Buenos Airres 1977. Kronika jedného úteku.

Viděla jsem jen druhou polovinu filmu, takže nevím jak to začalo: pokračovalo to mučením a skončilo pobíháním holých kostnatých zadnic po ulicích Buenos Aires. Pochvalu zaslouží chmurně vykreslená totalita, všudypřítomná tíseň a strach. Hodnotit radši nebudu - absence vztahu k vězněným mi zabránila tenhle neveselý příběh prožívat naplno. A nevím, jestli mám chuť se na to dívat podruhé - se znalostí konce a jen proto, abych zjistila, jestli si k nevzhledným obětem únosu nějaké citové pouto vypěstuju. (25.07.2011)

Precizně zpracovaná historie jednoho nepatrného útěku, který by měl být zajímavý, protože ho tamní režiséři, scénáristi a herci převedli do filmové podoby. Tahle filmová podoba není vůbec špatná, ale kvalitně také nijak dokonalá není. Líbilo se mi ale, že o nikom vlastně nevím, co je zač a tak jsem nemohl nikomu fandit. Lidem do mozku člověk nevidí, natož pak divák. Takže se během toho dění mohlo stát prakticky cokoliv, a ono se také dělo. Mělo to grády, neztrácelo to akci, ale nevěděl jsem co si o těch lidech mám myslet. Až do samotného konce, který to parádně rozlomil a já z toho vlastně neměl vůbec špatnej pocit. Těm pár lidem jsem to přes jejich minulost stejně hrozně přál. (31.10.2009)

Tak zase kousek historie z jedné země o které toho vím velmi málo, včetně její filmografie. Velmi věrohodně zfilmovaný příběh ze sedmdesátých let z doby státního převratu a následné vojenské diktatury. Je to o to smutnější, protože podle svědectví minimálně dvou svědků je to příběh podle skutečosti. Téměř vše se odehrává ve vile Mansión Seré, kde byli vězněni a mučeni odpůrci režimu a nebo i lidé, kteří s tím neměli vůbec nic společného. Kde pojem jako je lidská důstonost, vůbec neexistoval a to nemluvím jen o podmínkách, ve kterých byli uvězněni. Za závěr filmu jsem byla tentokrát vděčná a hlavně za to, k čemu došlo v následných letech ohledně porušování idských práv. Možná by neškodilo vědět o těch hlavních postavách trošku víc, závěr to ale malinko napravil. (22.09.2014)

Šestihvězdičková záležitost podaná s naprostou věrohodností. Velmi evokuje Greengrassovu tvorbu, jakož i syrovost Steve McQueenova Hladu s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli. Film nedoporučuji citlivějším osobám, pokud nejsou připraveny právě na onu výše zmíněnou syrovost projevu. Pokud jeden z protagonistů mluví zkraje filmu o chybějícím týmovém duchu ve fotbalovém družstvu, tak se mu toto vrátí v životě jako bumerangem v úplně jiné (odlišné) životní situaci. Všeobecně se u nás ví více o praktikách v pinochetovském Chile, ale o argentinském puči tolik ne. Tento film je střípkem do mozaiky filmů, jako je Smrt a dívka: http://www.csfd.cz/film/7343-smrt-a-divka/ (07.08.2011)

(06) Claudio, Guillermo, Gallego (Galicijec) a Vasco jsou čtyři nevinní političtí vězni, kteří se rozhodnou uprchnout z vily Mansion Seré v Buenos Aires, ktreré fungovalo od prosince 1976 jako vězení vojenské junty a kde jsou spolu s mnoha dalšími drženi za údajné spiknutí proti vojenské vládě. Na filmu je pochopitelně nejzajímavější fakt, že se jedná o velmi věrné zobrazení skutečných a drastických událostí z ne tak dávné minulosti. Celý film zobrazuje necelý půlrok, kdy je hlavní hrdina Claudio zadržen pro údajný terorismus, převezen do Seré, vyslýchán a mučen.. Skutečně napínavá je až druhá polovina filmu, první je (naschvál) poněkud monotonní v zobrazování výslechů. Nějaký širší pohled na celou Dirty War chybí, film se zaměřuje právě jen na několik málo jedinců z celkového odhadovaného počtu 9-30,000 zmizených lidí. Což je trošku škoda, vzhledem k tomu, jak málo filmů na toto téma existuje, a jak moc je historie Argentiny pro Evropany neznámá... Film hodnotím čtyřmi hvězdičkami především kvůli tématu, které zpracovává, natočen mohl být zřejmě lépe. Pro zájemce o latinskoamerickou historii/kinematografii je to přínosné. (02.01.2009)