Občan Václav Havel jede na dovolenou
Obsahy(1)
Režisér Jan Novák, který téměř celý život žije v USA a je mj. autorem knihy o Miloši Formanovi (Co já vím?) a bratrech Mašínech (Zatím dobrý), se s kamerou vydal po stopách Václava Havla. Nesledoval však jeho život, ale jednu jedinou cestu vedoucí z Prahy do Bratislavy, a to v srpnových dnech roku 1985. Trvala několik dnů, neboť se Havel zastavoval u svých přátel jako např. V. Chramostová, E. Krieseová apod. Při této „dovolené“ byl disident sledován tajnou policií, dvakrát zadržen a vyslýchán. Režisér Novák vybral tuto reálnou, časově ohraničenou událost, aby mohl zejména americkému publiku na konkrétním příkladě ukázat, co obnášel život disidenta v socialistickém Československu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Celkem zajímavý dokument o jedné dovolené, která byla podobně absurdní jako Havlovy hry. Ale něco tomu chybí. Nebo přebývá. Na celovečerní dokument chybí obrazová invence v jakékoliv podobě. Je to především jen sled nefotogenicky nasnímaných rozhovorů proložených více či méně sdělnými ilustračními záběry bez nějakého hlubšího konceptu nebo principu. Když už to má být o dovolené, nezabíhal bych k výslechům, vězení ani k revoluci. Mohla to být krásná rekonstrukce absurdního počinu někdejšího disidenta, ale vznikl z toho guláš, ze kterého vyplývá opět hlavně to, jaké to tu dřív bylo hrozné. ()
"Distribuovat" kopie rukopisů svého díla na smetiště do stráně a tam je zahrabávat, aby mu je komunisti doma nesebrali... To je čistá tragikomedie. Pobavila mě taky hláška: "Ráno se člověk probudí a najednou v Praze je revoluce, netušil sem... Já jako policista, kterej už ňákej rok sloužil... Vůbec prostě sme nebyli informovaný o tom, že by se něco takovýho mohlo stát, žejo.. Řikám: ´To snad neni možný. Já sem pana Havla zahlíd taky někde ve 3 hodiny a ráno je revoluce.´ " To byly časy, panečku! Pro mě to byl zajímavý dokument a myslím, že i pro širší okruh diváků - zvlášť pro ty, kteří tu dobu nezažili. A tato jedna dovolená zabavila okolo 3 stovek estébáků. Neuvěřitelné. ()
Výborný dokument mapující cestu nejznámějšího disidenta Václava Havla, kterou podnikl roku 1985 po své vlasti. Je skoro neuvěřitelné, co vše byla StB schopna udělat, aby znala každý Havlův krok. Jak absurdní se zdá situace, kdy se jde Havel projít se psem a pět kroků za zády má estébáka! Víc takových dokumentů! ()
Česká filmová dokumentární tvorba si, na rozdíl od českých hraných filmů, stále zachovává profesní důstojnost a um. Film Jana Nováka "Občan Václav Havel jede na dovolenou" nepřináší nic převratného a nadchne především obdivovatele prvního postkomunistického českého prezidenta. Jde o zajímavost, slouží k přiblížení zapomenuté, vzdálené a pro mnohé i neznámé doby. Prostřednictvím několika přeživších autentických reliktů, ilustračních záběrů a vzpomínek protagonistů se líčí stav života pronásledované a nenáviděné opozice. Můžeme sledovat proměnlivý význam slova svoboda. Většinou se nehodnotí kvalita dokumentu, nýbrž míra sympatie k osobě Václava Havla. Mě osobně potěšil, i když bych dal přednost vyprávění o trýznivosti vězeňského života. Veřejnost bez zkušeností si tento životní zážitek nedokáže ani představit. Toto dokumentární dílko je milé a radostné. ()
Podléhám havlovské mánii a sjíždím o exprezidentovi co se dá. A tohle se dá. Srovnání s Občanem Havlem je pochopitelné, nicméně nesmyslné. Občan svou jedinečnost (kromě hlavního aktéra) čerpá s desítek a nejspíš stovek hodin materiálu, který padl pod střihačský stůl, aby zbylo jen to nezpochybnitelně ryzí. Epizoda z Havlova života, kdy se rozhodl trochu testnout kapacitu estébáckého poháru trpělivosti a objet své známé (potom, co měl potíže navštívit nedaleký konzum), je sice coby prezentace všech možných praktik státní bezpečnosti a akcí disentu celkem nosná, ale stovky hodin materiálu pod stůl určitě nepadly a Havel, který v Občanovi prakticky nevyleze ze záběru, se zde střídá i s méně fotogenickými zástupci disentu. To sice snižuje koukatelnost, ale nikoliv informační hodnotu dokumentu. Ta je značná: dává nahlédnout do rutiny výslechů, sledovaček, buzerace, "ká-óček" a mnohého dalšího. Trumfem, jehož opatření považuji za zázrak, je uvolněná výpověď (u pivka) jednoho z příslušníků, který otevřeně referuje o tom, čím se kdysi tak poctivě živil. Blahoslavení chudí duchem. ()
Reklama