Samsara

Smutný konec lidské civilizace obestřený magií krásy a duchovna. Některé společenské fráze jsou tezovité a nepřekvapí, ale způsob jejich nasnímaní, propojení a ohudebnění jim dodává silný a apelativní punc. Růžová brokovnice, rakev ve tvaru zbraně, střelivo v rukou nevyspělých kmenů. Nakonec všichni jásavě sledujeme ty zdánlivě nekonfliktní vojenské přehlídky. Pochodující hrozba, zosobněná agresivní podstata lidstva. Není to Quatsi, ale za pozornost stojí. (03.11.2012)

Pokračování Baraky v ještě ostřejší kvalitě. Nádherné i smutné obrazy, které můžete zahlédnout lidským okem z nebe, tváří v tvář lidem či pozorným pohledem. Lidstvo ve své nahotě, křeči i smrti. Skvostná planeta Země, která je schopna unést všechny tvory, dokonce i ty, kteří jí ubližují. Nechybí meditativní hudba a člověk tak může v klidu rozjímat nad svým životem i osudem. Pohledy do pralesů i do továren masové výroby, jednotvárnost, smutek, smrt, duchovní síla mnichů. Konec je symbolicky jasný, protože veškerá pestrost stejně jednou zanikne a přemění se v bezcenný prach, který se vejde do jedné malé misky. Nic nepřetrvá, nic nepřežije, všichni to podvědomě vědí a proto se snaží urvat, co se dá. Přesto zbytečně, protože jejich čas je přesně vyměřen, nic si sebou nevezmou. Lidská modlitba obrazem. (11.01.2013)

Dostalo mě to méně než Baraka, ale pořád je to silný meditativní mix excelentních záběrů Frickovi kamery a a nejednotvárné Stearnsovi hudby (ta taneční! pecka mi silně připomínala Matrix). Pro mě důkaz, že filmové vyprávění nepotřebuje slova a pokud jste přemýšliví , filosofií alespoň lehce šmrncnutí lidé určitě si v tom svojí logiku, svoje vyznění najdete. (19.08.2013)

Spojenie predchádzajúcich Frickeho filmov Baraka a Chronos v jeden celok. Po Barake znova vrchol hudobného dokumentu, v ktorom Fricke dokazuje, že je nekorunovaný kráľ. Úžasná spojitosť hudby a obrazov, vytvára neuveriteľne silné stotožnenie sa s plynutím času a s ľudskou históriou. Prepojenie človeka a prírody je tu znova podané ako niečo čo existovalo aj je stále uskutočniteľné v priamom protipóle k ľudskej uponáhlanosti, zmätenosti a hlúposti. Vo filme je ukázané všetko čo v 30 rokoch považoval Chaplin v Modernej dobe za vtip. Tieto obrazy tvoria znova najsilnejšiu časť celého filmu a ich sila je natoľko veľka, že som mal chuť vzdať sa mäsa, svojho domu a života v meste a mal som chuť utiecť na samotu, bez akéhokoľvek dotyku spoločnosti. Samsara je výborným príkladom inšpirácie aj duchovnej osvety aj keď miera štylizácie je oproti Barake a Chronosu podstatne väčšia. Ale tým pádom, že podobné filmy nevznikajú ako na bežiacom páse, sa Samsara stáva udalosťou roka a svojich fanúšikov má istých. (30.10.2012)

Ak sa nás raz budú pýtať naši vnuci a vnučky, aké to bolo na začiatku nového milénia a my to nebudeme vedieť celé opísať, Samsara im na to môže skvelo odpovedať aj za nás. Tak ako začína tento film tradíciami, prírodou, duchovnom, tak najmä tým duchovnom podľa mňa aj končí, no cesta vedie cez hnanie sa dopredu, aký si rast, konzum, nápor požiadaviek, preľudňovanie, strojový život, aj keď sa mnohí snažíme žiť inak, všetci utvárame celok, ktorý tu je a ten akoby smeroval k záhube. Vizuálne a zvukovo je to proste nádhera. Nie je to dokument len o prírode a svete ako napríklad Domov, je to pohľad skôr viac na náš svet ľudí a to, ako tento svet dotvárame. No a tá mandala len krásne metaforicky ukazuje pomynuteľnosť nášho sveta. Slová sú opäť zbytočné, svet to povie za nás. Skvelý komentár má užívateľ Beastmaster4. (01.12.2013)