Majster šarkanov

Hlavním problémem filmu je scénář, který tak nějak nenechá Forstera více se rozezpívat. Oproti knize je všechno samozřejmě zhuštěnější, stručnější, ale především bohužel povrchnější a více amerikanizované. Dramatickým vyvrcholením filmu chybí naléhavost a drásavost knižních předobrazů, vztahy postav se splošťují a jaksi se vytrácí ta intimita vypravěče a čtenáře, kterou byl schopný Hosseini opatřit svůj román. Těžko říct, do jaké míry bylo možné s tím něco dělat. Nicméně i Forsterova režie je překvapivě chladná a profesorská, prostá procítěného zaujetí "Hledání Země nezemě". Ale abych nekřivdil. I naředěný Hosseiniho příběh stále dojímá a magnetizuje vnitřní silou. Herecké výkony zejména dospělého Amíra a jeho bábá velmi potěší. Soundtrack Španěla Iglesiase má stejnou sílu a citlivost jako jeho práce pro Pedro Almodovara. "Lovec draků" se mi kupodivu nejvíce líbil v prostřední, americké části, která hlavně vztah Amíra s otcem vystihla velmi věrně. Navzdory lehkému zklamání přesto hodnotím Forsterův film veskrze pozitivně. (06.04.2008)

Ojedinělý příběh o krásném i krutém přátelství, o vině a výčitkách svědomí, o brutalitách, které se někde na světě opravdu dějí..."I dream that my son will grow up to be a good person, a free person. I dream that someday you will return to revisit the land of our childhood. I dream that flowers will bloom in the streets again... and kites will fly in the skies!" Tato slova mě ve filmu dohnala k slzám, přesto jako znalkyně knižní předlohy nemůžu dát plné hodnocení - vynechání některých klíčových scén, občas příliš pomalé tempo...Pozitivně hodnotím výběr herců (hlavně chlapce, který hrál malého Hassana) a soundtrack. Škoda, že se film nedočkal i jiných Oscarových nominací, než jen za hudbu. Srovnání film/knížka (Khaled Hosseini) – 3/7 – i když se Marc Forster snažil, plnou sílu tohoto drsného příběhu se mu na plátno převést nepodařilo. (26.01.2008)

Důstojné zpracování Hosseiniho románu. Filmařsky vytříbené, výtečně zahrané a navíc doprovázené skvělou hudbou. Snad mi to jen přišlo ve srovnání s knižní předlohou poněkud chladné a jsem toho názoru, že filmař má větší arsenál k dojmutí diváka, než spisovatel. Ale i tak se tu našlo pár věcí, které dokázaly vzít alespoň trochu za srdce. 80% (22.01.2010)

Váhám, zda hodnotit film jako takový, film jako adaptaci vynikající knihy, nebo jen knihu samotnou. Marc Forster natočil tu nejvěrnější adaptaci, se kterou jsem měl kdy tu čest. Nejenže v podstatě vůbec nic nevynechal, ba dokonce nic nepozměnil k obrazu svému. I herci jsou velice pečlivě vybraní a nemáte problém, že jste si při četbě představovali něco jinak. Akorát souboje draků - ty natočil Forster několikrát lépe, než funguje moje fantazie. Tak právě netuším, proč mám ten pocit, že celý příběh funguje v knižní podobě o něco málo lépe. Pokládám tedy otázku, zda je doslovná knižní adaptace tím nejlepším řešením pro převod psaného slova na filmové plátno? Nebo jde prostě jen o nepopiratelný fakt, že kniha a její způsob vyprávění funguje trochu jinak, než filmové médium? Kdyby jste se mě ale zeptali, co bych já udělal jinak, nebo co přesně mi vadilo, asi bych vám nedokázal odpovědět. Sice jsem celý příběh prožil stejně intenzivně, jako při četbě, ale NĚCO jsem přeci jen postrádal, což se mi třeba u Pána Prstenů nestalo. (24.02.2008)

Scénář: David Benioff .. Když jsem poprvé uviděl český název Lovec Draků, pomyslel jsem si, že půjde nejspíš o nějakého konkurenta pro Eragona. Při bližším ohledání jsem objevil žánr drama, režiséra Marc Forster a fakt, že drak je zde pouze ten létající papírový. A to mi k rozhodnutí o zamíření do kina vlastně stačilo. Forster si zřejmě ještě před bondovkou (které po Casino Royale, navíc s debilním konceptem i názvem Quantum of Solace, vůbec nevěřím) chtěl natočit něco smysluplnějšího, nekomerčního, důležitějšího. A povedlo se! Scenárista David Benioff dodal silný materiál inspirovaný (dnes už vím, že) neméně silnou knihou. Afganistan ’78 je vyobrazen jako skvétající země, byť s interními, politicko-rasovými problémy. Všechno vzala nejprve Sovětská invaze, kterou vytlačil až nástup hnutí Taliban, čemuž se říká z bláta do louže. Divák sleduje příběh dvou dětských kamarádů, které tyto události rozdělí, aby k sobě tokem času opět museli najít cestu. Návrat po letech ukazuje jen zničenou zemi ve spárech fundamentalistické tyranie - pověstná trestní exekuce ukamenováním během přestávky fotbalového zápasu bude jistě patřičným důkazem. V jádru mi Kite Runner připomíná jistou paralelu k Persepolis (tj. kam může rozvíjející se asijský stát dohnat okupace následovaná zpackanou revolucí), jen v jiných reáliích a rozhodně bez odlehčujícího humoru. Tento příběh je nasáknutý emocemi, které díky režii a hudbě (výtečný Alberto Iglesias) fungují. 85%. Black Box projekce. (27.01.2008)