Dealer III

V mých očích rozhodně nejlepší díl celé trilogie. Díl se tentokrát točí kolem postavy, která mi byla neskutečně sympatická již v prvním díle. Zlatko Buric si mě dokázal získat a já mu celý snímek držel palce. A pokud koukáte na film, kde vystupuje postava, jejíž osud vám není lhostejný, tak se u něj bavíte podstatně jinak. Taktéž shledávám nejkvalitnějším děj. Tentokrát zde nejde o život nějakému podřadnému lemplovi, protože udělal nějakou píčovinu. Tentokrát sledujete osud zkušeného drogového veterána a jeho konfrontaci s ambiciózním mládím. Možná právě to bylo na celém dílu tak kouzelné. Divák tentokrát nenahlédne pouze lehce pod pokličku zločineckému byznysu v Dánsku. Poklička zůstane celý díl dole a divák sleduje po celou stopáž syrový portrét společnosti. Dovolím si pochválit i to, co jsem v předchozích dílech pochválit opomenul, ačkoli to tam bylo stejně dobré. Řeč je o originálních úvodních titulcích a vynikajícímu soundtracku. Třeba takový zvukový doprovod boje hlavního hrdiny s absťákem, byla pastva pro uši. Potěšil i občasný humor a dovedu odpustit i souhru mnoha náhod, které byly velmi silným hnacím motorem při vývoji děje do tak skvělé podoby. Film se mi skvěle trefil do nálady a filmový orgasmus přece nemohu hodnotit jinak než maximálně. (06.04.2017)

Příprava a následná oslava dceříných narozenin snad nikdy nebyla bizarnější. Vrchol dánské trilogie se zameřuje na sympaťáka Mila a jeho trable. Opravdu už jsem měl trošičku strach, když se sebou nechal můj oblíbenec takhle rýt, že ty albánské a turecké svině ho staví do nepříjemných situací a on s tím nic nedělá. Naštěstí v závěru pomůže Radovan a finálový úklid se stává nechutnou, ale zatraceně působivou třešničkou na dortu. Pamatuj si. Nikdy nic nedělej bez rukavic. (06.11.2010)

zhruba do poloviny je třetí Dealer pozvolna plynoucí náhled do života jednoho balkánského gangstera, který toho času chystá narozeninovou oslavu pro svojí dceru. Pak se ale něco stane a atmosféra začne značně houstnout až dojde k nevyhnutelnému a závěr to je vyložená šmakuláda. Jsem za ta léta z filmů zvyklý na leccos, ale tady mi ten závěr přišel extrémně silný a nepříjemný ve vší své uvěřitelné a strohé brutalitě. Žádné zbytečné kecy a omáčka okolo, jen prostá realita mafiánského života. To víceméně platí pro celou trilogii, ovšem tady to bylo z mnoha důvodů nejsilnější a trojka je tak za mě z celé série nejlepší. Ne o moc, ale je a zaslouženě...80% (01.04.2023)

Slaughterhouse-Three: A Duty-Dance with Death. Starý známý Milo má pod dozorem Radovana Karadžiće jeden ze svých náročných dnů. Nedaří se catering, rodinné vztahy, odvykačka ani byznys.. Kodaňské mezinárodní podsvětí do třetice a zase trochu jinak. Hodnověrnost zůstává neměnná, závěrečné bourání polského masa je děsivé svým nevybočením z nastaveného rámce všednosti. Cítíte se jak po zkažené sarmě, ale zároveň přemýšlíte nad tím, jestli ten hérák kouřící Norbert Lichý nakonec nemá dobré srdce. Osamělé. Zjizvené. Možná tam je.. (14.04.2021)

Ještě o kousek lepší, než první Pusher. Nikoli však tím, že je snad trochu krvavější, to v zásadě není zas tak důležité. Jde o to, že závěrečný díl trilogie je opět zcela jiný, než předchozí dva, je mnohem živelnější, realističtější a především neuvěřitelně depresivní. Refn nám nabízí pohled na jeden kurevsky náročný den v životě stárnoucího překupníka drog, který se snaží svůj život držet alespoň trochu v normálu. Zdánlivou slabost a únavu nejstaršího vycítí mladší „samci“ a pokusí se prodrat do čela tlupy. Ale v téhle branži platí zákon silnějšího a nestačí být silnějším jen fyzicky. Refnovi se podařilo dokonale přenést na plátno psychický vývoj hlavního hrdiny, budovaný každou scénou, každým dialogem, každým obrazem i detailem. Vrcholem filmu je pro mě scéna „rozhodnutí vzít/nevzít“, která je jedním slovem fenomenální, včetně hudebního podkreslení (ovšem, i kdyby rozhodnutí bylo opačné – vyvíjely by se další události jinak?). Závěrečná jatka jsou jen nevyhnutelným vyústěním. Zcela na hlavu je převrácená logika, která tvrdí, že celý film k nim jen samoúčelně směřuje (Refn nepoužívá násilí jako cíl, ale jako prostředek k tomu, co chce říct). (07.06.2013)