Across the Universe

"All you need is Love?" Jude opouští rodný Liverpool a vydává se do Ameriky setkat se se svým otcem. Jenže nalezne mnohem víc. Poznává jednu světlovlasou dívku a dává se do zpěvu, protože některé věci se jinak vyjádřit nedají. Právě hudba je největším kladem, ale zároveň i největší slabinou Across the Universe. Beatles složili spoustu skvělých skladeb, to všichni víme, ale proč je všechny vysloveně „cpát“ do jednoho filmu? Z některých jen pár tónů, jindy celou sloku, některé celé... A i když je film hodně rozvláčný (občas až moc), tak písně jsou zde podávány příliš překotně. Zvolnění hudební stránky by prospělo. Jako skvělý nápad mi naopak přišlo obsadit ústřední role téměř neznámými herci. Mladé neokoukané tváře ztělesňují celou jednu generaci, která byla ochotna umírat pro lásku a válku (a tato dvě slova byla nutně spojena). Bono v roli jejich "guru" je pak přímo geniálním castingovým tahem. Kdo jiný by mohl kázat o míru než on, který je zase symbolem současné generace. Psychadelická jízda může začít, tedy pokud se ovšem nebudete bránit. Tak trochu jiná muzikálová podíváná... "Strawberry Fields Forever" (16.12.2007)

Tešila som sa a obávala zároveň. Ale nebolo čoho. Muzikál robený s láskou k pôvodným piesňam The Beatles, ktoré sú tu v skvelej úprave. Niektoré scény mi doslova vyrazili dych - I´ve just seen a face, I want you, SFF, iné ma rozplakali - Let it be, Hey Jude,..Ale najlepšie na tom je , že mi to potvrdilo geniálnosť Beatles a ich hudby, pretože sú to ich piesne, ktoré tvoria tento príbeh a ono to funguje! (12.03.2008)

Inspiraci, zřejmě hledala režisérka v mnou velmi oblíbeném Luhrmannově spektáklu. Across the Universe je hezký muzikál ale s velmi nadčasovými písničkami a scénkami které mnohdy působí až nesourodně.Některé jsou přímo úžasné a originální, jiné zase hrozně utahané a nudné. Atmosféra šedesátých let se podařila,děj není dvakrát originální ale jaký muzikál ho má?Herci a herečky byly vybráni s přesností včetně hlavní dvojce Evan Rachel Wood a Jima Sturgesse kteří zpívají jako profesionálové. Takže převládá spokojenost. (13.07.2010)

Za zlatým pozlátkem, ke kterému kdo ví kde film přišel, skrývá se šeď průměru. Příběh je průhledný jako bílé krajkové prádlo, a nezachraňuje ho nic z toho, co v takovém případě zachraňovat má. Přítomnost Rachel Wood je milá, ale co s tím, když zde platí rovnice, že kdo je zajímavý po herecké stránce, ztrácí ve zpěvu a naopak? Po hudební stránce se jedná o vykradačství skladeb sice krásných, ale na tom film samotný žádné přičinění nemá. A pokouší-li se o písničky vlastní, nesou se v naivně pubertálních verších o modrých očích, blankytném nebi a lásce až za hrob. Já rád sladké, ale občas po něm bolí zuby... Mimochodem, jak by asi mohl dopadnout příběh, jehož hlavní hrdina se jmenuje Jude? P.S: Doplňující otázka. Také si myslíte, že mít děti je narcismus? :-D (26.07.2011)

Across the Universe je snímka, ktorá každého diváka prekvapí minimálne jednou sekvenciou, ktorá ho zarazí, nechá v nemom úžase či prekvapení. Problémom filmu je, že talentovaná režisérka Julie Taymor si zobrala na plecia až príliš mnoho bremien, námetov a myšlienok, elementov, ktoré by kľudne mohli zaplniť minimálne ďalšiu hodinu filmového príbehu. Vizuálne rozšafné orgie mi skutočne ulahodili, atmosféra doby je vystihnutá viac než pôsobivo, herci sú talentovaní, mladí a pomerne neznámi (s výnimkou Evan Rachel Wood, ktorú považujem za najväčšiu slabinu v obsadení) a naviac nechýba niekoľko výživných cameo roličiek - starecky šarmantný Joe Cocker, bohémsky Bono Vox či krásne extravagantný Eddie Izzard. Piesne Beatles sú nestarnúce, no ich prevedenie do filmu nedopadlo vždy úplne bezchybne, po slabšom začiatku a sladučkej I Want To Hold Your Hand, ktorá zanecháva značné rozpaky sa príbeh dostáva do správnych koľají a trebárs taká Let It Be či Strawberry Fields Forever, While My Guitar Gently Weeps a samozrejme samotná Across the Universe, ktorej prevedenie a zároveň skombinovanie s Helter Skelter považujem za najsilnejší okamih a zároveň predčasný vrchol filmu, sú nabité emóciami či vizuálnymi nápadmi. V mnohom film pripomína Formanove Vlasy (samozrejme neprekonané), či filmy Alana Parkera, Pink Floyd - The Wall alebo trebárs i Fame. Pozoruhodný film, ktorý ma v mnohom zaujal, no taktiež tak trochu neučesaný a nevyrovnaný miš-maš. 70% (08.02.2009)