Hranica smrti

Kdyby to byla více přehlídka brutalit, než nelogických hoven, tak jdu s hodnocením výš...z hlediska brutality je tenhle kousek mírně nadhodnocený a ti, kteří o tomto filmu hovoří jako o "nejbrutálnějším killfestu", tak by měli nakoukat více horrorů anebo mrknout na nového Rambiče. Ale Gens má styl, to se mu musí nechat...a krve se taky neštítí, jen by mohl být víc originálnější....ovšem cirkule a ustřelená hlava byly hodně povedené scény :) (19.08.2008)

Levná francouzská odpověď zámořským exploitation, jdoucí až na samou hranici divácké únosnosti. Gens ve vizuálně rozběsněném hávu zručně mixuje strach (šachta) s neurvalými výbuchy násilí (zbytek) a jediné, čím si podráží nohy je vlastní scénář, který mu dělá neplechu hlavně v závěru díky zbytečnému nacistickému motivu. Po nadhledu nebo humoru (jak to dělají jiní) bych zde nepátral, Gens to s vážnou tváří rozhodně dotáhnul do vítězného konce. Škoda utlumeného talentu hollywoodským vzduchem v pozdější adaptaci Hitmana. (04.04.2008)

Další Francouz z režisérské sesle uštědřuje tvrdý kopanec do slabin všem těm velkohubým a směšným Hostelům a spol. v exploatačním thrilleru na poslední dobou obvyklé téma střetu skupiny zvrácených individuí a jejich mladých obětí, aneb jak to natočit, aby od toho fanda horroru nemohl odtrhnout oči a méně odolné povahy měly při pohledu na některé fičury nutkání k dávení. Ačkoliv tento typ podívaných nemám moc v oblibě, musím po nekompromisní kombinaci dravého vizuálu a masomlýnku, jehož kolečka se roztočí naplno zejména v poslední třetině, sáhnout aspoň po průměrném hodnocení. (30.03.2008)

„Odnes ho k roštu a upeč ho na sádle“ . Horory nevyhledávám, ale když už se kolem nějakého vytvoří aura extrémně brutální řezničiny a jeho sehnání není srovnatelné s hledáním Svatého grálu, rád nakrmím pana Hydea v sobě. Režisér si klidně může tvrdit cosi o metaforickém zobrazení politické situace ve Francii (kde mají údajně nemalý vliv extrémní pravičáci, ale vsadím se, že ne tak lidumilní jako ti filmoví), já jsem si dopředu zakázal hledat za těmi nakřáplými lebkami, vařeným lidským masem a koupelemi v prasečích výkalech nějakou hlubší myšlenku. Odvážná délka, jež byla filmu přiřknuta, překvapivě nachází své uplatnění. Xavier Gens je stejně nekompromisní scénárista jako režisér a při „odkrvování“ čtyř nepříliš sympatických, ale v porovnání s jejich mučiteli mimořádně sympatických hrdinů vykazuje nebývalou míru invence. Předpokládané (a zasloužené) skony jednotlivých (iracionálně jednajících) obětí si hned na začátku zajímavě rozplánuje a až do konce dokáže staré dobré ultranásilí umně prokládat zabijácky černým humorem a obstojně idiotskými dialogy. Tato k žánrovým klasikám odkazující a dle pravidel žánru k pozvracení (ne)chutná lahůdka v žádném směru nevyčnívá a nabízí efektivní, drásavou podívanou. Zběsilý střih, jakýsi Gensův tik, upomínající na jeho videoklipařskou minulost, nenarušuje neexistující atmosféru a pouze znásobuje fyzické znechucení. Nedělám si iluze, že by tahle do osmnácti let rozhodně nepřístupná řezničina unikla pozornosti krvelačných nezletilců, vlastně bych je vedle hororových fanoušků viděl jako nejideálnější adepty pro zhlédnutí. Tohle v učebnicích anatomie nenajdou. (Ano, jsem škodolibý bastard.) 65% Zajímavé komentáře: betelgeuse, tombac, Nick Tow, SeanLSD (19.04.2008)

Hranice smrti se obsahově ničím neodlišuje od oblíbeného žánru vyvražďovaček, v hlavní roli s šílenou rodinou, které vévodí šílený maník a která pobývá v zapadlém městečku. Tato hororová tématika je speciální lahůdkou převážně v americké produkci a většina lidí by si nejspíše při dotazu na něj vybavila film z této země. Už proto jsem byla na tento francouzský počin Frontière(s) zvědava. Neviděla jsem v něm sice žádnou dějovou inovaci (což však zřejmě v tomto žánru ani nejde, že:), ale i přes své průměrné zpracování, naprosto totožné s typickým americkým schématem i jeho zavedenými postupy a nedostatky, mi však přišel v jistých věcech jiný. Už při, taktéž francouzské, Noci s nabroušenou břitvou jsem se přesvědčila, že takovou krvavou brutalitu jsem v žádném díle v rámci daného žánru ještě asi neviděla. Což uvádím i v případě Hranice smrti. Ta je však ještě mnohem více "gore." Záběry jsou maximálně realistické, kamera zabírá každý cákanec, detail na párání, řezání, trhání a podobně, a ve vší té krutosti si zřejmě velmi libovala. A dalším, ne příliš často používaným prvkem je taktéž charakteristika samotné vraždící rodinky. Nacističtí kanibalové se svým, naprosto fanatickým a děsivým vůdcem. Spousta scén je až nepopsatelně drsných, ač velmi efektních. Kupříkladu "porcování" na háku zaživa, či osoba zavřená kdesi v mrazírně a v ní poté bezcitným a otřesným způsobem (skoro) zlikvidována. Závěr filmu je velmi podnětnou tečkou za celou tou šíleností a ukazuje jakousi bezmocnost toho všeho. A já si jen říkala, z pohledu oné postavy, jak se asi musí cítit, po tom všem, co prožila a že ti ostatní nikdy nedokáží ani pochopit, natož si představit ty hrůzy, co zažila. Protože něco takového nejde popsat. Po něčem takovém musí člověk zcela ztratit část zdravého rozumu... (11.06.2011)