Dech
Soom
Obsahy(1)
„Někdy se v životě dostaneme do obtížného bodu, v němž jako bychom se ani nedokázali nadechnout,“ říká jihokorejský režisér Kim Ki-duk, jehož snímky se Karlových Varů účastní téměř každoročně. V jeho čtrnáctém filmu se v takovém životním okamžiku ocitají dva lidé, kteří by se jinak neměli šanci setkat. Výtvarnice Yeon žije zaopatřený, ale prázdný život v luxusním domě po boku nevěrného a lhostejného manžela. Trojnásobný vrah Jin obývá celu s dalšími třemi odsouzenci a čeká na smrt. Televizní zprávy o jeho pokusech o sebevraždu vyburcují Yeon z apatie. Vypraví se za Jinem do vězení a naváže s ním podivný, nesymetrický vztah. Žárlivý manžel se jej pokusí ukončit, ale i on se jeho prostřednictvím začne měnit. Dech je dalším z Kim Ki-dukových komorních dramat o životních vyděděncích, vyprávěných nezaměnitelně strohým, ale přitom zvláštně poetickým stylem, který se většinou obejde beze slov. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (74)
Už druhé Kimovské sklamanie, ktoré potvrdzuje, že to prvé nebola len náhoda. Neuveriteľne uťahaný dej s nulovou výpovednou hodnotou, nesympatická hlavná ženská predstaviteľka a v neposlednom rade kamera, ktorá podivným spôsobom zachytáva každého tak, že vyzerá ako čerstvo po plastickej operácii. Myšlienka, obsah, forma - nula bodov. NO. Alternatívny komentár: poetická sračka. ()
Každý nový film Kim Ki-duka tak nějak vyhlížím s mírnou nedočkavostí a jsem velmi rád, že se jeho filmy u nás těší poměrné popularitě a nemusím je tudíž nikde pokoutně shánět. Ještě větší radost bych měl, kdyby u nás vyšla celá retrospektiva na dvd, ale člověk nemůže mít jaksi všechno, že? Těšil jsem se tedy i na Dech a v podstatě jsem nebyl zklamán. Dost jsem četl něco o přílišné emotivní vyprázdněnosti a studené sterilitě, ale věřím, že právě takto má film působit. Je pravda, že některé momenty jsou realitě až příliš odosobněné a některé zvraty zavání překotností neinvence, ale i tak je film nestandardní voyérskou momentkou lidské samoty a touhy se dělit. Ať už o své bolesti, teplo dotyku nebo dech. ()
Kim Ki-duk se dostává tam, kde by ho nechtěl nikdo z nás..do neoriginálních, stále se opakujících a sama sebe obdivujících bahen patosu. Stále ho pokládám za PANA režiséra, ovšem pokud si nesundá klapky z očí a nezačne pracovat na něčem novém a JINÉM, nelze než na jeho filmy postupně zabřednout. Hlavní postavy velmi sporadicky - nebo vůbec - mluví .. to už tady bylo mnohokrát, poetika a symbolika sklouzává k jednoduchosti a obyčejnosti Kim Ki-dukovi nevlastní a režisér sám masturbuje své ego svým obsazením do role velitele dozorců. Příští rok vše se snad v lepší obrátí. ()
Sum je dalším krokem v Kimově minimalistickém pojetí vyprávění příběhu. Otázkou zůstává, jestli je to krok správným směrem. Na druhou stranu by to nebyl Kim, kdyby nešel do extrému. Dostává se tak na hranici (možná kousek za ní) pochopitelnosti "obyčejnými smrtelníky". Slova plýtvající dechem nahrazuje převážně mimikou, výrazem ve tváři, očích, gesty a pohyby. Zvláštní spojení vězně odsouzeného k trestu smrti a podváděné ženy, kterým dochází v jejich životech dech, vyžaduje divákovu obzvlášť velkou pozornost a vnímavost. Kim je prostě o něco složitější :-) ()
Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 19 - Jižní Korea. Ne a ne a ne. Kim Ki Duk se už vážně opakuje, němý mužský hrdina, násilí jako výrazový prostředek, nějaký ten sex a střídání ročních období. Jednou, dvakrát to může působit jako závaz svěžího větru a to u mě nastalo v případě 3-iron nebo Ostrova, ale když se na totéž v jiném hávu dívám počtvrté, popáté, nudí mě to a otravuje. Jižní Korea se čestně posouvá na dno mého žebříčku v Tour. ()
Reklama