Obsahy(1)
Miroslav Horníček spolu s pozvaným hostem, (mj. Jan Werich, Lubomír Lipský, Jiří Sovák, Jan Pivec), vytvořili pořad plný inteligentního humoru. V letech 1968 - 69 bylo v televizi odvysíláno celkem 12 dílů. Nástup normalizace však tomuto cyklu nepřál a dalšího pokračování oblíbených Hovorů H se diváci dočkali až v roce 1990. (mibara)
(viac)Recenzie (44)
O tom, jak valem upadá kultura dnešní televizní tvorby, bylo řečeno i psáno mnoho. Ovšem snad nic tomu není větším svědectvím, než Horníčkovy Hovory H. O tom, o kolik inteligence, humoru, a talentu jsme od té doby přišli, je mi až smutné psát. Miroslav Horníček byl nejen geniálním partnerem Jana Wericha na prknech divadla ABC, kde spolu navázali na tradici Osvobozeného divadla, nejen geniálním vypravěčem a skvělým filozofem, glosátorem i spisovatelem, ale především laskavým a moudrým mužem oplývajícím inteligentním a hřejivě lidským humorem. Klidně bych dala hvězdiček šest, bylo-li by to možné. *****! ()
O rozporuplné žalostnosti naší současnosti říká tento proslavený klasický pořad Voskovcova werichovského pokračovatele mnoho. Zdá-li se některým z mladších komentátorů, že slova o nedostižnosti úrovně šedesátých let jsou nostalgizující výpovědí bez hlubšího podkladu, dostává se jim zde více než náležitého poučení. Co jméno, to pojem i zážitek, a to i tam, kde jinak jde o osobnost spíše průměrnou a zaměnitelnou. Osobité pokračování někdejších forbín Osvobozených nalezlo v tomto případě své adekvátní pokračování. Pokračování šťastné, svébytné a stejně nadčasové jako dílo jeho slavných prvorepublikových předchůdců. ()
O tom, jak upadá postupem času v naší civilizaci kultura slova a rétorická vybavenost člověka svědčí nejlépe tento úžasný zábavný! pořad. Dokonalá ukázka toho, jak vypadala mentální úroveň mediálně kulturní elity konce šedesátých let. A pak si pro srovnání zkuste pustit nějakou dnešní zábavnou talk-show - jen ubohé verbální opakování téhož, snaha bavit za každou cenu, mělkost, v lepším případě (Uvolněte se, prosím) improvizační pohotovost moderátora, ale kde máte onu Horníčkovskou kultivovanost slova, hraní si s jazykem a jeho významy, nonšalantnost hostů a ten třaslavý dojem setkání s Osobností? Hovory H hovoří o úpadku dnešní mediální kultury (odklonu od hodnoty k barevnosti a efektnosti) a existenci někdejších zlatých časů (ale to se možná stačí podívat i jen na nějaký film z tehdejší novovlné doby, televizní inscenaci či záznam nějakého divadelního představení)... ()
Podle sdělení scenáristy Vladimíra Svitáčka bylo natočeno 28 dílů, odvysíláno bylo 25 a to v rozmezí let 1969 - 1971. Pokud je mi známo ČT nikdy po r.1989 cyklus neodvysílala, pouští jen jejich vykastrovanou verzi "po 20 letech".Na dotaz proč tomu tak je mi ČT nikdy neodpověděla.. Ověřeno v ČT že dílů je 28 , ale dostat z nich názvy, případně jména účinkujících těch dalších dílů je nemožné...**************************** V roce 1970 dostal Miroslav Horníček ocenění Zlatý krokodýl za tento pořad od Československé televize pro úspěšné tvůrce a pořady. Pro zdravici zašli filmaři za jeho přítelem Janem Werichem a natočili u něj na Kampě půvabnou zdravici.Jenže než došlo k předání, byl Werich zakázán a filmová zdravice zmizela na desítky let v trezoru. Až po r 1989 ji objevil pan Čáslavský a můžete ji vidět v jeho pořadu Hledání ztraceného času v díle s názvem W+V. kde ji panu Horníčkovi po 20 letech poprvé promítly. Než Horníčkovi nabídla tento pořad Pražská televize, vyzkoušel si tento druh pořadu-dneska se říká Talk show-v Brněnské televizi. Jednalo se o tyto tři pořady: Hovory přes rampu, Hovory mezi námi a Knihy mají své osudy. Horníčkovo kredo. Milovat, věřit, sloužit, protože služba roste z víry a víra z lásky. ()
Proč tomu hned dávat nálepku intelektuálního humoru? Naopak, u této mistrovské show Miroslava Horníčka a jeho hostů se dokonale pobaví každý. Neuvěřitelná slovní ekvilibristika hlavního protagonisty mně konečně dává prostor použít slovo "geniální" tam, kde je opravdu na místě. Docela by mě zajímalo, jak detailní musela být Horníčkova příprava na každý pořad. Takhle diváka chytnout a už nepustit, to nemůže být jen tak. Dokonale vypointované historky a skvělé vzájemné nahrávky s hosty. Co slovo, to perla. Dá se jenom smeknout. ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (11)
- Než Horníčkovi nabídla tento pořad Pražská televize, vyzkoušel si tento druh pořadu – dnes se říká Talkshow – v Brněnské televizi. Jednalo se o tyto tři pořady: Hovory přes rampu (od r. 1968), Hovory mezi námi (od r. 1968) a Knihy mají své osudy (od r. 1969). Vůbec poprvé si Miroslav Horníček model pořadu vyzkoušel na přání přátel v Karlových Varech a oni vystoupení pojmenovali právě „Hovory přes rampu“. Pořad byl nadmíru úspěšný a herec s ním jezdil po celé republice. (sator)
- Jan Werich nevěřil, že tento hodinový pořad je natáčen jen jednu hodinu. „To mi nevykládejte! Točíte to tejden a pak stříháte ty nejlepší části,“ říkal Horníčkovi. Uvěřil, až když byl sám hostem pořadu. (raininface)
- Prapůvod myšlenky na televizní podobu tohoto pořadu je možné vysledovat během Horníčkova pobytu na Expu 1967 v Montrealu. Horníček tam na hotelu v televizi viděl talk show herce Petera Ustinova, který „seděl u stolu s chlapem, absolutně vážně spolu hovořili a diváci řvali smíchy“. Po návratu domů oslovil Horníček režiséry Roháče a Svitáčka s úmyslem realizovat takový pořad v Československé televizi. (raininface)
Reklama