Across the Universe

Bohužel spíše průměrný muzikál se songy od Beatles. Příběh je sice fajn, herci hrajou i zpívají velmi dobře,zpracování je zajímavý a některý hudební čísla jsou výtvarně skvěle udělaný. Bohužel ale ne všechny, některým písním ten nápad prostě chybí a když ho mají tak to nemá tempo a šmrnc na to,aby mě to celýho roztancovalo. Písničky jsou samozřejmě pořád úžasný a když zazní Hey Jude nebo All you need is love, tak si prostě zazpívám, ale to není skoro vůbec zásluhou filmu. Příště si radši pustim CD.60% (28.10.2009)

Amen, Julie Taymor! Zažil jsem jízdu "Do Nikam" s partou hippies, během níž mi narostly brutálním způsobem vlasy, odešly hlasivky ze samého zpívání a srdce je někde v poloviční cestě za mnou, protože nedokázalo držet krok s rychlostí, tak nemilosrdně nabranou. Máma mi sice nepouštěla Beatlesáky, když jsem si podupával nohama v kočárku, ale to nic nemění na faktu, že jsem si to neužil. U "Let it Be" jsem brečel u "Hey Jude" jsem měl ruce ve vzduchu a chtěl tam být s nima, pokud tohle není dostatečný důkaz, pak prosím vyhledejte na můj rozkaz polního lékaře. A jestli můžu, pak Vám povím ještě tohle: Across the Universe je o lásce, nebuďte takový sobci a podělte se o tenhle film s tím, koho máte rádi. Je smutný, když vidíte hlavní postavy v objetí a váš zrak náhle padne na prázdnej pokoj a gauč na kterým sedíte sami. Není to ani tak do nebe volající, jako spíš trapný... Vivat Hippies!!!!!!!! (12.07.2009)

Julie Taymor vsadila na neznámé tváře a tato sázka se ji krutě vymstila. Právě herecké výkony, které tolik zdobily takový Moulin Rouge, lámou vaz nadmíru sympatickému muzikálu. Další vráskou na dokonalé fasádě beatlásáckého muzikálu je hollywoodská naleštěnost a naivnost, čímž mám namysli hlavně dialogy a nepísňové epizody. Moc režisérce nepomáhají ani jednoduché beatlesácké texty, díky kterým je výsledný obraz ještě klouzavější a povrchnější. Na druhou stránku malířského plátna musím dodat, že přezpívané a upravené písně od Beatles se značně povedly (mluví k Vám právě ortodoxní fanda Liverpoolských hošanů), tudíž písničkové výstupy mají fantastický tah na bránu, alespoň pro mě. Díky své plakátovitosti (což se dá omluvit, jistou optikou nahlížení na celý příběh) jsem se nemohl zbavit dojmu, že drtivou většinu dramatických scén jsem už někde viděl, a taky že viděl! Svoji fantazii jako by si nechávala právě na taneční výstupy. Dlouhou životnost tomuto filmu nedávám, brzy se na něj zapomene, ale vůči scéně "jahodové proklamace" by to bylo značně nespravedlivé, neboť ta byla jako tsunami nápadů a působivosti. I přes moje zásadní výtky, mi zůstává tento pokus o "revoluci" mnohem sympatičtější, než jiné a možná i lepší filmy. Vlasy zůstaly nepřekonány, ale jako mírně nadprůměrná alternativa chutná báječně. PS: Chtělo by to druhou projekci, neboť doteď mám chuť vzpívat...All you need is love, tadadadáá... (14.11.2007)

Across the Universe není jako Moulin Rouge, Across the Universe je jako Hair, kde jsou na drogách nejen postavy, ale i divák. A není podobný jen tématem rebelie mládí a (proti)válečného běsnění (byť nahlíženým okem dekadentně soudobým a nikoli "hippie" dobovým) a větším důrazem na náladu z filmu, než na děj, ale i faktem že na rozdíl od Moulin Rouge to není tak úplně bezchybný muzikál. I přesto že má, stejně jako Vlasy, naprosto úchvatný závěr. Ač je ústřední milostný příběh dvou lidí těžce zkoušených během historických událostí velice silný a navíc chytře zdramatizovaný kulturním střetem vyplývajícím z rozdílného původu a tedy i mentality obou postav, a i množství vedlejší postav a jejich příběhů jsem uvítal jako rozšíření záběru filmu a fungující ukotvení hlavní dějové linky do skutečného světa, pořád jsem měl s filmem jeden dost zásadní problém. Je totiž příšerně zkratkovitý - možná je to částečně způsobeno nucenou "videoklipovitostí" filmu vyplývající z vyprávění pomocí 40 let starých písní, každopádně mi v něm na rozdíl od ostatních pár minut ne přebývalo, ale naopak chybělo, protože jinak proti jeho tempu a dynamice nic nemám. Hlavně na dotažení některých potenciálně emocionálně velmi silných scén, které jsou nedostatečně využité. Nebýt zkratkovitost, při filmu bych snad ani nedýchal, ale takto mě vyloženě dostal až samotný konec, který mě nejen donutil trochu zvednout hodnocení, ale taky zařadil Brouky a jejich Hey Jude a All You Need Is Love na můj hudební jídelníček na několik budoucích týdnů :) 8/10 (27.02.2008)

Tak tentokrát více než kdy jindy si hodnocením nejsem absolutně jistý. Tři je málo, čtyři už moc... Muzikál je to vizuálně šťavnatý, covery beatlesáckých skladeb víceméně zdařilé... ovšem ne vždy spojení příběhu s písňovými texty fungovalo, jak by mělo. Některé pasáže tak připomínaly spíš pověstnou vatu a nijak film neobohacovaly - naopak. Zkrátka těch písní je tam vedle sebe naskládaných příliš a neuškodilo by kapku vypilovat scénář, aby to všecko do sebe zapadalo mnohem líp. Fascinace Beatles je však všudypřítomná - nejen v písních, ale fanoušek liverpoolské čtyřky ocení i narážky v dialozích ("...she came in through the bathroom window.."), variací na Apple, magickým autobusem, nebo slavným koncertem na střeše studia. Vinou nedotaženého scénáře je tento film především kompilátem vynikajících videoklipů, ale abych Julii Taymor zase moc nekřivdil, příběh to byl také docela pěkný (něco mezi Magical Mystery Tour a Hair :)). Jen nestačí poskládat tak silné skladby jako I Am The Walrus apod. a čekat, co to udělá. Možná se mohlo víc vsadit na instrumentální podobu, jako např. u A Day In The Life. Nu což... Ale Paulovi se film líbil, tak jaképak cavyky..:)) 3 a 1/2 * (07.02.2008)