Hranica smrti

Pan režisér měl očividně nakoukáno velké množství hororů, z kterých čerpal inspiraci. Cca. prvních 15 minut jsem měl chuť tu blbost vypnout, poté však film nabral uspokojivé tempo. Jako horor tento film označit nelze, ale to se bohužel stává trendem poslední doby. Sem tam useknutá končetina, nebo věčně ječící postavy u mě možná nějaké pocity vzbudí, bohužel však ne strach. Režisér je Francouz, takže koho lepšího si mohl pozvat na paškál než nacistickou rodinu. Nesympatický kvartet hlavních postav zahrál tomuhle filmu umíráček. Dávám * za snahu Franci dotáhnout se na USA. Ovšem Francouzi by měli zůstat u komedií, ty jsou alespoň koukatelné. (13.11.2010)

Ach to naše slavné mučení. Všechno šlapalo celkem dobře, až do jednoho momentu, kdy mě hlavní ženská postava začala tak trochu vadit. Je těžké posoudit, jak se lidé chovají v takových situací, asi to bude individuální, ale jak se chovala a pohybovala... jako by nechtěně přehrávala a působilo to na mě velice komicky, takže jsem si spíše přál, aby jí dostali náckové taky a to je zlééé. (23.08.2014)

Když mě oběti ničím nezaujmou, mám pak holt jejich utrpení na háku (i když zrovna tohle nebylo úplně marné – to marné sundávání Toma z háků). Takže podhrabávání se z vězení skrz prasečí kejdu mohla být echt-hnusná scéna desetiletí, ale pro mě nebyla. Kvůli tomu zprasenému scénáři mi záchrana obětí byla buřt - klidně i buřt na lidském sádle opékaný. A otec rodu, ten rádoby nácek, nebyl hrozný, ale spíš k smíchu (což je samozřejmě k pláči). Navíc ostatní členové rodiny plnili jeho příkazy liknavě, bez invence a natolik nedbale až nechápu, že jim už dávno před tím pár obětí nezdrhlo. Z úchyláků mě zaujala (při "ubytovávání") jen Klaudia. Sympaticky zapšklá, věčně ve stínu starší Gilberte, docela introvert, ale rázná. Zkrátka holka do nepohody, která ví, co chce :-) Škoda, že nedostala víc prostoru. Jinak ale film nezaujal, taková slátanina, byť hojně zalévaná kečupem. Navíc kameraman byl na speedu a střihač zobal extázi a u toho já se prostě moc nebavím. (04.07.2013)

Levná francouzská odpověď zámořským exploitation, jdoucí až na samou hranici divácké únosnosti. Gens ve vizuálně rozběsněném hávu zručně mixuje strach (šachta) s neurvalými výbuchy násilí (zbytek) a jediné, čím si podráží nohy je vlastní scénář, který mu dělá neplechu hlavně v závěru díky zbytečnému nacistickému motivu. Po nadhledu nebo humoru (jak to dělají jiní) bych zde nepátral, Gens to s vážnou tváří rozhodně dotáhnul do vítězného konce. Škoda utlumeného talentu hollywoodským vzduchem v pozdější adaptaci Hitmana. (04.04.2008)

Výběr čtveřice hrdinů nepřímo odkazuje ke skutečným nepokojům na předměstích Paříže osídlených vesměs lidmi arabského původu. Ale zbytek už je hororovou fikcí: po loupeži prchají před policií na venkov, kde jim v domě nad lomem u hranice s Lucemburskem poskytne útočiště podivínská rodina. Z domnělé skrýše se stane past, kde domácnost řídí duch nacismu – a krve.Její náhražky prý tvůrci prolili na 400 litrů, kromě toho slibují přervané šlachy, rány sekyrou, tlející těla či podřezaná hrdla. (13.06.2020)