Max Payne

Původně jsem tomu vrazil odpad, protože dvojka Maxe Paynea patří k mým nejoblíbenějším hrám a natočit podle střílečky podprůměrný akčňák, kde se v první hodině vystřelí jen symbolicky, je na trest smrti. S odstupem - Mooreův Payne fakt nefunguje. Scénář je i přes haluze s drogou tuctový a kdo je skutečný padouch jsem věděl od chvíle, kdy se ta postava objevila na scéně. Herci mi neseděli typově a hlavně hrají mizerně - Wahlberga mám jinak rád, ale tady je za nesympatické dřevo a Kunis je krásná baba, ale drsňačku jsem jí nežral ani náhodou. A i když se ve finále střílení dočkáme a nevypadá zle, není tu akční scéna, kterou bych si pouštěl opakovaně. Ale uznávám, že vizuál si Moore pohlídal a má tam hromadu pěkných záběrů i nějakou tu atmosféru, byť to střídání deště a sněžení mi přišlo na sílu. Svým způsobem je paynovštější Raid, který se stejně jako hra odehrává v jednom pochmurném baráku a je opravdu temný a fyzický, jen přestřelky byly nahrazeny fighty. (26.03.2009)

Člověk, který proletěl oběma díly Max Payne rychlostí světla, se pokusil vystihnout celou podstatu hry. Výsledek? Stylizovaný a krásný obraz bez smysluplného obsahu. John Moore dokázal vytvořil vzhled, který má k dokonalosti krůček, ale na vše ostatní bohužel zapomněl. Je to smutné, protože z počítačové hry šlo těžit mnohem více než využití dnes již klasického komiksového vzhledu a jmen postav. Obsazení je na první pohled zajímavé, ale naprosto nevyužité a i když se režisér snaží vás děsit vzhledem jedné postavy, o pár minut později zemře trapnou smrtí a vy z toho nic nemáte. Scenáristickou beznaděj podtrhuje také příběh, plný klišé a nelogický, který neobsahuje ani jediný inteligentní a nečekaný zvrat. Pro milovníky filmu ještě jedno zklamání. Právoplatný bullet-time, který jsme tak ve hře milovali, se zde objeví cca v druhé půlce filmu a to regulérně asi třikrát (z čehož první setkání je spojení trapnosti a neschopnosti všech zúčastněných... střílet na někoho kdo je pod vámi a minout ho o cca 10 metrů...). Herci nejsou tak špatní, jak někdo říká a ani Mark Walhberg není nijak špatný, ale nedostal potřebný prostor ani možnosti, o čemž by taková Olga Kurylenko mohla mluvit své (svou povinnou "nahou" scénu naštěstí má). Sečteno podtrženo, milovníci hry budou kromě vizuálu dost zklamání, ostatní budou koukat, co se jim to vlastně snaží režisér říci a kdo vlastně je ten Max Payne a proč má jeho jméno na někoho stejný vliv jako plané neštovice... PS: pokud to někomu chvílemi přišlo, jako reklama na současnou seriálovou vlnu(Prison break, Heroes)... nejste sami, kterým to přijde ;) (05.11.2008)

Nejsem tak brutálně nasrán jako kolegové, protože na vizuální stylizaci jsem si poměrně vytrvale ujížděl, líbilo se mi i zakomponování Valkýr do studené reality a dokonce bych uměl identifikovat dvě tři scény, které měly atmosféru (úvod, taneční klub, akce v garážích). Ale všechno dobré - a není toho moc - je prošustrováno v matné detektivce s nezajímavou psychologií a s půlhodinovým (a snesitelným) akčním apendixem. Ale film podle střílečky, v níž se za první hodinu střelí jen do pěti dveří na hajzlech, ani nemohl dopadnout dobře. Lepší dvě. (17.10.2008)

Nevěřím v nebe. Věřím v bolest. Věřím ve strach. Věřím ve smrt..…. Je to koukatelný, protože Maxův svět je dobře udělaný, včetně Černých andělů. Je to nudný, protože M.Wahlberg je nudnej a příběh slabej. A tak jen podotýkám, že by jste měli vydržet až do úplnýho konce titulků, protože jinak se nedozvíte, že …. . PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * Co uvidíme (možná) příště? Řeknu hodně málo: Age of Empires! Davové scény, bitvy mezi národy, mohutná opevnění a hektolitry krve! Aby nám nebyl Max ještě dobrej! (04.03.2009)

Zoufalost, jejíž tvůrci vsadili na vypiplané repliky herních lokací a slušivě stylizovaný vizuál a scénář odbyli nesoudržnou patlaninou osazenou hromadou herních postav, jimž však není věnován žádný prostor. Nejhůř ovšem nesu totální selhání Johna Moora, jehož schonost pracovat s moderními kamerovými fintami a stvořit slušné akční scény zde jen lehce probleskuje v hrstce kratičkých scén, ukrytycýh v jedné velké režijní mizérii, jakou by si bez většího úsilí střihnul i Filip Renč. 30% P.S: Největší zklamání je jednoznačně finále - zatímco u toho herního jsem cítil ultimátní pocit satisfakce, tady jsem si málem nevšimnul, že detektiv Payne vytouženou pomstu nalezl... (15.11.2008)