Across the Universe

Já...prostě nevím. Na ten muzikál jsem se opravdu těšila - Beatles, 60. léta, demonstrace proti vietnamské válce, vztahy, hudba, Jim Sturgess... Znělo to fakt slibně a...ten příběh opravdu nebyl špatný. Jenže docela rozvleklý, pomalý, bez záchytného bodu, na který se soustředit. Nějak plynul v rytmu písniček a než jsem si stihla prožít hlubší emoce, byl pryč. A přitom na to Julie Taymor, všichni představitelé, kameraman i střihači měli víc jak dvě hodiny. Tak nevím, kam se ta zápletka poděla. A taky..to už je asi moje chyba...ale fakt nedokážu překousnout, když jsou přezpívané písničky horší než originál. A tyhle byly, o dost. Bojím se, že zpracovat hudbu slavných liverpoolských brouků, byla pro tyto tvůrce až moc vysoká laťka... (14.09.2011)

Protože jsem vůbec netušila, o co kráčí, šoklo mě to hned v první minutě a drželo se jak klíště. Mamma Mia po beatlesácku s angažovanou příchutí a paráda největší. Tady jdou stranou mrňky, co mohlo bejt jinak, míň naivní nebo tam nemuselo bejt vůbec. Tady jde o zvoneček, kterej buď zacinká nebo spí. Mně duše hrála jak zvonkohra. Beatles jsem odkojená a poznamenaná forever a že tuhle režii nedostala Julie Taymor za trest, je taky jasný. Magical Mystery Tour, Jahodová proklamace i trochu tý Zdi a Vlasů, Bono "Walrus" Vox nebo Joe Cocker chvilku po tom, kdy zazněla With a little help from my friends a já si řekla: kde je Joe?, zpěvandule Sadie, gejzír vizuálních nápadů, Lucinka a Jude ... lidi zlatý, neni nic, co by mě v pátek večer mohlo rozněžnit a potěšit víc. (03.01.2009)

V porovnání s jinými muzikály, tenhle ještě docela jde. Může za to především skutečnost, že ve většině případů jsem si vyposlechl všeobecně dobře známé skladby. Chvílemi mi Across The Universe připomínalo Mamma Mia, které má spolu více společného, než by kde koho napadlo. Paralela Liverpoolu na Beatles byla moc fajn. Nicméně mě to nijak nenadchlo ani neurazilo. Chvíli jsem film pozoroval, chvíli jsem ho jen poslouchal a víceméně to stačilo. Nic víc třeba nebylo. (26.10.2015)

Across the Universe není jako Moulin Rouge, Across the Universe je jako Hair, kde jsou na drogách nejen postavy, ale i divák. A není podobný jen tématem rebelie mládí a (proti)válečného běsnění (byť nahlíženým okem dekadentně soudobým a nikoli "hippie" dobovým) a větším důrazem na náladu z filmu, než na děj, ale i faktem že na rozdíl od Moulin Rouge to není tak úplně bezchybný muzikál. I přesto že má, stejně jako Vlasy, naprosto úchvatný závěr. Ač je ústřední milostný příběh dvou lidí těžce zkoušených během historických událostí velice silný a navíc chytře zdramatizovaný kulturním střetem vyplývajícím z rozdílného původu a tedy i mentality obou postav, a i množství vedlejší postav a jejich příběhů jsem uvítal jako rozšíření záběru filmu a fungující ukotvení hlavní dějové linky do skutečného světa, pořád jsem měl s filmem jeden dost zásadní problém. Je totiž příšerně zkratkovitý - možná je to částečně způsobeno nucenou "videoklipovitostí" filmu vyplývající z vyprávění pomocí 40 let starých písní, každopádně mi v něm na rozdíl od ostatních pár minut ne přebývalo, ale naopak chybělo, protože jinak proti jeho tempu a dynamice nic nemám. Hlavně na dotažení některých potenciálně emocionálně velmi silných scén, které jsou nedostatečně využité. Nebýt zkratkovitost, při filmu bych snad ani nedýchal, ale takto mě vyloženě dostal až samotný konec, který mě nejen donutil trochu zvednout hodnocení, ale taky zařadil Brouky a jejich Hey Jude a All You Need Is Love na můj hudební jídelníček na několik budoucích týdnů :) 8/10 (27.02.2008)

Jaký tento film mohl být klenot je jasně vidět hned na začátku při I wanna hold your hand. V tu chvíli jsem měl husí kůži a na krajíčku a hned si nádherně zremakovanou skladbu několikrát zopakoval. Bohužel to byl úplný vrchol, většina ostatních beatlesáckých písní nemá takové grády a i když jsou mnohdy skvěle (na rozdíl od IWHYH, které je naopak zcela mimo) vpasovány do děje, nechávaly mě většinou chladným (haha). Bylo by to na 3, ale I wanna hold your hand!! (28.02.2010)