Swingtime

Ačkoli je Swingtime film televizní, má poměrně bohatou výpravu a díky povedené režii a kameře vypadá jako film z kina. Na druhou stranu: tvůrci Swingtime zvolili celovečerní stopáž a přesto pointu krátkého filmu Hranice, který se zabývá úplně stejným tématem, pouze prakticky zdvojnásobili. Konec sice trochu překvapivý je, ale na druhou stranu se něco takového dalo čekat. Vůbec se všechny motivy mohly uzavřít a splést dohromady působivěji (a jasněji). Co StB sledovala tím, že Vladimíra Dlouhého držela u hranic a jeho partnerku zároveň sledovala v Praze, je nutné z filmu víceméně dedukovat - z této pointy se dalo "vytřískat" více. Nicméně i tak Swingtime nabízí hodně podařených dramatických momentů - film se napětím naplní už od začátku a to neopadne prakticky až do konce. Zklamání přichází právě až na závěr - po tom všem jsem zkrátka čekal víc... (05.03.2007)

Tenhle film má jen jednu chybu. Nedostal se do kin, což v porovnání s posledními výkvěty našich krajanů velmi zamrzí. Konečná pointa o tom, že vlastně věřit se nedá vůbec nikomu je dokonale napsaná, Vladimír Dlouhý má skvělý comeback do nejlepší sorty českých herců a Jaromír Polišenský dokazuje, že pokud dostane dobrý scénář, tak dokáže natočil velmi emotivní a realistický film. Škoda, škoda že se to na plátna nedostalo. (16.12.2008)

Když už ani ta železná opona není na svém místě, musíte se při klanění ve světlech reflektorů spokojit s jiným jevištěm.. Tragická epizoda z časů, kdy jste museli hrát podle jejich not a ani netušili, jestli to není falešně. Nehledě na televizní look fungují jak naléhavost premisy, tak i postavy, které přesvědčivě pokoušejí i tápou (na Dlouhé však byli všichni krátcí). Nezbývá než souhlasit s Winstonem Churchillem, který tvrdil, že komunismus je vzpoura méněcenných.. (03.12.2021)

Přiznávám, tohle mě dostalo. Četl jsem knihu o akci Kámen, viděl dokumenty a byl jsem se podívat za obcí Všeruby, prošel po hrázi Myslívského rybníka a dále kolem rozvaděče po cestě k hranici. Film jen volně využívá kulisy této události a nemá ambice být dokumentárním. Polišenský dokonale ztvárnil dobu, kdy nešlo nikomu věřit a každá snaha o důvěru byla přísně potrestána. Ale především Alois Švehlík mě doslova rozebral, dostal dost prostoru a skoro mě přesvědčil, že důvěra má smysl. (13.04.2020)

Krásně vyprávěný příběh plný hnusné a nikde nekončící arogance těch mocných. Příběhu bych vytkl až těžko uvěřitelnou naivitu, které se dopouštěl především hlavní hrdina i poté, kdy nakoukl za oponu a poznal pravdu. Ani poté si nebyl sto připustit, že v tomhle světě nemůže věřit nikomu a ničemu...! Co mi připadalo naprosto "mimo mísu", byla až groteskní angličtina "američanů". Dotaz na scénáristu: "Jak je možné, že hlavní představitel nepoznal - ani jak sám říká po 10-ti letech života v St. Louise - že američtí vojáci nejsou z Ameriky...? (16.06.2010)