Kým si po nás príde

Edward a Carter bojujú s rakovinou a prvé desiatky minút vyzerajú na umretie, lenže potom sa rozhodnú, že si posledné mesiace poriadne užijú a zázrakom sú z nich chlapi plní života, ktorí majú lepšiu kondičku ako hocikto zdravý a časové rozdiely prekonávajú lepšie, ako hráči KHL. Našťastie ich hrajú Nicholson s Freemanom a tak sa nedá si ich aspoň čiastočne neobľúbiť. Jednoduchosť a predvídateľnosť scenára ale nedokáže zakryť ani zástup ich oscarov. Z tohoto filmu žiadna šanca získať nejaký ďalší sa vďaka scenáru nenaskytla a tak mi je viac ľúto hercov, že sa tak snažia, ako ich postavy, ktoré sú už aj tak dosť staré nato, aby sme v ich osude videli nejaký ťažký údel. Naivné a patetické preslovy striedajú tie trefné a nenajbože aby ste boli ateisti, potom si budete po filme pripadať ako blbci. 50%. (21.09.2013)

Tento film lze dokonale vystihnout dvěma slovy: nevyužitý potenciál. Samotná zápletka filmu o dvou umírajících sympaťácích, kteří si chtějí ještě užít, není sice zrovna originální, ale vytěžit se z toho dalo mnohem víc, zvláště přihlédneme-li k hereckým kvalitám Morgana Freemana a Jacka Nicholsona. Jenže scénář nepřináší vůbec nic nového či převratného, jednotlivé položky na seznamu jsou sice vlastně realistické a pochopitelné (kdo by nechtěl vidět Tadž Mahal, pyramidy (jak se tam sakra dostali??!) nebo se projet v Mustangovi) ale pořád jsem čekal na něco silnějšího, což mi nepřinesl ani závěr. Příjemná podívaná, zručně natočená, ale slabý scénář nic nezachrání, takže průměr. (06.04.2008)

Morgan Freeman ve filmu k Nicholsonovi pronese, něco ve smyslu, že není hlubší než kaluž. Nic nevystihuje the Bucket List lépe. I přes snahu Roba Reinera natočit snímek s určitým sdělením a s ambicí kázat o pravých životních hodnotách, nevzniklo nic lepšího než patetické melodrama, které spíš než rozjímání o životě, nabízí akční závody ve sporťácích (s bouračkami a skoky k tomu), skok padákem a efektní cestu kolem světa před modrým plátnem. No a závěr nepřekvapí, protože ho lze snadno odtušit už od chvíle kdy víte o čem film má být. Takže povrchní mi nepřišla jen postava Jacka Nicholsona, ale film vůbec. Na druhou stranu, je příjemné vidět tyto dva seniory pohormadě, Freeman je sice skoro ve všech filmech úplně stejný kliďas (v dobrém i špatném smyslu slova), ale třeba Nicholsona je vždy zábavné sledovat. (09.03.2012)

Jack Nicholson a Morgan Freeman. Dvojka, ktorej to spolu sekne. A pokojne týchto hercov môžeme označiť hereckými stálicami, čo bez menšej ujmy na dobrej povesti prechádzajú rolami vo filmoch rôznych kvalít. I keď sa ani oni nevyhli slabším filmom, ich herecká minulosť je celkom bohatá na zaujímavé filmové role, ktoré ako sú rôznorodé a zároveň tak podobné. Kým si po nás príde - je filmové klišé ako vyšité a v rámci tohto typu - filmov o umierajúcich - sa už len zriedkavejšie podarí vyčarovať niečo prudko originálne a skutočne zaujímavé, bez opakovania obohraných skladieb o poučení a znovu-nájdení rodinných hodnôt. Kým si po nás príde - je v prvom rade filmom Jacka Nicholsona a Morgana Freemana, ktorí si svoje postavy Colea a Chambersa skutočne vychutnávajú a je radosť sa na nich dívať. To však k výbornému filmu nestačí. (05.03.2019)

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)