Vášeň a cit: Príbeh Jane Austen

Jane Austen je v našich krajích trochu opomíjená (neprávem) autorka, anglická to modla. Její život byl zajímavý, plný zvratů a bylo jen otázkou času, kdy se někdo vyrojí s životopisným snímkem. Na Vášeň a cit jsem se chystala dlouho, dnes (září 2010) jsem se k tomu konečně dostala. Miluji viktoriánskou Anglii, ty jejich domy, zahrady zarostlé růžemi, opět jsem moc ráda nasávala atmosféru, ta byla výborná. Příběh je romantický od začátku do konce, plný tragiky, ale sem tam vám vyrojí na tváři úsměv. Klasický romantický film, a přece tak netradiční, a to možná díky té inspiraci v realitě. Celou dobu držíte palce, i když víte, že je to marné... (04.05.2012)

Vášeň a cit. To bylo právě to, co mi ve filmu chybělo. Vůbec jsem necítil tu vibraci mezi oběma protagonisty filmu. Takže jsem jim jejich hraní moc nevěřil. Hlavně McAvoyovi. Film má ale některé silné pasáže, které mne zaujaly. Hlavně silný konec filmu. Napodruhé bych se ale na film už asi nepodíval, hlavně díky dlouhé stopáži. (06.04.2010)

McAvoy je výborný herec. Anne Hathaway je sice půvobná, ale velmi průměrná herečka. A dohromady jim to prostě nejde. Vášeň, která je zmíněna v názvu se totiž mezi nimi nedostaví. James hoří jako zapálená pochodeň, ale Anne je stále chladná jako socha. A zbytek osazenstva se jen (marně) snaží vytřískat z nijakého scénáře co to jde. Mimochodem, ta pasáž a la "po dvaceti letech" tam rozhodně být nemusela a na tu scénu mezi rodiči Austenovými na začátku filmu jsem jen tupě zírala. (06.04.2010)

Taková pohodová oddychovka bez větších uměleckých ambicí, tak nějak to vnímám. Oba představitelé hlavních rolí se snaží, ale James McAvoy je přece jen o kousek výš (mimochodem je můj oblíbenec už od Dětí duny, kde sice moc prostoru neměl, ale jeho charisma prostě řvalo do dáli). Zajímavě je určitě podáván tvůrčí proces autorky, kdy se realita mísí s fikcí. Nicméně to není nic nového, každopádně to působí jako oživení v jinak tuctovém příběhu, který kupodivu nekončí růžově. I když to vlastně asi málokdo čekal, ten sladký konec. Tohle dílko rovněž vystrkuje růžky s náznakem ženské emancipace, nicméně k tomu se téma o Jane Austen přece jen samo podbízí. 60%. (20.09.2007)

Austenovské romance, které nenapsala sama Austenová postrádají ironický náboj, ačkoli důsledně vykrádají její díla (Pýcha a předsudek, Rozum a cit). To je případ i tohoto filmu, uvzdychané kostýmní drámo, nijak objevné. Anne Hathaway je lehce unylá a nechává Jamese McAvoye, aby si Tom Lefroy celý film ukradl pro sebe a své sarkastické poznámky. (Žrala jsem hlavně jeho... a jenom jeho:)) (02.05.2008)