Vášeň a cit: Príbeh Jane Austen

----- "Láska je hezká věc, ale peníze se nedají ničím nahradit." ----- Doba se změnila, peníze zůstaly ... a cesty k nim jsou stále v mnoha ohledech trnité - alespoň pro většinu populace. Na každý pád není ke škodě věci nahlédnout do těch zdánlivě důstojných a nevzrušených časů, které pod třpytivým pozlátkem skrývaly přehršel hořkých pilulek. Bohužel musím říct, že nesmělý pokus o životopisný snímek mapující mládí Jane Austenové poněkud pokulhává za filmovým zpracováním jejího díla - přinejmenším co se týká takových románů, jakými jsou "Pýcha a předsudek" (zfilmovaný jako seriál Simonem Langtonem v roce 1995 i jako film Joem Wrightem v roce 2005) nebo "Rozum a cit" (režírovaný Angem Lee v roce 1995). Snad chybí zastřená, trochu omamná starosvětská atmosféra zakletá do zkostnatělých konvencí, které velely panenkám z lepších rodin namísto neplodného vysedávání v koutě nenápadně, leč aktivně lovit výhodné partie ... mladé muže pak neochvějně vedly k servilnosti vůči svým postarším zazobaným příbuzným, kteří by jim snad mohli ve slabé chvilce odkázat své světské statky. Přesto se jedná o dílko vcelku uspokojivé, kterému by možná prospělo, kdyby přestalo více či méně okatě pokukovat po výše uvedených filmařských počinech, a namísto toho se vydalo vlastní neprošlapanou stezkou. (11.09.2014)

Ať si říká, co chce, kdo chce, tak tahle milá Austenovská variace mě vážně vzala za srdce. Není to nijak zázračný film a jeho parafráze na Pýchu a předsudek je víc než značná, ale já jsem si ho při všech možnostech celuloidového pásu užil až do titulků. McAvoy je talent už od Posledního skotského krále, takže role městského floutka mu vážně sedla, nerozdíl od Anne Hatheway, která se na tolik emancipovanou autorku prostě nehodila. Bod si připisuje i srdceryvný závěr, co zabodl mi nůž do srdce díky neznalosti Austenovského života. Žádný orgastický film plný superlativu to věru není, ale jako neurážející nadprůměr, co naplní citovou vanu, to naprosto stačí. (19.11.2007)

Pro mě krása. Anne Hathaway od dob, kdy si sepisovala "Deník princezny" značně vyspěla a přitom neztratila nic ze svého roztomilého, dívčího půvabu. Nyní začala sepisovat opět, tentokráte jako samotná velikánka literatury, Jane Austen. James McAvoy je zde (opět:) naprosto neodolatelně krásný a šarmantní, k čemuž výrazně dopomáhají jeho dobové šaty. Scénář i dialogy mě překvapily. Čekala jsem nějakou patosovitou limonádu, jak zde spousta píše, ale té jsem dostala jen minimum. Naopak mi scénář, citové a intelektuální rozmluvy a projevy přišly nenucené, příjemné a ze strany Jane žensky citlivé, aniž by spadaly do kýče. Potěšila reinkarnace Kurta Cobaina v podobě Joe Andersona, jen škoda, že zde neměl více prostoru. Dostala mě scéna, kdy se Jane a Tome setkají v knihovně, moment, kdy jí začne číst z knihy, je úchvatný. To dusno mezi nimi je omamné:) Anne a James k sobě skvěle pasují a jiskření mezi nimi je velmi svůdné:) (17.03.2012)

Druhé vydání Pýchy a předsudku od Wrighta, akorát mnohem horší. Jako by se to Jarrold snažil všechno neokatě okopírovat. Jistě, počítala jsem s tím, že příběh bude místy podobný, vždyť Austenová se u Pýchy nechala inspirovat svým životem, ale tohle bylo moc. Anne Hathawey tam prostě pořád vypadala jako žena s 21. století a James McAvoy se mi líbil na začátku, kdy to byl frajer a ne když na konci vypadal, že se rozpláče! Každopádně, kvůli němu dávám filmu *** (31.01.2009)

Film u mě částečně bodoval proto, že shledávám přísné hodnocení některých neoprávněné. Film byl laděním a i žánrem nejednou srovnáván se Zamilovaným Shakespearem. Opravdu něčím podobným být mohl a částečně i je (nejde mu vyčítat, že nemá atmosféru románů, protože to není její romám, ale příběh o ní a jen si film žongluje s řadou motivů, které jsme už četli nebo viděli v austinovském světě). Nicméně u Shakespeara i Austenová každý předem ví, že romance neskončí právě šťastně. Zde bohužel příliš natahovali neodvratné a Anne Hathawayová navzdory své sympatické tváři a jistém kouzlu nemůže obstát ve stálém střídání naděje a deziluze a neopakovat se. Její postavě slušely roztomilé slovní výpady, i když stejně jako Keira Knightley je spíše kouzelnou recitátorkou vtipných glos převzatých z Austenovských románů a korespondence než jejich autentickou nositelkou. James McAvoy si vedl mnohem lépe. Škoda, že stopáž nebyla kratší nebo lépe volené dějové linky. Mám pocit, že režisér převzall hodně inspirace z různých adaptací (jak nová pýcha a předsudek, ale i Rozum a cit Anga Leeho tu měly své záběry), měl z předlohy knížky (Becoming Jane Austen) hodně věcí, které chtěl říct, ale prostě se nemohl rozhodnout, co to je. Některé zajímavé motivy mě nechaly s pocitem ošizenosti - Lady Greshamová a její synovec - to byla paráda. Já říkám škoda, mohlo to být lepší, ale rozhodně mají autoři můj vřelý dík, protože je to více než zajímavý příspěvek k světu Jane Austenové. Austenová věděla nebo se dozvěděla, že v jejím světě jsou vdavky a peníze měřítkem úspěchu a z hlediska její doby naprosto neuspěla (jak sarkasticky poznamenala Virginia Woolfová, nedomohla se ani vlastního psacího stolu), co jsem ale vždy obdivovala byla směs její ironie a laskavosti. Smála se pošetilosti, ale přesto ráda odměňovala v svých knihách dobrým koncem. Bez hořkosti a s inteligencí, která její knihy udělala nesmrtelnými. Takovou nenápadnou velkolepost charakteru jsem zde nenalezla, ale přesto se mě příběh dotkl. (28.10.2007)