Walk Hard: The Dewey Cox Story

Chvílema až trapně doslovný ve stylu Ferrelových věcí (jsem Deweyho dvanáctiletá přítelkyně), což by mě asi nakonec bavilo víc, ale nevím, jestli by to utáhlo celej film....a proto po většinu stopáže jen klasická parodie na hudební životopisy. Když byste vzali Walk the line a vyhnali ho do absurdna, dostanete Deweyho Coxe. Takže jestli jste fanoušky hudebních životopisů a cíleně trapně doslovných parodií, tak si to dejte....jinak je to víceméně ztráta času. Dva a půl rozpůleného bratra, tedy čistý průměr. PS: Ale Walk Hard je hitovka. (02.05.2023)

Nápad nevydržel dostatečně dlouho na to, abych i přes relativně krátkou dobu nekontroloval hodinky. Kdyby byla stopáž půlhodinová a vynechala by se opakující či k ničemu vedoucí omáčka, jednalo by se o prvotřídní komediální bombu. Takhle jsem jen kroutil hlavu nad promarněným potenciálem, což se odráželo na opravdu dobrých vtipech. Písničky byly fajn. (Netflix) (25.11.2016)

John C. Reilly se zkamarádil s Willem Ferrellem, natočili spolu nevtipného Rickyho Bobbyho a Reilly před jejich další spoluprácí (Step Brothers) stihl natočit parodii na hudební životopisné filmy, tentokrát ale bez svého komediálního vzoru. Walk Hard je klasickým zástupce "ferrellovek", očekávejte tedy spíše absurdní humor, který často balancuje na hranici trapnosti, nehybí zde ani pro tento druh komedií typický přemrštěný patos a celé to je krajně nekorektní (rasistické narážky,přepůlené děti a spousta, ale opravdu spousta sprosťáren nejhrubšího zrna). Samotný Reilly se v porovnání s minulými komediálními pokusy, výrazně zlepšil, už tak okatě nepřehrává a konečně je více vtipný než trapný. Film je doslova nabitý šťavnatými cameo rolemi, za zmínku stojí hlavně Jack Black jako Paul McCarthney, Paul Rudd jako John Lennon nebo Patrick Duffy jako...Patrick Duffy. V porovnání s všemi těmi krajně nevkusnými a vyprázdněnými parodiemi posledních let je Walk Hard milým překvapením, ale na takové klasiky žánru, jako jsou Bláznivé střely nebo Žhavé výstřely, rozhodně nemá, na to je tenhle film až moc rozvleklý a ne vždy tak vtipný, jak mohl být. V čem ale tento fiktivní životopis vyniká, jsou parádně zobrazená období od 50. let až do současnosti , což se v tomhle žánru jen tak nevidí. (13.04.2008)

V poslednej dobe (5-6 rokov dozadu) sú stále populárnejšie biografické snímky o slávnych hudobníkoch. Ani by ma nenapadlo, že niekto dokáže natočiť paródiu aj na túto tému ale stalo sa. Bohužiaľ dalo by sa povedať, že sa jedná o jednu z tých slabších paródií. Film najviac paroduje film Walk the line, ktorý sa mi sám o sebe nepáčil a preto bolo náročné vydržať pri pozeraní tejto paródie. Je pravda, že snažiť sa parodovať hudobné filmy nie tak ľahké ako napr. horory alebo akčné filmy, ale aj tak sa film určite mohol podariť viac. John C. Reilly je vo svojej úlohe dobrý, ale to nestačí. Najväčší problém je však v neskúsenosti režiséra, ktorý vôbec nemá cit na načasovanie nejakého vydareného gagu a zachrániť to nedokáže ani fakt, že scenár robil čoraz populárnejší Judd Apatow. (03.01.2015)

Úžasná parodie utahující si snad ze všech hudebních klišé. Problém v dětství, jeden song, který se stal slavný přes noc, okamžité získání fanoušků, přístup k drogám, život na cestách doprovázen drogami, mejdany, pokus o megalomanský masterpiece, tvůrčí krize, rozpad kapely a na stará kolena pochopení toho, o čem ten život je. Navíc Jack White v roli Elvise! Od teď budu projevovat svůj vztek vytrháváním umyvadel ze zdi! (01.03.2012)