Hranica smrti

Na podruhé zhlédnutí už hlavně ten masakr. Podříznutí, vykuchání, přeštípnutá achilovka, hrátky s pilou, krvavá střelba...nu, je toho dosti. Francouzi se opět vyrovnávají s nechutí k německým sousedům a pro jistotu ještě s hitlerovským nacismem. Film jede na splatter vlně podobně jako Noc s nabroušenou břitvou či Mučedníci, kterou Francouzi začali pomalu rozjíždět v 90.letech. Snímek je neobyčejně špinavý, plný bahna ( dočkáme se i ringu volného pro ženy) a krve. Hlavní hrdinka se postupně mění v trosku, které zůstal pouze pud sebezáchovy. Kupodivu mne film vůbec nenudil ( což bude asi výcvikem na artových filmech), jen ke konci už mi přišel spíše komický, než děsivý. Jak známo, když se to s násilím přežene, dostaví se přesně opačné reakce než ty, které byly původně zamýšleny. Gore efekty jsou velmi podařené a tam, kde Italové dnes tápou, Francouzi kralují. Očekávejte nechutnou vyvražďovačku a budete spokojeni. (17.12.2011)

Xavier Gens na to nemá. Ať natočí cokoliv nejen, že zklame, ale opět si podrazí vlastní nohy, na kterých se snaží udržet a spadne přímo na svůj francouzský obličej. Ale já mu to přeju. S čistým svědomím, protože Frontiéres je další z trapných náhražek hororových snímku, které sázejí na Turture porno, bez logiky, beze smyslu, bez citu, bez všeho, co je nutné ke kvalitnímu snímku. Jestli vám vyhovuje vize Francie, kde venkovský hotel je doupě nacistických kanibalů, klidně jděte do toho. Kvalitou velmi slabé a naprosto nesrovnatelné v žádném aspektu se Saw. Avšak komu se líbí Hostel bude potěšen, že nejen v Česku, ale i ve Francii se točí podobné kraviny. Pokud se někdo bál nebo mu přišlo ve snímku něco úžasné, tak ať mi napíše, rád se dozvím novinky. (17.04.2008)

Sice je to blbé jako tágo, postavy se chovají absolutně nelogicky, ale bavila mě na tom proměna hlavní hrdinky z civilizované dívčiny do psychopatické osoby se zvířecími instinkty. Gens kolikrát hezky čaruje s atmosférou, místy si půjčuje ze Silent Hillu a jede skutečně až na dřeň, což se o nemehlu z Hostelu (ano, mluvím o Rothovi) rozhodně říct nedá. Oproti tomuhle je i Rambo slabý čajíček. Poslední půlhodina je přes nelogičnosti atd. v rámci žánru výborně natočená, solidně "zahraná" a dokonce i obdařená emocemi. Prostředí francozských dolů dělá samozřejmě taky hodně. Minimálně není tak směšné jako parodické Slovensko. Fajnová šedesátka jen to fikne. (10.04.2008)

Překvapuje mě to slabé hodnocení na CSFD… Xavier Gens servíruje rychlý střih, hned v první scéně – útěku se kamera rychle třásla a střihalo se jako o život, přistoupil jsem na hru a čekal brutální masakr – když už jsem dostal pytlík na zvratky a pročetl pár komentářů. První cca půl hodinka je pomalejší, ale dobře odehrána a natočena. Celkově jsem s hereckými výkony neměl sebemenší problém, herci hrají a křičí v rámci hororových pravidel. Snímek je takový mix „hostelu s texaským masakrem“ z obou si bere to nejlepší a se slovenským Hostelem – ať už s prvním nebo druhým se nemůže rovnat, oba díly strká do kapsy s velkým přehledem. Vizuálně se film povedl, syrový, špinavý až do morku kostí. Jedině docela dost natahovaný závěr, trošičku zkazil výsledný dojem, klasická a hodně častá chyba hororů, režiséři neví kdy mají skončit a často právě neskončí v tom nejlepším. Na druhou stranu poslední půlhodina nabízí „opěvovanou“ brutalitu v solidním množství, bez uhýbání kamery. Gens si u mě polepšil a mohl by zůstat více u hororových snímku a necpat se do Hollywoodu, ani nepříliš oblíbená francouzština mě v kině nerušila. 7+/10* (21.04.2008)

Francouzská odpověď na HOSTEL. Jak to umějí jenom Francouzi, film naprosto bezelstně spojuje dekadenci a (předpokládám) záměrnou demenci s provokujícím politickým podtextem. Čtveřice mladých lidí zjevně arabského původu využije rasových nepokojů na předměstích Paříže k loupeži a uteče na venkov, kde se dostane do spárů početné, výrazně zdegenerované rodiny žijící v osamoceném stavení nad starým dolem (a taky provozující liduprázdný „hostel“). Pokud se na začátku jeden z hrdinů vyjádří o policistech jako fašistech, určitě nebyl připraven na přivítání, které jim všem připraví rasově čistá, leč vymírající rodina v čele se starým otcem, ryzím „náckem“ trousícím v uniformě slogany typu „Arbeit machts frei“. Když jediná z přeživších postav skončí v rukou policie, znamená to pro ní ironické osvobození nebo definitivní stvrzení její bezvýchodné situace? Film jednoznačnou odpověď nedává a budiž mu to k dobru. Ačkoliv se subžánru „maso“ hororů důsledně vyhýbám, FRONTIERE(S) považuju za jeho celkem snesitelný příklad. Tím, že je film natočený efektně, tj. rychle tempem i střihem, vyznívají veškeré důsledky použitých nástrojů (cirkulárky, řeznických háků, velkých kleští) spíše ve zrychleně „splatterovém“ než protahovaně sadistickém duchu. FRONTIERE(S) jsou atmosférickým a slušně zábavným mrháním celuloidu. (07.10.2007)