Pacifik

HBO nás zase vzalo v čase zpět, tentokráte do Tichomoří. Po skvělých Band of Brothers, kde jsme si prošli spolu se 101. výsadkovou okupovanou Evropou od prvního nočního seskoku v Normandii až do centra Třetí říše se přesouváme na druhé světové bojiště. Tentokráte jsou to kluci z USMC - námořní pěchota a kdo ví, ví, že tihle kluci udělali pořádný kus práce a právem dnes název US. Marines vzbuzuje respekt... A já tohle bojiště měl vždy raději než válku v Evropě a Rusku... Neskutečná modř oceánů, atoly, džungle... tropické ráje do kterých naplno vtrhla válka. A také nepřítel. Zcela jiná mentalita, často zcela nechápaná, jiné vzorce chování, dodržování kodexu bušidó atd... Vše tolik odlišné od ,,kultivovaných'' Němců či Italů. Navíc zde bylo nepřítelem často samo prostředí... Džungle, měsíc trvající déšť, malárie, pijavice, nehojící se rány, infekce... Bohužel to musely být až atomové bomby, kdo fanatické Japíky definitivně přesvědčil, že další vzdor už fakt nemá cenu (zásadně nesouhlasím s konspiračními teoriemi O. Stone atd..)... Já soobně nemám výhrad a když se řekne válečný seroš, se vším všudy představím si ihned Bratrstvo a Pacifik... Za mně je to na 5 medailí cti. * * * * * (13.10.2014)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

Něco velkolepého a úžasného toto nemá chybu kláním se vám protože natočit něco takového je brutální hudba výborná bezpochyby a celých 10 dílu naprosto bez pochybu užasne, ukázka o Pearl Harbor a válce proti Japoncům no tet s toho nemůžu. je to jako jeden velký film který prožíváte s vojáky od začátku až do konce jako kdybys tet tam vlastně byli mezi ně mi užasna podívaná dějově hodně výborná. Je až neuvěřitelné co vše jsi vojáci musely zažit tak výborný příběh nelítostná džungle kde se snaží přežit jak před Japončíky tak před samotnou džungli. Mělo by jsi to zasloužit mnohem větší hodnoceni než je tohle. (08.07.2011)

Při uvedení seriálového Pacifiku v roce 2010 mě „dobová kritika“ odradila do té míry, že jsem si jej v záplavě jiných quality TV sérií přesunul do kolonky „až jednou“, a došlo na něj až před Vládci nebes, kdy se situace opakuje. Bombarďáci dostávají sodu, protože nejsou jako mýtické Bratrstvo neohrožených, vztahy postav prý nefungují, CGI je mizerné, bla bla bla.  Stejně jako je každá válka jiná, liší se i pacifické bojiště od toho evropského. Je zuřivější, chaotičtější, nevypočitatelnější, fatálnější. Masomlýnek ne nepodobný vylodění v Normandii je tam denní chleba. Konstantní tlak demoralizovaného nepřítele fanaticky bránícího každý píď svého nehostinného území vytváří na psychiku jedince extrémní tlak. Na vztahy buď není čas, nebo jsou otevřené, chvilkové (viz kritizovaný 3. díl s dovolenou v Melbourne) či násilně zpřetrhané. Pacifik se mnohem víc než jeho oceňovanější předchůdce soustředí na vliv bojů na psychiku, disociaci, otupění, vyhoření, různě závažné formy PTSD (linie Leckieho, šířeji Sledge) a mechanizaci zabíjení. Tomu odpovídá i vyprávění: je roztříštěnější, těkavější, postavy se objevují a mizí, u žádné (pokud jste si nezagooglili) není jisté, jak skončí.  Pacifik je v jádru stejně silnou výpovědí o bratrství  jako jeho seriálový předchůdce, možná je ale upřímnější v tom, jak odhaluje lidskou křehkost (rozhodně ne neohroženost), jé méně líbivý a (americky) sebedojímavý. Nadstandardní produkční podmínky (120M USD)  jsou vidět na parádních kontaktně nasnímaných scénách bojových operací i davovkách nenaředěných viditelnými pixely, ale to je rovina, kterou  snad ani nemá smysl zmiňovat. (26.03.2024)