Marcela

René a Katka dohromady se můžou při porovnávání s Marcelou maximálně tak jít schovat do koutku a tiše doufat, že si jich nikdo nevšimne a neuštědří pár ran. Proč? Protože to, co si oni v podstatě vybrali z vlastní vůle, zažívá Marcela jen díky kurvě jménem "život". Díky ní dopadlo její manželství s Jiřím (ty jeho "svědectví" u soudy fakt pobavily, hlavně věta "Ty kolekce mám stále doma.". Wow, víc než rok a půl stará kolekce, mňam!) tak, jak dopadlo, to stejné s druhým partnerem a když už všechno vypadalo tak nějak líp, 17. listopadu 2005 zmizela Ivana... Jako jasně, je tam pár nesrovnalostí, třeba neustále kouření cigaret, neschopnost najít práci nebo kde kluk vzal PlayStation a GTA, ale to mi vůbec nebrání neohodnotit Marcelu pěti hvězdičkami. Tohle byl totiž dokument, který umí dojmout, má své silné momenty a po celou dobu vás jakoby mlátí rákoskou, abyste si uvědomili, co vlastně máte a ať neremcáte. Držím Marcele palce i do dalších let... P.S.: Toho úchyla bych nejraději chytl, někam zavřel a zahodil klíč. (27.09.2010)

Jedna obyčejná žena a její "obyčejný" život - nic vyumělkovaného, jen pos*aně krutá realita. A takových nešťastných lidí je všude kolem nás spousta; nejspíš každý z nás si projde obdobím, kdy bude myslet, že už nemůže dál, že více ran osudu neunese... nezbývá než to překonat, zvednout se a jít dál. Čas rány skutečně zacelí, ikdyž nám třeba zůstane jizva na duši a za ní bolestivé prázdno po někom, koho jsme milovali. A tohle dokument dokázal předat: nic není samozřejmé, je třeba dávat svým blízkým najevo lásku, protože nikdy nevíte, co se může stát... a nutnost bojovat i v nejtežších chvílích. 85% (19.05.2009)

Pro toho, kdo viděl Manželský etudy, to moc jinej (natož průlomovej) rozměr nepřináší - kromě pár novejch scén, ze kterejch za zmínku stojí předevšim Marcelina hospitalizace na psychiatrii a konečný přestěhování se do Prahy za pomoci veřejnosti. Zajímavej je teletragéd, kterej se k Marcele a Tomášovi chtěl (nakonec i celkem násilně) vesrat, a kterýho Marcela k mýmu údivu asi nějak odhalila a nemusela se tak životně potýkat s dalšim nešťastnym partnerstvím. Čekal jsem ale přece jenom něco o reakci Haberlanda na smrt svý dcery, tady nebyla ani zmínka o tom, že by neodpověděl, odmítal kontakt atd. Vím, že to je dokument o Marcele, ale Jiří byl přece její manžel a hlavně otec jejich dcery... - takhle toho o něm po těch dvaceti letech od prvního natáčení bylo už víc v těch Etudách než tady, v samostatnym dokumentu. (08.04.2016)

Jako jediná z trojice Marcela, René a Katka, nemohla Marcela svůj osud ovlivnit a samam byla postavena před hotové události- a že těch špatných bylo nespočet, možná proto působí příběh Marcely z celé trojky nejvíc lidsky a soucítivě. Asi bych víc nedodával, jen že Marcele jsem fakt opravdu fandil až do konce. Helena Třeštíková si jako vždy zaslouží můj obdiv. (07.10.2010)

Marcela je opravdu silné kafe. Svatbou, která pro mnohé znamená vykročení do nového (lepšího a spokojenějšího?) života, odstartovala této ženě série útrap a osobních tragédií, která nepolevují a nemilosrdně se valí, jak na hlavní protagonistku, tak na diváka. A když už se zdá, že se přece jen bude blýskat na lepší časy, přichází rána nejbolestnější - ztráta dítěte... Film obsahuje v podstatě vše, co bylo k vidění v Manželských etudách plus kratší pohled na Marceliny další osudy. Napětí se uvolňuje až ke konci, který přichází s příslibem (snad) vydařenějších zítřků. Scéna ukládání dceřiny urny, kdy Marcela omdlí je neskutečně silná, syrová a husí kůži nahánějící. Troufám si tvrdit, že mnoho z nás si po zhlédnutí uvědomí, jaké má v životě vlastně štěstí. Marcela je pocitově 100procentní zážitek, po stránce umělecké mi však cosi brání udělit 5* - zde filmové umění přehrává sám život. (10.09.2009)