Marcela

Helena Třeštíková měla nesmírně štěstí a čuch na hlavní představitelku. Život Marcely je jedno neštěstí za druhým, až z toho mrazí, a plně naplňuje představy, že nejlepší scénáře píše život sám. Takže už stačilo "jen" sledovat a vybrat to nejzajímavější. A jen dávám do uvozovek, protože je jasné, že bez talentu režisérky by ani tak drsný příběh, jako má Marcela, nemusel hned znamenat, že se bude jednat o skvělý film. A oceňuji i vytrvalost, točit časosběrné dokumenty jistě není jednoduché... (06.12.2015)

oči starých žen/ vyplakané a plaché/ tesklivé a mírné/ vy oči obrácené k zániku// oříšky bez jádra/ misky bez obětin/ předsíňky mrákot/ úryvky dávné hudby/ studánky zasypané/ oblohy zatažené/ noci bez dnění/ dvířka zapadlá/ křtitelničky vyschlé/ vody bez zrcadlení// vy oči starých žen/ vám svět nic není/ vám krása nic není/ vám ošklivost nic není/ vy oči starých žen/ hodin nesledující/ za míjením dnů se neotáčející/ vy oči starých žen (25.09.2011)

Těžko říci, komu ty hvězdičky náleží více, zda paní Třeštíkové, či Marcele, která se s osudem pere obdivuhodně a navíc se o svůj příběh dělí s tolika lidmi. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že není výjimečná oproti mnoha dalším lidem téhle země - takových, ke kterým se štěstěna odjakživa obrací zády, je spousta. Jen nemají "svůj film". Osobně nemám příliš ráda jednostranně zaměřené filmy, takže právě u těchto dokumentů (čímž nijak nesnižuji jejich hodnotu), mi chybí komplexnější pohled - názory jiných lidí. Ale chápu, že tady jde o autorský záměr - vyprávět očima Marcely - proto od tohoto faktu v hodnocení odhlížím. Přiznat však musím jedno - Marcelin příběh mě zasáhl jako už dlouho nic. Nestává se mi totiž, že bych kvůli filmu nemohla večer usnout. Směrem k paní Třeštíkové snad jen jediná výtka - ta scéna v krematoriu, bylo to nutné? (22.03.2009)

Na projekci filmu v Boskovicích byla i Helena Třeštíková, původně jsem se jí chtěl zeptat, zda se tím, že stopáž původní části oseká, přidá další pasáže a udělá z ní celovečerní dokument, neoslabí účinek na diváka, ale když jsem sledoval reakce svého kámoše Legase, věděl jsem, že tato moje otázka je zbytečná. Spíš se tím vyhodil "zbytečný balast" a zůstalo jen to nejdůležitější. Po snímku byla beseda s paní režisérkou a když jsem poznal, jak hodně jí o ty lidi, o kterých vypráví, jde, jak s nimi cítí a jak je nadšená třeba ze spontánní sbírky, jež započala po odvysílání příběhu Marcely v televizi, nemohu dát hodnocení menší, než to stoprocentní. (27.04.2007)

Jedna obyčejná žena a její "obyčejný" život - nic vyumělkovaného, jen pos*aně krutá realita. A takových nešťastných lidí je všude kolem nás spousta; nejspíš každý z nás si projde obdobím, kdy bude myslet, že už nemůže dál, že více ran osudu neunese... nezbývá než to překonat, zvednout se a jít dál. Čas rány skutečně zacelí, ikdyž nám třeba zůstane jizva na duši a za ní bolestivé prázdno po někom, koho jsme milovali. A tohle dokument dokázal předat: nic není samozřejmé, je třeba dávat svým blízkým najevo lásku, protože nikdy nevíte, co se může stát... a nutnost bojovat i v nejtežších chvílích. 85% (19.05.2009)