V údolí Elah

Na rozdíl od mnoha jiných uživatelů jsem neměl ani za mák pocitu, že by byla tímto filmem válka v Iráku představena zásadně jiným způsobem než nám ji servírovala média. Naopak, bez nějaké nápaditější vnitřní provázanosti klade za sebe jednotlivé špatnosti - umírají tam naši chlapci, naši chlapci mění se v mučitele, situace se nevyvíjí pozitivně a jsme agresoři. Proč jsme agresoři, za co se umírá a jak se mění vojáci v mučitele, to vše patří mezi otázky, kterými se film zabývá pramálo. V údolí Elah mi příjde jako sestřih večerních zpráv a politických komentářů, které by poskytl libovolný člověk z ulice. Zřejmě se to ale zdálo málo a tak se přidává i agitace ve prospěch rovnosti pohlaví a kritika neopodstatněných rasových předsudků, ačkoliv nenápadněji (naštěstí) poddaná než v předchozím Haggisově filmu Crash. SPOILER - Kdo by si myslel, že se mýlím, nechť vzpomene na scénu, v níž otec předpokládá, že je jen přirozené, když odhalí (mylně, jak se ukáže) vraha v hispánci. KONEC SPOILERU. Ani v rovině kriminální mě film neuspokojoval, protože z této kostry až příliš zřetelně vystupují společensko kritické hroty. Neschopnost policie jde ruku v ruce se snahou šéfů a politiků odhodit horkou bramboru v podobě brutální vraždy směrem k někomu jinému. Ani zcela všednímu, byť ne špatnému výkonu věčně zachmuřenému Jonesovi a cílevědomé, pevné, aktivní Theron nehodlám přisoudit přízvisko herecký koncert. (10.12.2009)

Výborně natočenej průměrnej příběh, vycucávájící poslední originální zbytky ze 100x omletýho tématu. Nicméně i tak se jedná o skvělý drama s výborným hereckým obsazením v podobě excelujícího Tommyho Lee Jonese, skoro k nepoznání upravený Charlize Theron a Susan Sarrandon. Ale jak už jsem řek příběhově se podle mě nejedná o nic převratnýho, dost tuctová záležitost, která se dala vidět už i jinde (12.02.2008)

Režisér Paul Haggis sa tentoraz opäť vracia k čisto americkej téme. V tej dobe aktuálnej a veľmi citlivej - konkrétne k nezvestnému americkému vojakovi. Dej je zasadený výhradne do Ameriky, kde sa píše november 2004. Do vojnou zmietajúceho sa Iraku sa diváci prenesú len zriedka a to výhradne len prostredníctvom médií - televíziou - či modernou technológiou. Haggisov scenár jednoznačne naplno necháva vyniknúť ostrieľaného a skvelého Tommyho Lee Jonesa. Treba pochváliť výbornú Charlize Theron, ktorej postava je úžasná a aj vďaka odlišnosti farby jej typicky blond vlasov, je proste iná. V porovnaní s režisérovým predošlým dielom Crash, tomuto filmu chýba na jednej strane viac emotívnejšia hudobná a vybrúsenejšia vizuálna stránka, na druhej strane je avšak posolstvo viacvrstvové, nenásilne naporcované, no so značným patriotizmom, čo nemôže chýbať v žiadnom americkom filme. Tu môžete napočítať vyše dvadsať - tridsať zástav spojených štátov. (05.03.2019)

Puvodne me tenhle film dost nudil, porad jsem cekala na nejakou tu akci, ktera by me vytrhla z Haggisova stereotypu. Ovsem konec me poradne prekvapil. Konecne vyplula pravda na povrch, ale hlavne - bylo polozeno tak moc otazek, na ktere je tezke odpovedet... Nuti to k filozofovani, ale zase ze by to bylo neco, co bych chtela videt podruhe...mozna jako knizka by to melo vetsi efekt. (15.01.2009)

A ja mam zase od jinych pocit, ze tenhle film jen tak nezapadne. A taky mam pocit, ze pres upornou snahu "netlacit na pilu" Haggis v jiste veci reze a reze. Je to patrne v kazdem zaberu i dialogu. Bez ironie tedy snaha "nastavit zrcadlo" divaka bud navnadi nebo znechuti. Ja si vybral to prvni, mozna pro to jake skvele herce si reziser na svou stranu v teto pro me velmi potesujici vypovedi ziskal. (29.03.2008)