Orel kontra žralok

Myslel jsem si, že jenom loser jako já dokáže ocenit tak povedený film o loserech s velmi originálním a neokoukaným humorem. Jaké to bylo překvapení, když jsem zjistil, že to má zde na csfd poměrně vysoké hodnocení. Tato komorní záležitost se pyšní hlavně dobře napsaným scénářem, skvělou hlavní představitelkou a uplně úchyvtným humorem viz. hra Fight man, kompjůtrovej hekr, awesome oblečení atd., to byly fakt špičky:-) Novozélandská kinematografie si pomaličku ale jistě získává můj obdiv. (21.01.2008)

love story pro outsidery alá paralelní universum, kde shopaholic adel neobjevila tiktok, ale pracuje v mekáči. nedokážu se úplně ztotožnit s přístupem "ježiiiš to je tak infantilně roztomilý jak jsou ti lidi podivňoušcí a postižení, ťuťuňuňu-- ach ne, božínku, je někdo šikanoval, to je mi tak líto, jůj, ubožáčci, oni nerozumí normálnímu světu, to je tak kjut"...no prostě uf. quirky dětinskost se nádherně projevuje v barvách a kompozicích, o tom žádná, ale vystavění příběhu a postav nedokážu ocenit kvůli pocitu neotřesitelné (byť nejspíš cílené) trapnosti. tomáš vorel > žralok a orel.  (16.11.2022)

Tímhle filmem jsem se opravdu protrápil. Nevylučuju, že ústřední dvojice looserů se obyčejným mladým lidem ve skutečnosti podobá mnohem více, než 99 procent filmových postav, já jsem je ale měl za totální, nepřesvědčivé, nereálné, skrz na skrz podivné mimoně, ze kterých mi vůbec nebylo dobře. Oddechnout jsem si od nich mohl při pohledu na dalších dvacet podobných ichtylů. Nebo mě z té všudypřítomné podivnosti mohl vytrhnout neméně bizarní animák o jablíčku a ohryzku. Závěrečné titulky už hodně dlouho nechutnaly tak sladce. Režisér Waititi se jistě projevil jako netradiční tvůrce, nemůžu se ovšem zbavit dojmu, že to bylo na můj úkor- v podstatě se na to nedalo koukat, o nějakém požitku nebo radosti nemá vůbec smysl mluvit. (16.03.2018)

Waititi se právě zde nejvíce projevil jako novozélandský Wes Anderson. Naivní příběh s uměle vypreparovanými charaktery podává Taika tak uvolněně a vynalézavě, jak to v Hollywoodu dokáže skutečně jen zmíněný hračička, a jeho režie doslova přetéká vizuálními nápady, nenucenými vtípky a ve finále i uvěřitelnými emocemi. Především je opět fascinující nenásilné zapojení humoru, který dělá z jinak smutného filmu zábavné povzdechnutí nad útrapami lásky a nenaplněných snů. Tradičně skvělý je hlavně melancholický úvod, oproti němuž některé části ztrácí na lesku, ale sečteno a podtrženo se jedná o nádherný debut nezávislého tvůrce, který má ještě hodně co říci. (13.02.2018)

Je mi jasné, že film nese jisté vnitřní poselství, dokonce jsem i pochopil jaké, ale Taika Waititi u mě tentokrát selhal. Mohl bych snímek ohodnotit vyšším počtem hvězdiček, ale to by nesměla být tak zřetelná snaha působit uměleckým dojmem a útočit na city slabších jedinců. Nápad zalidnit film "zvláštními" postavami sice nebyl špatný, ale nebyl původní, Nuda v Brně tu byla přece jen o něco dřív. (10.03.2018)