V Bruggách

Až na posledních 20 minut excelentně vyvážená gangsterská komedie o tom, že i zabijáci mají srdce. Ultradebilní závěr ale přehlížet nelze, protože jakmile se většina postav změní na Supermany, kteří i po pěti kulkách v těle a pádu z historické věže dýchají jen s menšími obtížemi a v klidu se vykecávají, klesá u mě index napětí a zábavy někam k hodnotám z arktických planin. (09.05.2008)

Čakal som gangsterskú krimikomédiu, ale tento film s Tarantinovkami či Ritchieovkami nemá veľa spoločné. Zo všetkého najviac pripomína skutočne skôr divadelné predstavenie s väčším počtom výstupov. Komorné ladené interiéry a exteriéry Brúg, jednoduchá zápletka postavená na dialógoch mi v tomto dáva za pravdu, hoc plne chápem, že išlo o zjavný úmysel, rovnako ako časté používanie klavírneho sprievodu s cieľom zvýraznenia jemnej melanchólie. Lenže práve spôsob uchopenia tohto sľubného námetu je pre mňa oproti úplne odlišným očakávaniam sklamaním a skvelo hrajúci Ralph Finnies či slušný zvyšok to dokáže zachrániť už len čiastočne. (11.06.2008)

Vše co jsem před filmem o Brugách věděl, bylo to, že FC Bruggy je na belgický poměry dobrej fotbalovej manšaft. Nyný můžu před děvčaty s výrazem světáka znalecky popisovat krásy a pamětihodnosti Brugg a svůj znalecký popis zakončím otázkou, "Ty vážně neznáš Bruggy, tak pohádkový město ? " Jak, ale znám holky přišla by mě odpověd něco vy stylu " Původně jsem s tebou chtěla jít domů, ale takhle si tam vem ty svoje Bruggy." (07.09.2008)

Čekal jsem, že V Bruggách bude Guyritchieovská stylová jízda a ono jde zatím o uměřený evropský art film. Tohle velmi osobité drama má v sobě ale jednu zvláštnost - a tou je silná politická nekorektnost. Ta je v podstatě jedním ze znaků estetiky filmu, dochází zde ke zvláštní (ale vysoce funkční) kombinaci pejorativní mluvy a eticky silně kontroverzního námětu s obrazovou a hudební stylizací artového filmu. Tohle postmoderní spojení dělá z filmu svého druhu experiment, přičemž ale nejde o film přelomový, ale o takový, který dovršuje jakousi kauzální řadu. Zajímavé je také symbiózní doplnění dramatické složky složkou humornou, která zvláštně koresponduje s jinak obzvláště pochmurným vyzněním celého filmu. V Bruggách se skutečně často zasmějete (jde o humor černý, jak se na Brity sluší), i když budete sledovat v podstatě vážný snímek o krizi životních ideálů a transformaci hodnotového žebříčku. Zvláštní roli zde hraje také rys osudovosti, většina hráčů příběhové hry přijímá svůj neradostný úděl a bere veškeré věci jako nutnou danost (rozměr osudovosti je zdůrazněn např. ve zpomaleném záběru na Harryho zbraň zpola ukrytou za jeho tělem...). V Bruggách je silný a vyzrálý film, který nedělá dobré jméno belgickým Bruggám, avšak dělá ho evropské kinematografii. Ale Bruggám vlastně také... :-) (25.06.2008)

Film V Bruggách se tváří jako zatraceně cool černá komedie. Skutečnost je mnohem prozaičtější. Pakliže se tvůrci snažili vytvořit kult ve stylu Trainspotting nebo Pulp Fiction, tak musím říct, že šlápli do pěkného hovna z Brugg. Chtěl jsem původně napsat bruggského hovna, ale zní to debilně, podobně debilně jako je debilních většina dialogů. Tihle dva mafiáni prostě nejsou z Pulp Fiction, Tarantino je v tomto nedostižitelný. Bruggy jsou možná krásné město, v podobných superlativech však o této komedii mluvit nemohu. V tomto stylu můžu maximálně odplivnout: It´s a big fucking shit. (11.05.2009)