Walk Hard: The Dewey Cox Story

Spousta trapných, hloupých a nevtipných pokusů o humor z toho soudku, do kterého vždycky nahlížím s největšími obavami. Na druhou stranu mě mile překvapily povedené písně (kromě titulní Walk Hard ještě ta nesmyslná "dylanovka", jejíž provedení bylo vážně vtipné) a tu a tam nečekaný moment k pousmání. Nicméně ze všeho nejvíce mě nepobavil film, nýbrž bonusové materiály na DVD, zejména pět samostatných videoklipů, mezi nimiž je i naprosto skvělá coververze Bowieho Starmana. Bonusy opravdu doporučuji. (19.09.2013)

Když jsem se tenkrát ožral a poblil na koncertě Kelly Family, kde jsem dělal dozor své alternativně nezávislé sestře, myslel jsem si o sobě, že jsem ten největší rockový bouřlivák pod ocelovým nebem. Ale zřejmě jsem příliš předčasně usnul na vavřínech. Kam se seru na Deweyho Coxe! Takoví lidé by měli vyhrávat Týtý a Slavíky namísto slušňáka Karla, který by nezobral drogu ani po čtrnáctidenním žhavení lebky zvaném Budík na Guantanamu. Přiznejme, že tahle komedie jednoznačně leží a padá na panu Reillym, který je dostatečně necharizmatický až odpudivý na to, aby působil jako rockenrollová hvězda světové extratřídy vtipně. Navíc podává naprosto bezchybný herecký výkon a toho čtrnáctiletého retardu s hlasem jako zvon má vepsaného ve tváři a nezvyklá ho ani, když mu zfetovaný bedňák mává čurákem přímo před očima. No, hluchých míst je tu stejně jako vtipů, u kterých bych hýkal, přesto jsem se párkrát od srdce pousmál a u hitovky Rock Hard bych sundal i sako, aby mi nepřekáželo při mém erotickém tanci, ale bohužel jako rocker žádné nevlastním. (04.05.2012)

Kdybych tak nežral Walk the Line a Raye, asi bych hodnotil níž. V Deweym Coxovi je spousta ultimátních gagů i hlášek, ale taky se často šlape absolutně mimo. Zachycení všech dobových atmosfér je skvělé, nahoru to táhne vynikající Reilly, fajn písničky a neskutečně hot Jenna Fischer, ale kdyby se tvůrci zbavili některých přetažených fórů (Beatles, běsnění ve spodním prádle), mohlo to dopadnout ještě mnohem lépe. 7/10 (Director's cut) (24.03.2008)

U prvoplánové parodie na životopisná dramata muzikantů byste nečekali, že bude hudební vložka tak kvalitní a chytlavá. Hlavně ústřední Walk Hard nebo Guilty as Charged jsou pecky a přímo z nich čiší legendární Cash. JCR byl pro mě vždycky až ten další a třeba Ferrella, se kterým si je typově nejpodobnější mám o něco radši. Každopádně tady hrozně mile překvapil, i když mě primárně nalákala Jenna Fischer. (16.10.2020)

Tenhle kousek jsem viděl v Director's cutu a je opravdu tvrdý oříšek. Já se celou dobu výtečně bavil. Ale to je tím, že mám rád parodie (a tahle opravdu nemusela jít po kolena do bažin plýtké zábavy, jako jiné dnešní parodie které se tímto probrodí do kategorií B až C), viděl jsem většinu filmů z "vlny hudebních biografií" a osobnosti a období na které se zde naráží mi nejsou neznámé. Občas to bylo až moc "ujeté", ale i tak ty dvě hodinky příjemně utekly. (22.04.2008)