Prosíme pretočte

Sebedojímavé Gondryho spasma, které je sice mentálně na úrovni středoškolské besídky, ale staví se na odiv rovnou jako chvála lásky k filmu a komunitní tvořivosti. Přitom je to tak brutálně nucené a podbízivé, že i těch pár solidních momentů se topí v moři póz a křečovitě inscenovaných alotrií. Tahle Gondryho stránka "ostentativního intelektuálního dítěte" mě irituje. (24.06.2013)

Michel Gondry opustil v Prosíme přetočte svou úspěšnou koncepci romantické surreálné komedie a natočil film oslavující sám fenomén kinematografie (cosi ve stylu Darabontova Majesticu, Scorseseho Letce atd.), ve své podstatě adorující tvůrčí přístup a nespoutanou vitalitu profesionalizovaných filmových amatérů - režisérů typu legendárního Ed Wooda (jehož mýtus stvořil vlastně až Tim Burton v jeho biografickém filmu), je tu cítit také silný prvek nostalgického retro ohlédnutí. Prosíme přetočte nedosahuje sice absolutních výšin předchozích dvou Gondryho celovečerních filmů, ale i zde platí, že Gondry prostě netočí obyčejné filmy. Jak to pojmenovat nejlépe? Patrně jako lavinu živelné autorské kreativity, která se valí i z tohoto snímku. Ten gejzír infantilně roztomilých nápadů, dětinských vychytávek, abnormálně ujetých zápletek, neformálních myšlenek a fórků atd. si hračička Gondry doslova užívá a ozvláštňuje svůj film tím ryze Gondrovským tvůrčím přístupem - dekorace i mnohé animace vypadají, že jsou dělány doslova na koleně, dojem lacinosti a amatérismu je podstatnou složkou filmového vyznění, Gondry rád používá ruční amatérskou videokameru (film je doslova prošpikován záběry home videa), stejně jako bizarní synkreticky motivované kostýmy, masky a líčení. Stylizace na pomezí parodie komiksů, aluzí na ikonografii západní popkultury, pseudorealistického sociálního ukotvení a silně estetizované pseudoreality s dadaistickými podtóny. Jeho tvůrčí přístup je tedy čistě postmoderní a možná nejlépe ilustruje to, jak vypadá postmoderní filmový tvar. Gondry je prostě génius a každé setkání s jeho filmovým počinem zatím jednoznačně filmová událost s puncem mimořádné originality... Prosíme přetočte... (Pátou hvězdičku strhávám v korelaci s předchozími dvěmi Gondryho celovečerními filmy) Podobné filmy: Malý Rambo, Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech, Život v oblouznění, Amélie z Montmartru (18.06.2008)

Při vší snaze si nedokáži vybavit vtipnější filmový útvar, než-li komedii o filmech samotných (popř. jejich natáčení). A copak vůbec mohlo - s kapkou surreálna, pilulkou uvědomělého amatérizmu, láskou za každým záběrem, odkazy na slavné hollywoodské fláky, Gondrym na stoličce nejvyšší a pořádnou dávkou originality - dojít ke katastrofě? Více takových, prosím! (příspěvek byl náležitě ošvédován) (27.08.2008)

"Jsi nejlepší režisér, co znám. A já jsem nejlepší herec, co znám." Taky chci přetočit všechny světové filmové trháky, ale nemám na to čas a postrádám i stejně švihlého kamaráda. Nicméně tentokrát se to, co původně vypadalo jako zoufale amatérské přetáčení filmu, rychle změnilo v profesionální švédování a z Jerryho s Mikem se staly hvězdy lokálního charakteru. Já jim to přeju, protože pošuků se zmagnetizovaným mozkem a zmatených půjčovačů videokazet není nikdy dost. Za o něco horší považuju skutečnost, že zábavné je pouze to, co se týká onoho originálního švédování filmů a to ostatní je spíše rušivým elementem ze světa, který se bere příliš vážně. (18.04.2016)

Líbí se mi, jak tu na sebe narážejí dva světy - jedni skutečně řeší "objektivní kvality" a druzí se do filmu prostě položí a jen se přiblble usmívají. A je to takový ten niterní smích, kdy vás přepadne melancholie. Z časů, co bývaly. Plných nadšení z toho, že se ty obrázky hýbou a dokážo mít duši. A pokud ten rozdíl vnímám, asi není co řešit, jsem s těmi druhými. Největší doják poslední sezóny a spolu s Životem v oblouznění v čele pelotonu mého soukromého žebříčku "pocta filmu". (11.09.2008)