Marcela

Ano, Marcela udělala v životě mnoho špatných rozhodnutí, nevěřím ale, že by byla zlým člověkem. Rozhodně si nezasloužila to, co ji dál potkalo. Nejspíš nebude intelektuální typ ale že společnost, moderní společnost 21. století dokáže v srdci Evropy prohlížet, aby KDOKOLI takto zápasil s osudem a nepodat mu pomocnou ruku, to mě ideově skutečně bolí. Časosběrný dokument tohoto typu ukazuje, jak moc si s prostým člověkem dokáže čas zahrát opravdu nepěknou hru, jak z dobrosrdečného člověka dokáží okolnosti vymlátit a zadusit i tu nejmenší špetku naděje a udělat z něj bytost, která vlastně touží jenom po vlastním skonu. Je to neuvěřitelné ale je to tak. Jestli bychom jako lidstvo měli mít nějaký vyšší cíl, nějakou sociální metu, kam chceme někdy dospět, měl by to být svět, kde takoví lidé nezůstanou na vše sami, kde se nedostanou do takových životních patových situací, kdy není východiska. Doufám, pevně doufám, že tam zatím míříme a i má milovaná kinematografie má na tom svůj podíl, například dokumenty, jako je tento. Kdy jindy má dvacátník možnost sledovat celý život člověka, kterého by na první pohled nejspíš tupě odsoudil? Jestli někde platí pořekadlo o cestě, která má být důležitější, než-li její cíl, je to právě život. A já si nemohu pomoct ale musím litovat Marcelu za dobu a místo, kde se narodila a kde prožila svůj nešťastný život. Představím si ji někde na Balkáně, kde nešťastný osud potkal celé národy a kde se se vší nepřízní osudu vyrovnávají pospolitostí, hudbou a zpěvem. Být milionářem (dnes spíš miliardářem), poslal bych takového člověka na vysněnou cestu do Kanady, byť třeba jen na měsíc, protože KAŽDÝ má v životě právo na trochu toho štěstí. Pár správných lidí kolem ní a život by byl zase jinačí. Tolik věcí mohlo dopadnout jinak, tolik věcí mohlo dopadnout lépe. Je nesmírně těžké sledovat film, který je doopravdy něčím životem, jeho shrnutím v bodech. Těžko odsuzovat cokoli, jelikož sám bych se v podobném dokumentu vidět asi nechtěl, respektive bych se toho bál.. Bál bych se slyšet slova, sny a touhy mého mladého já a vzpomínat živě na chyby, kterých jsem se od těch dob dopustil, co vše mě potkalo cestou a o to víc pak trnout, co mě čeká dál. Děkuji paní Marcele za její život a za svolení být jeho divákem, necítím nic víc, než soucit, respekt a přání lepších zítřků (bojím se teď hledat, jak to s ní dopadlo..). 4/5 (12.07.2023)

A že vraj reality show je vynález kapitalistov a komerčných televízií. Takéto manželské etudy sú ich nenásilnou formou, ale vyžiadali si obrovskú trpezlivosť pri zaznamenávaní dlhého obdobia, a divák si potom za hodinu premietne 25 rokov skutočného života. Života, ktorý sa s osudom ľudí nemaznal, a nedoprial Marcele ani jej vysnívaného fúzatého športovca. Tentokrát sa absolútne vyhnem hodnoteniu konania postáv, naozaj sa to nehodí pri takomto intímnom nahliadnutí do života. –––– Člověk by měl žít tak, aby se za to nemusel stydět. (11.01.2016)

Jedna obyčejná žena a její "obyčejný" život - nic vyumělkovaného, jen pos*aně krutá realita. A takových nešťastných lidí je všude kolem nás spousta; nejspíš každý z nás si projde obdobím, kdy bude myslet, že už nemůže dál, že více ran osudu neunese... nezbývá než to překonat, zvednout se a jít dál. Čas rány skutečně zacelí, ikdyž nám třeba zůstane jizva na duši a za ní bolestivé prázdno po někom, koho jsme milovali. A tohle dokument dokázal předat: nic není samozřejmé, je třeba dávat svým blízkým najevo lásku, protože nikdy nevíte, co se může stát... a nutnost bojovat i v nejtežších chvílích. 85% (19.05.2009)

85% - Tento příběh v Manželských etudách byl podle mě lépe udělaný, už jen tím zakončením, které nezapomenu - černá obrazovka a na ní jen nápis, že otci té své dcery Marcela poslala parte, ale on na pohřeb nepřišel. A potom už jen titulky... Zde to naopak na konci bylo možná trochu zdlouhavé. Každopádně to nic nemění na tom, že dokument. film to je kvalitní, dobrý, zajímavý a vlastně jeden z nejlepších, které jsem kdy viděla. (06.02.2008)

Zajímavé. Nepochybně zajímavé, podívat se na delší časový úsek něčího života. Zvláště takto tragického. Plné hodnocení nemohu dát z prostého důvodu, že se mi to zdá ze strany štábu až poněkud nevhodné. Ale tak třeba paní Marcele díky tomu alespoň někdo pomohl. Nevím ale, zda se jí takto zásadní narušení soukromí v těch nejtěžších životních chvílích, vyplatilo. Opět se ptám, neovlivnilo natáčení až moc život filmových aktérů? U Reného byla vazba na Helenu Třeštíkovou velmi silná a režisérka dost ovlivňovala jeho život. Alespoň to tak vyznívá z filmu. Zde to tak silné není, ale opět, pomoc od diváků, pomoc s bytem, apod. Nedovedu pochopit důvod, proč se paní Marcela v začátku vdává za Jirku, o kterém říká, že je "hodnej", ale sebemenší náznak lásky není ani z jedné strany patrný. Byla doba před listopadem 1989 opravdu taková, že lidé nemohli nic, než se co nejrychleji oženit či vdát a splodit dítě? Opravdu neměla paní Marcela možnost v klidu hledat a vybírat si nebo alespoň zavčasu rozpoznat Jirkovu povahu? 8/10 (30.05.2009)