Walk Hard: The Dewey Cox Story

Scenárista Judd Apatow patří k novým ikonám - jeho filmy 40 let panic a Zbouchnutá patří skutečně k tomu lepšímu ve filmovém žánru.   Tuto parodii na životopisné snímky hudebních hvězd sepsal společně s Jakem Kasdanem, a popravdě řečeno, pár fórků je dobrých, ale celkově z filmu čiší stejná, nebo hodně podobná nuda, jako ze všech těch "oficiálních" životopisných snímků. Těsně před koncertem se promítne zpěvákovi Dewey Coxovi před očima celý život - jak jeho bratr hrál poctivě na klavír, zatímco Dewey patřil mezi rozjívené hochy, jak se protloukal s kytarou, udělal slávu s písní Walk Hard, přes všechna pokušení světa byznysu, kdy okusí všeličné známé i neznámé drogy, postelí mu projde rekordní zástup žen, aby na konci života prozřel... Samotný nápad zparodovat unylé životopisné snímky by byl fajn, jen to zpracování skutečně často postrádá onen nadhled, a to, co chce film kritizovat, sám nabízí. A jak již výše řečeno, ani těch vtípků není tolik (za nejlepší se asi dají pokládat setkání s Elvisem a zvláště s Beatles), a přece jenom, u režisérské verze, která trvá dvě hodiny, ale i u té zkrácené, co je o dvacet minut kratší, se skutečně spíše vkrádá nuda. Film je na disku v anamorfním formátu 2,40:1, se zvuky v DD 5.1 a mnoha titulkovými sadami včetně české a anglické. Bonusy nabízejí komentář herců a tvůrců, trailery na 3 jiné filmy, 6 písní v kompletním provedení (16:25), dvě vystřižené a jednu prodlouženou scénu (7:27), stručný sestřih filmu (6:09), dokument o vzniku hudby pro film (16:38) a fiktivní dokument Skutečný Dewey Cox (14:06, tedy co různé osobnosti o něm pověděly). Všechny bonusy mají jen GB a NL titulky.    Publikováno: 18.09.2008 (07.05.2023)

Ačkoli mačeta rozjela film v dost vysokých otáčkách, v prostředku snímek nepochopitelně podřadil na biografickou tragédii (a vypadalo to, že záměrně) aby byl konec opět šílenou komedií. Takže to vypadá asi tak, že se chechtáte, pak vám úsměv nějak zmrzne a konec opět doprovázen smíchem - nevím, jestli je tohle u podobného filmu dobře. To se raději u komedie budu jen uchechtávat, ale aspoň celou dobu. Malý plus za parodii scény ze Star Wars. (04.12.2009)

"Dewey Cox" je v podstatě klasický životopisný film o muzikantovy, který začínal z ničeho, dostal se na vrchol, aby z něj pořádně spadl, rozmlátil si hubu, poznal, že to nejdůležitější rodina a objevil další hodnoty, aby se pak na sklonku života vrátil ke kytaře a znovu si zahrál svůj oblíbený styl, který je v podstatě folk rock. J. C. Reilly dokazuje, že je v něm dobrý komický potenciál, stejně jako dokazuje i vážnější nuance - například "Bůh masakru". Film nijak nevybočuje ze základního stylu životopisných hudebních filmů, ale snaží se dění oživit humorem, který je někdy trapný, někdy nudný, ale mnohdy pak skutečně vtipný. Nejvíc se do paměti vryje asi přepůlení mačetou, které už možná nepůjde pořádně sešít. Ve filmu se vystřídá neskutečné množství dobrých i špatných komiků, ale je hlavně oslavou hudby a všech jejích historických období a velkých osobností, které se zrodily za zvuků kytarových riffů, ale i v oblaku marihuanového kouře. Tenhle byznys není vždy laskavý, krásný, je drsný a můžete padnout na skutečné dno. Ale v životě musíte jít tvrdě - "Walk Hard". Judd Apatow dokazuje, že komedie je jeho řemeslo a že se vtipy nemusí opakovat, ale je možné přijít s novými. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/05/kung-fu-dewey-cox-zkrocena-hora-12-opic.html (18.02.2013)

Chvílema až trapně doslovný ve stylu Ferrelových věcí (jsem Deweyho dvanáctiletá přítelkyně), což by mě asi nakonec bavilo víc, ale nevím, jestli by to utáhlo celej film....a proto po většinu stopáže jen klasická parodie na hudební životopisy. Když byste vzali Walk the line a vyhnali ho do absurdna, dostanete Deweyho Coxe. Takže jestli jste fanoušky hudebních životopisů a cíleně trapně doslovných parodií, tak si to dejte....jinak je to víceméně ztráta času. Dva a půl rozpůleného bratra, tedy čistý průměr. PS: Ale Walk Hard je hitovka. (02.05.2023)

Když jsem se tenkrát ožral a poblil na koncertě Kelly Family, kde jsem dělal dozor své alternativně nezávislé sestře, myslel jsem si o sobě, že jsem ten největší rockový bouřlivák pod ocelovým nebem. Ale zřejmě jsem příliš předčasně usnul na vavřínech. Kam se seru na Deweyho Coxe! Takoví lidé by měli vyhrávat Týtý a Slavíky namísto slušňáka Karla, který by nezobral drogu ani po čtrnáctidenním žhavení lebky zvaném Budík na Guantanamu. Přiznejme, že tahle komedie jednoznačně leží a padá na panu Reillym, který je dostatečně necharizmatický až odpudivý na to, aby působil jako rockenrollová hvězda světové extratřídy vtipně. Navíc podává naprosto bezchybný herecký výkon a toho čtrnáctiletého retardu s hlasem jako zvon má vepsaného ve tváři a nezvyklá ho ani, když mu zfetovaný bedňák mává čurákem přímo před očima. No, hluchých míst je tu stejně jako vtipů, u kterých bych hýkal, přesto jsem se párkrát od srdce pousmál a u hitovky Rock Hard bych sundal i sako, aby mi nepřekáželo při mém erotickém tanci, ale bohužel jako rocker žádné nevlastním. (04.05.2012)