Konec velké epochy

Neobyčejně a nezvykle působivý televizní film. Silně sugestivně vyvolávala inscenace pocity stísněnosti, bezmoci a i znechucení nad jednotlivými postavami. Zbytečným a nefunkčním mi přišel hlas jakéhosi hlasu-tazatele "zvenčí". Z herců byl nejzajímavější asi Vladimír Šmeral; přesně vystihl nechutnost a zrůdnost myšlení mimo kontext přirozené lidské mravnosti. Téměř k nepoznání mladý tu byl Jiří Ornest. (05.03.2007)

„Operátor zjistil, že příčinou třetí světové války a zániku lidstva bude fotbalové utkání.“ No, co na to říct. Zajímavé zamyšlení nad tím, jak se zachová vybraný vzorek lidí v jedné kavárně, vystavený nečekané situaci. Spíš mimo kontext filmu se zde objevuje myšlenka, jak je někdy to lidstvo sebevědomé. Nechte nám naši svobodu rozhodování. Že se tím sami zničíme a s sebou strhneme jednu planetu a třeba i celou galaxii? No a co, naše svoboda je nedotknutelná. Nebýt velmi otravného hlasu komentátora a někdy až moc typizovaných postav (mnozí z nich ani nepotřebují jméno, vystačí si jen s profesí - Profesor, Inženýr, Instalatér, Malíř – adekvátně k tomu se pak chovají), bylo by možná hodnocení lepší. (13.12.2011)

Paralela ke společenským událostem vybočila poněkud ze žádoucího, převažujícího, povoleného (nehodící se škrtněte) způsobu uvažování. 1) Neobratné politické narážky dnes působí polopaticky a lacině, ovšem ve své době tomu tak asi nebylo. Je divný, že jdou, když nemusejí..._____ 2) Fakt, že inscenace předznamenala nepsanou smlouvu režimu gulášového socialismu s obyvatelstvem o pár let později, je očividný a už jen díky tomu stojí film za zhlédnutí._____ 3) V době vzniku 4*, po osmašedesátém 5*, nyní už jen 3*. (19.12.2019)

Nikdy jsem neholdovala americkým vážně se beroucím komediím o tom, kterak mimozemšťané přijdou zplundrovat Washington, neb jiných měst neznají. Ale ve světle této televizní inscenace všechny ty vysokorozpočtové slátaniny blednou ještě více. Na malém prostoru, a to jak časovém, tak místním, rozpracovává Moskalyk plejádu různorodých charakterů. Skvěle si zpracoval předlohu Jindřišky Smetanové a výborně ji zrežíroval. Chápu, že každému Konec velké epochy nevoní, vždyť každý z nás se může najít v jednom z archetypů v hospodě. (25.04.2022)

Hovoří CML: Co jste si nadrobili, to si taky snězte. Pozoruhodná dobová angažovanost nerozlišující mezi Východem a Západem. Pro a proti lidstva v tanci dialektiky velkých dějin a malých životů. V přímém kontrastu k tomu je přílišná modelovost postav a jejich reakcí. Skanzen protektorátní a postprotektorátní generace. Ze všech těch živočišných druhů je nicméně jeden podivuhodně autentický a dosud trvající: instalatér Krása. Celkový dojem: Tak nějak jsem si vždycky představoval soudobé německé eticko-filosofické divadelní hry. "Život je to, co bolí. Vemte si na sebe něco, Evičko, je tam zima." (15.12.2011)