Zimný hosť

Chvilku jsem s plným hodnocením váhala, mám totiž ráda filmový perfekcionismus. Na rozdíl od divadla mi zde vadí, že se mluví o strašném větru a nehne se ani lístek na stromė, ani vlásek na hlavė dámy, která si na ukrutný vítr stěžuje. Chlapec močí do sněhu, jenž zůstává i nadále běloskvoucí. Jenže i u panovnických dvorů věděli, že každá krása má mít svoji pihu. A ty příběhy malého mozaikové filmu jsou natolik krásné a poetické, že je ta piha snad i nutná. Příběh matky a dcery, které si už dávno nemají co říct, ale přesto se k sobě snaží zase najít cestu, je nejlepší, především díky výkonu představitelky mámy Lawové. Má v sobě kus dojemnosti, laskavosti i pochopení, přesně jak už to ve vztahu matek s dospělými dcerami bývá. A poetické vyprávění o dobrodružstvích dvou chlapců, kteří se vydali za školu, patří určitě k tomu nejlepšímu, co na dané téma vzniklo. (03.01.2021)

Syngergie. Film předkládající synergii, na niž se i můžete napojit, pocítíte to, ale nevysvětlíte. Vědomí a vnímání lidí z jednoho venkovského kraje, jak přikládá k některým motivům, pojmům, obrazům či představám, jež jimi probíhají v ten samý čas. Oheň, vzdálená země, melodie, porod, cigarety, hemeroidy - smrt - je jedno, kolem jakých uzlíků se právě spřádá jemná tkanina, na níž lze divákovi zachytit cosi jako společný dech... moře zamrzlo, jeho rytmický pohyb však pokračuje na pobřeží, v lidech - probíhají jim v srdcích i myslích stejné záchvěvy, postupující čeření, jako by bylo lze pozorovat běžící vlnu. Synergie. Spojitost. Pospolitost, již není možno dokazovat či hájit (co ví kapka v moři o vlně), o niž se nelze opřít, jíž se nelze dovolat, a která jenom je - uchopitelná a použitelná tak efemérně jako představa, že některá z postav slyší filmovou hudbu. Ale dojemná. *** Nebudu filmu ubírat hvězdičku proto, že se jeví příliš laskavý, lidumilný. Protože není - ten obraz pospolitosti nemá utěšit, každý tak jako tak zůstává sám na svoji bolest, ten pohled je dostupný až povznesenému srdci a mysli, a pak už zase není útěchy zapotřebí. Snímek o společném dechu, spřahání sil, jež tvoří chvějivý obraz viditelný jen z výšky, jež není dostupná těm, kdo se obrazu účastní. Ale přesto, že synergii mohou jen tušit a nikdy se jí dovolat, jedno je zřejmé - představte si to pusto a prázdno, to mrtvé ticho mezi lidmi, tu hrůzu a marnost, rozpadlost, kdyby nebyla. Tenhle film je tak vlastně niterným důkazem její existence, okouzleně ji předvádí, aniž by nás potřeboval těšit, i na tom, jak se tady zalíbezněně usmívám. (23.01.2014)

Film je přeplněný dialogy, které jsou ale natolik skutečné, že člověka úplně vtáhnou do hry. Všechny dvojice (matka-dcera, důchodkyně, kamarádi a kluk a holka ze zastávky), které spojuje společný čas a místo, jsou skvěle napsané a zahrané. Nemá to hluchých míst a leckdy se člověk nad vyřčenými moudry fakt pozastaví. Dominují samozřejmě scény Phyllidy Law a Emmy Thompsom, ale zbytek taky nemá chybu. Působilo to na mě jako oslava života, i když to bylo spíš o těch smutných věcech. A za ten závěr jednoznačně hvězda navíc. 90% (16.09.2014)

Britské, zimní, rodinné, poutavé, soukromé. Klasický klubovkový snímek, který vypráví o vztazích mezi přáteli, milenci, rodiči a dětmi. Vše se navíc odehrává ve studeném šedém Skotsku. Herci úžasní. Pozitiv asi moc nehledejte, je to spíš snímek na zamyšlení. ..a venku stále prší.. (10.05.2013)

Úžasné! Nemám slov. Tohle je velice povedený film, a to, že je velice specifický a velice citlivě podaný z něj dělá jeden z největších filmových zážitků, které vám jen komorní film s malým počtem herců může nabídnout. Musím se přiznat, že na tenhle film jsem byl zvědavý od té doby, co jsem se o něm poprvé dozvěděl, což bylo v době, kdy jsem psal pro ČSFD biografii Seana Biggerstaffa. Už tehdy mě ten film zaujal a nyní, po nějakých 14 měsících, jsem ho konečně viděl. A mé nadšení nezná mezí. Nutno dodat, že už samotné jméno režiséra, kterým je jeden z mých nejoblíbenějších herců Alan Rickman, budí respekt. A jemu se skutečně povedlo natočit úžasnou filmovou podívanou, díky které jsem se dokázal na necelé dvě hodiny oprostit od všeho ostatního a vnímal jsem jen hloubku a intenzitu výpovědi, která se právě před mým zrakem odehrávala. Fim je přitom postaven na velice prostém, ale o to zajímavějším nápadu. Ve Skotsku je právě zřejmě nejchladnější den v roce a divák má možnost sledovat, co právě tento den dělají celkem 4 páry lidí. Asi nejsilnější příběh je příběh matky a dcery, ze kterého chvílemi mrazilo a který byl tak úžasně zahrán oběma herečkami, že jsem si celou dobu myslel, že tohle se opravdu stalo, že to není zahrané, ale že to je realita. Druhý příběh, který mě dokázal také velice zaujmout, je příběh mladíka, do kterého je už delší dobu zamilovaná jedna dívka od vedle a právě dnes spolu tito dva mladí lidé stráví zajímavé dopoledne. Třetí pár, to jsou dva malí školáci, kteří šli za školu a tráví volno u zamrzlého jezera. Herecké výkony malých chlapců byly naprosto bravurní a tenhle příběh asi končí vůbec nejzajímavěji. Z toho konce na mě překočila veliká úzkost a skoro až strach, protože já bych tak odvážný, jako byl Tom, rozhodně nebyl. A poslední příběh, který dostává asi nejméně prostoru, to jsou dvě důchodkyně, které rády objíždějí cizí pohřby. Tady se ničeho zajímavého příliš nedočkáme, pouze snad strachu ze smrti, který je ostatně trochu naznačen i v prvním příběhu. Tohle je prostě dokonalý film, který jsem si kompletně užil a jsem z něj nadšený. Je zvláštní a zajímavé, co úžasného se dá natočit, když se sejde kvalitní námět, nadaný režisér a 8 talentovaných herců. Takže za sebe uděluji velice silných a přesvědčivých pět hvězdiček. (01.06.2009)