnou hrou se slovy. Je tedy pravdou, že v některých částech Horníček nestačí svému hereckému kolegovi a začíná přehrávat a taky jeho gesty se divák za chvíli přejí, ovšem tyto scény jsou klenoty celého představení. Mám dokonce někdy pocit, že tyto forbíny jsou nejlepší částí celé hry. Divák je postupně čím dál více natěšen na slibné klaunské a eskapádní finále ve stylu amerických grotesek, o to více je poté zklamán. Nejenže se mu dostane mravoučného kázání o důležitosti kolektivizace a socializace, což je celkem ostudné vzhledem k historii autorů, ale dokonce se příběh vůbec neuzavře. To prostě nemá konec. Toto zvrhnutí v agitku je snad nejostudnější částí celé hry, na druhou stranu musíme obdivovat Wericha a Horníčka, kteří navzdory politickému prostředí dělají skryté (mnohdy dokonce otevřeně) narážky na režim. Divák musí i místy žasnout, že jim to vůbec prošlo. Bylo by ovšem chybou vše shodit na všudypřítomnou cenzuru, toto dílo bylo politicky líbivé a svezlo se na vlně sociální nespravedlnosti již v době svého vzniku. Sečteno, podtrženo poválečná verze je pouze slabý průměrný kousek – tři hvězdičky- , který vyzdvihuje z řad podprůměru samotný Jan Werich, zatímco Horníček nedokáže nahradit Voskovce. Meziválečná verze byla podle mě lepší, i když to už asi nikdy nesrovnám, že? (11.03.2007)

To co jsem shlédl takřka v posledních 80. minutách, to se nedá slovy ani vyjádřit, to se musí prostě vidět, to bylo něco improvizačně geniálního. Věděl jsem tak zhruba o čem to je, a o co tam jde, poněvadž mám doma cd s touto hrou, ale samozřejmě výstupy naživo jsou holt výstupy naživo, to nic nepřekoná. Celé divadlo ABC z celým svým ansáblem, nejenom s pány Werichem a Horníčekem, v té nejlepší formě v této původně divadelní hře Osvobozeného divadla z roku 1937. Opravdu umění a humor na vysoké úrovni, všechny ty scény a předscény, navíc s opravdu krásnými písněmi jako David a Goliáš, si zaslouží hodnocení nejvyšší. (11.03.2007)

Vlastní hra Těžká Barbora o poprasku způsobeném objevením děla v Eidamu už poněkud vyčpěla a lze ji brát hlavně jako komedii o místní Eidamské smetánce tolik podobné našim politikům a zastupitelům. S výbornou Ježkovou hudbou k tomu. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=t11JZ9JpcOQ . Ovšem v daném představení Divadla ABC je vlastní hra upozaděna a v popředí jsou geniální forbíny dvou klaunů mistra Wericha a pana Horníčka věnované aktuálním otázkám. A kdykoliv obzvláště Werich otevře pusu, vypadne klenot. Ukázky z forbín: http://www.youtube.com/watch?v=w7oDs9SRMrg&feature=related a http://www.youtube.com/watch?v=E0ZI_6DlD2o&feature=related a http://www.youtube.com/watch?v=2Ra0mIl46dM&feature=related (17.09.2009)

Něco jako vzpomínka ... na humor, jehož podstatou je lidskost a opravdovost. Kromě nezbytné a všudypřítomné revolty se vyznačuje MOUDROSTÍ i nadhledem - atributy, které ho spolehlivě udržují v kondici i ve věčně zaneprázdněném, konzum vyznávajícím a technikou zahlceném jedenadvacátém století. Mám trochu problém s divadelní zkratkou, která působí docela jinak naživo nežli ze záznamu, ale v každém případě jsem vděčná za filmový pás, díky kterému jsem se na "Těžkou Barboru" mohla podívat. (17.11.2018)