Křižáci

Velmi dobrý historický film, z něhož ještě lze pochopit velikost křížových výprav (oproti dnešní idiotské kritice, kterou bohužel přijali i sami katolíci). Ovšem, idealizace a milostná zápletka v tomto filmu hrají značnou roli, Saladin tu vychází skoro jako nejkladnější postava - ale to není výtka, neboť zřejmě opravdu patřil k těm charakterním musulmanům. Rozhodně zajímavý film s obvyklým patosem (jak zmiňuje ve svém komentáři Hedka) a navíc podnět, shánět si informace k tomu, jak to s těmi křížovými výpravami (či alespoň s touto, třetí) skutečně bylo...Ale pozor, obezřetně vybírat literaturu! (04.09.2011)

Přečetla jsem si životopis Katherine DeMille, adoptované dcery režiséra tohoto filmu, která zde hrála zhrzenou francouzskou princeznu Alici. Velmi krásná herečka, ovšem chladná, až nesympatická role. Loretta Young měla roli přívětivou, zbožnou a veskrze pozitivní. Anglický král Richard, v podání charismatického Henry Wilcoxona, nejdříve agresivní a pyšný, později laskavý a pokorný. I postava sultána Saladina byla velmi zajímavá. Ve filmu se odehraje několik docela zvládnutých bitev, čímž oceňuji tehdejší techniky. V době vzniku, před více než 80 lety, bomba. Ale i dnes jsem se celkem bavila a film hodnotím nadprůměrně. (31.05.2017)

První DeMillův film, který hodnotím níž než pět hvězdiček. V podstatě všechno je tu tak, jak jsme na to u tohoto mistra zvyklí - perfektní kulisy, kostýmy, výprava, skvělí herci atd. Bohužel to trochu kazí příběh. Celkově tomu chybí větší spád, první hodina je děsně ukecaná a nějaké větší výppravné bitvy se dočkáme asi až po 80ti minutách. Celá ta křížová výprava a její účastníci jsou až moc zidealizovaní a taky mi příliš nesedělo silné až přehnané náboženské zabarvení snímku. (Jen tak pro zajímavost: Když křižáci poprvé dobyli Jeruzalém během první křížové výpravy o cca sto let dříve, tak nejdříve povraždili křesťany, kteří je přišli vítat jako svoje osvoboditele, pak město vyrabovali a teprve po dvou dnech se šli poklonit Božímu hrobu.) (13.08.2010)

Pěkný příběh lásky a dobývání v jedné z křížových výprav. Namachrovanýho Richarda Lví srdce si oblíbíte v první minutě ("Here comes the royal swing!"), sultán je moudrý, prcna smyslná. Sice konec je přepálená hallelujah idylka, práce s gradací moderní kinematografie je tu samozřejmě ještě pasé, ale vcelku rychle uteklo a hezky se dívalo. Takže mám takovou tu radost, když občas narazím na starou, tématicky atraktivní a dobře zpracovanou raritu, o jaké jsem dosud neměl ponětí. (02.12.2014)

Příběh, který nám vyprávěl o tom, co se stalo mezi Královstvím nebeským a Ivanhoem.Jeho hlavní problém ani tak netkví v tom, že byl historicky mimo (aspoň zde anglický král cestoval do Svaté země po moři z Marseille ne úplně blbě po souši jako ve zmiňovaném Království nebeském) ale v tom, že se vytratil také jeho samotný smysl, alespoň pro mě. Pathosu v něm bylo víc jak v Ben Hurovi s polským Quo vadis dohromady a na vraždění muslimů po Akkonu nám raději zapomněli, páč se to nehodilo do vykreslení Richarda jako křesťanského krále. A korunoval to (alespoň mně) strašně nesympatický hlavní představitel krále Richarda (je zajímavé, že jako Antonius v Kleopatře se mi zamlouval velice) a i ostatní korunované hlavy, v čele s francouzským králem Filipem. Dokonce jsem uvažovala jen o dvou hvězdách ale jak Berengaria (konečně Loretta v roli do níž patří) tak Monferat (Schildkraut bez šikmých očí) to nakonec spolu s bitvami a davovými scénami (hlavně ta při odjezdu z Anglie byla vyvedená) i se Saladinem povýšili na tři. (05.05.2012)