James Bond: Quantum of Solace

Daniel Craig se pro tuhle roli narodil a posunul ji směrem k dokonalosti a já ho v ní doslova žeru. Věděli jsme, že se jedná o pokračování a tak se dalo čekat nějaké rozvedení příběhu Casina Royale. To není však vidět na první pohled a vyplatí se o té story přemýšlet trošku víc, sám jsem toho důkazem. Chápu, že člověk zvyklý na starší bondovky to nemá ve zvyku, ale to už není problém tvůrců. Já tenhle nový trend vítám. Co se mi rozebírat nechce, jsou horší akční scény. Není mi totiž třináct. Tosca prostě není pro každého. (21.11.2008)

Na novýho Jamese Bonda jsem se těšil, hodně těšil, protože po Casino Royale jsem byl docela překvapenej, že existuje Bondovka, která se bude líbit i mě, no a samotný Daniel Craig začaroval do postavy něco, co mi do Casina sedlo a já se bavil tak moc, že jsem se na konci nemohl dočkat dalšího dílu, což jsem možná trošku přepískl, protože Quantum of Solace není vůbec tak zábavná jako dřívější bondovky, které mě tolik nebavili, ale zase občas pobavili, ale co je horší, tak není ani tak realistická jako Casino Royale, a to na ní hodně mrzelo. Začátek akcí nešetří a rozdává ji na všechny strany, ale později, nebo spíš už po samotné chvilce přestává mít tak objemné tempo a nedokázal jsem se u ní bavit. Olga Kurylenko není ta pravá Bondgirl, a když nesedne Bondgirl, tak je půlka filmu v prdeli. Ta to mimochodem posrala už i po boku Maxe Payna, takže jí v lásce dvakrát zrovna nemám, no a ačkoliv titulní skladba se opravdu hodně povedla, hodlám tvrdit, že to je asi tak jediná věc, která se na tomto bondovi opravdu povedla, a to je docela škoda, docela veliká škoda. Fakt je, že Quantum of Solace nepřináší před premiérou nic zásadního, netočila se u nás, nejezdí tam modré Oktávky s nápisem Policija a ani tam není ultimátní crash, který už v ukázkách Casino Royale dokázal nabudit tak, že na tu scénu nedokážu zapomenout ani teď, krom toho je v Casinu více scén na které nedokážu jen tak zapomenout, no a v tomhle filmu bych nejradši zapomněl na celý film. Je tam tolik aspektů, které tomuto dílu nesedlo, tolik bodů, které v tomto dílu chybí, že srovnat tehle film jinak než s předchozím nejde, ačkoliv bych nechtěl, nedá se to. Quantum of Solace je Bondovka, která má asi nejhůře natočenou akci za hodně dlouhou dobu, ale k tomu jí chybí tolik věcí, k tomu, aby mohla být alespoň zábavná, že se nedivím, že má takové hodnocení jaké má. (29.12.2008)

Jako bondovka/akční pecka je to prohra, ale v ostatních ohledech je Quantum celkem zajímavé. Forster spolehlivě zabil většinu velkých akčních scén (snad jen ta poslední je fajn), které jsou buď naprosto zbytečné nebo tak blbě sestříhané, že skoro netušíte, která bije, ale paradoxně si počíná dobře v momentech, kdy má Bond projevit nebo naopak neprojevit emoce. Je vážně divné, když jsou neakční scény v bondovce daleko zajímavější než ty akční a Forster tak Quantum zachraňuje v místech, kde by možná zase selhali jiní. Obhájit existenci tohohle dovětku Casina se mu přesto nepodařilo a hodně mě mrzí, že závěr opět není tak úplně uzavřený, tudíž se Bond nejspíš dočká trilogie o svém zrodu. Přitom na to bohatě stačilo Casino... Snad už příště dojde na tu slíbenou popkornovou zábavu, protože když vám v závěru filmu záleží víc na Olince než na Bondovi, něco je prostě špatně. 7/10 (Abych nezapomněl, druhá projekce nic nenapravila. Naopak se prohloubily moje výtky a nemám potřebu ten film vidět znovu.) (03.11.2008)

Všechny výtky, které jsem měl vůči Casinu Royale, setrvaly na svých místech i pod novým režisérem, a jejich intenzita se nemá důvod zmenšit - právě naopak. Teď už je tu divák definitivně za blbce, respektive za zcela nedůležitý element, který přijme bez otázek úplně všechno, pokud se to pro něj natočí ve stylovém designu a s pěknými roštěnkami (přičemž u Gemmy Trntrntrn si ani tím nejsem jistý). Jak jinak si chcete vysvětlit, že zase jednou nastala ta konstelace "je to děsně osobní, je to naturalistické, je to na krev, a je to cítit" (aspoň tak to prezentují tvůrci), ale dějí se tu šílenosti vyžadující nárazuvzdorného, neprůstřelného a nehořlavého geroje, a to do té míry, že už nestačí lidské síly, a je potřeba vyztužit tu chatrnou konstrukci pořádnou dávkou počítačového cvrkotu. Zkrátka ať žije skotačení v provazišti a chvála buď výkonným grafickým procesorům, které tuto "poctivou zábavu nového věku" umožňují...děkuji, ale opravdu nechci:P A jinak kdo sakra je Mathieu Amalric, a proč je jeho postava naprosto nijaká? I oproti jen na první pohled chladnému, ale uvnitř slabošskému a připosranému (ovšem dobře zahranému) Chiffreovi je to obrovský krok do prázdna. Na druhou stranu se mi Bondův přístup stal vcelku sympatickým, a Judi Dench a Giancarlo Giannini jsou tu vyloženě luxusní. Jenže bondovky nikdy nebyly o prožitcích z individuálních hereckých výkonů, a argument v tom smyslu, že je to přece restart, a tudíž nelze používat ta samá kritéria, vzhledem k velkým slabinám tohoto pojetí nezasluhuje sluchu. Quantum Of Solace prostě nefunguje, a narozdíl od jeho bezprostředního předchůdce nejsem ani omylem ochoten ztrácet s ním čas ještě jednou. Ale na pohled je to dost vymazlené, aby si to ve spojení s těmi povedenými momenty zasloužilo 60%. (01.07.2011)

Ako tak citam okolite komentare, mozem sa povazovat za stastneho cloveka, kedze som od filmu dostal takmer vsetko, co som ocakaval (kvantifikovanie ci to bolo malo/vela nechavam na inych). Drobne skrabance sa najdu - titulna piesen velmi nevyrazna, postava Strawberry Fields vzhladom na dlhe roky pestovany image a trademark Bonda (nielen Goldfinger a On Her Majesty's Secret Service) v pochopeni akceptovatelna, aj ked pre ine ucely (zatial) zbytocna. Dalej vsak prevladaju iba pozitiva. Vyvoj Bondovej postavy, (t.j. jeho chlad a hlad po dolapeni zloduchov - vdaka comu vysiel napol v ustreti Bourneovmu "muzovi z ocele") mi prisiel vzhladom na udalosti v Casine Royale ako logicky a vdaka vybornej mojej malic...ehm Craigovi :-) aj dokonale presvedcivy. Sceny budujuce urcitu intimitu a nahlad do pozadia maju tu spravnu subtilnost a za prispenia Forsterovho sposobu nasnimania a kompozicie scen az pritazlivo "nezavisly" smrnc osudovosti. V nadvaznosti na samotny nazov filmu a jeho skutocny vyznam ma potom i zaver patricne emocie. Vtipky a narazky na Bondov v minulosti vystavany vesmir funguju, rovnako ako aj popieranie a obchadzanie zazitych trademarkov - dokazom oboch nech je napriklad vyborne pointovane vysvetlenie mena/skratky Bondovej nadriadenej "M" :-) . Akcne sekvencie vykazuju prvky "Bourne copy & paste", ale nevadilo mi to. Maju patricny svih, gradaciu a aj ten strih je v dnesnej dobe sekundovych zaberov zvladnutelny a k neprehladnosti ma daleko. Ukazkovym prikladom je cela sekvencie s operou Tosca. Jej vyvrcholenie s pararelnou montazou opera / Bondova akcia (mimochodom koniec opery takmer totozny s tym, ako Bond skoncuje so zloduchom) je synergiou Fosterovho pristupu k Bondovi - vlastny, osobity nahlad prostrednictvom zanrovych schem s urcitym presahom (resp. inak povedane, ohnutie klasickych zanrovych modelov). Pripomenulo mi to silnu nazorovu polarizaciu u Bong Joon-hovho korejskeho monster filmu Goemul, kde tiez nebolo zamerom zanrovy model naplnat, ale vyuzit ho pre reziserove potreby (i ked v pripade Goemul sa k nepochopeniu pridava i neznalost korejskej mentality i narodnej historie a sucasnej situacie). QoS mozno bez Casina nestoji tak uplne pevne na svojich nohach, ale to som od neho ani necakal. Dolezite pre mna je, ze spolu tvoria funkcny celok. 9/10 (05.11.2008)