Spálené spomienky

Jakej je HEROIN???____Poprvé je to jako když tě políbí BŮH. Pak se jen marně snažíš dohnat ten první okamžik. A děláš to znovu a znovu.... INTENZITA - krutá - záběr po záběru. Pohledy, doteky, slova... vše je tu tak hustý že by to šlo nakrájet. Když se ONA dívá na NĚJ mrazí to ... nenávidí ho ale... (12.03.2008)

Scénář: Allan Loeb .. Někdo tady vaří z A.G. Ińárritu a koření to Plesem příšer od Forstera. Jelikož jsem se k filmu dostal doporučením, takže bez zkoumání, kdo psal scénář a režíruje, tápal jsem. Ještě když k tomu všemu hraje hudba dle vybrnkaných šablon Gustavo Santaolalla, člověk se pochybnostem neubrání. ___ Ale k filmu. Je tu prakticky všechno - přátelství, rodina, drogy, úmrtí otce - co by vystačilo na poctivé drama až k slzám, ale skutečnost je jiná. Ač má scénář i režie několik světlých momentů, dohromady si spíše navzájem škodí. Nejenže je všechno přitažené za vlasy, ale těch pár silných momentů z papíru se nedaří přenést v plné intenzivně na plátno a nějaké emoce aby divák pohledal (byť je obsah neustále servírován jako něco neskonale smutného). Herci jsou v tom nevině, přestože se vracejí ke známým rolím - zfetovaný právník Del Toro (Strach a hnus v Las Vegas), ovdovělá kráska Halle Berry (Ples příšer), které to tentokrát upřímně sluší nebo milující otec David Duchovny (Californication) - takže typově sedí bezvadně a role zvládají s přehledem. Problémové zůstávají konkrétní situace v příběhu, který začíná jako chronologicky nesouvislá mozaika, aby se po pohřbu ustálil do jednoho směru, aniž by dostala nějaký hlubší tvar, uniká z reality, přičemž jede po šablonovitých kolejích drogových a rodinných problémů. Až bych si dovolil říct, že narůžovělé hollywoodské kramflíky pro doposud slibnou dánskou režisérku Susanne Bier nebudou! (24.04.2008)

V první polovině nenápadně vyhlížející film, který se však v druhé půlce takovým způsobem láme, že jsem hned zapomněl na nevýrazný začátek a začal jsem naplno vnímat emoční postoje a jednání jednotlivých postav, které nakonec propletly své osudy v nádherném závěru, který mi nahnal slzy do očí. Velkou zásluhu na tom má především Benicio Del Toro, jeho výborně napsaná role a jeho takřka životní herecký výkon. - Život jde dál. A pokud s ním nechceme ztratit kontakt, měli bychom jít s ním. (04.10.2008)

Podobný styl filmů mám velice rád. Přesvědčivé, autentické. Komorní dramata, která stojí na hereckých výkonech, řežii a vizuálním spracování. A přestě tohle se mi líbilo i zde. Del Toro je naprosto famózní. Halle Berry nemám moc rád, ale zde jsem jí bez problémů překous. Kamera brilatní, všímá si různých detailů. Příběh není věru originální, ale je zpestřený prostřihy do minulosti, které se ale ve druhé polovině vytratí, škoda. Herecký koncert. -"Accept the good." (28.07.2008)

Susanne Bier potvrdila neskutočnú formu a znovu zaútočila ďalším príbehom z (amerického spôsobu) ľudského života. Emócie sa u mňa tentokrát nedostavili vo veľkom návale, ale bolo ich cítiť počas celého filmu. Nielen záver je nabitý silnými momentami, ktoré diváka vedia poriadne rozhodiť. Niekedy nebolo jasné kam bude film vlastne smerovať, pretože drogová závislosť vs. úmrtie člena rodiny sú dosť husté témy na súčasné spracovanie a bolo cítiť, že niekedy z toho nevedeli vykľučkovať ani tvorcovia. V podaní dvoch oscarových hercov je ale cítiť maximálne vžitie sa s postavou, ale Duchovny im pekne šliapal na päty. 80%. (09.01.2009)