BrainStorm

Docela příjemný a nijak přehnaně hloupý film, který si klade za cíl diváka trochu poučit o důležitosti vztahů s našimi nejbližšími a tedy i pohladit na duši. Tento rozměr mě trošku otravoval, raději bych, aby se dobře rozjetá cynická postava Trojana neubrala tak předvídatelným a "klišoidním" směrem. 6/10 (08.11.2018)

Jedním slovem - působivé. Více slovy - další ze Strachových dobře mířených pokusů o prolomení šedého televizní (pod)průměru. Po technické stránce takřka dokonalé, herecky vyvážené a režijně bezproblémové. Trojan si u mě po přímočerém útoku na lidská srdíčka s názvem Václav napravil reputaci, Radek Brzobohatý stářím rozhodně nic neztrácí a Tereza Voříšková s konečnou platností válcuje kohokoliv ve své věkové kategorii. Víc takových filmů. (23.03.2008)

Ono, vážení, není vůbec špatný, když Liška dává dobrou noc. A když k tomu přihodí nějaký ten senilně-sentimentálně-momentální vyprošťováček, pěkně zamíchá s nevalně rozehranou partií hlavního hrdiny (dvě ženské, dvě hypotéky, dvě nezbedný děcka, to je skoro na mašli). A já se u toho několikrát od srdce zasmál, což mi nyní přijde maximálně vhod ! (zvýšená teplota, krk bolí jak po spolknutí českého specializovaně antiupířího česneku a nálada na teplotním bodě, při němž si Rusáci zapínají vrchní knoflíčky u košile/sarafánu). A stačilo by někdy v životě, když se vše vyvíjí totálně k prdu, tak málo. Tohle jsou příběhy, které mě baví. Ne zachraňování světa a hormoning (do této škatule patří všechny filmy o tokání zaměňující jej s nekonečnou láskou), ale toto - "nerozumím tomu, jak jsem žil". Já taky ne. V jednoduchosti je krása. Vlastně celý tento film je pro mě, jako bych zavedl řeč na téma, které mě zajímá. A já si mohu popřemýšlet, pousmát až zasmát, někdy i oddechnout (ženskou mám jednu, hypotéku žádnou, to není tak zlý ne?). A nemám, co bych vytknul. Protože s nadhledem a vtipem zpracovat víceméně závažné téma, to je jako s tím lhaním a zpíváním, že? Já bych teda neuměl ani jedno (neumím režírovat ani fotbal svých malých bratranců), ani druhé (naposledy, když jsem lhal, vyšel z toho pěkně nepovedenej dýchánek), ani třetí (zpívat? Ne, ušetřím středoevropský letový prostor kolapsu). Ortel: výborně napsané, výborně zrežírované, výborně zahrané, výborně sledovatelné. Když to zprůměruju, vyjde mi známka: výborné. A ROMing bych v kině taky nerozdýchal. Jirko, prosím tě, mohl bych si u tebe objednat na stáří asi tunu dvě takových medikamentů??? Já jen že bych, víš jak....:) (06.01.2015)

Tady jsem vůbec neměl Strach do čeho jdu,  poněvadž pan režisér není žádným Trojanem ani jiným virem českého filmu, ale točí jednu pohádku  za druhou. Jednu skutečnou, druhou kvalitativní.  Po pár minutách mě měl zase na lopatě a byl jsem zase Brzobohatý na skvělý filmový zážitek z mile sehraného příběhu o stárnutí bilancování a rodinných hodnotách(ne těch v současnosti politizovaných, díkybohu). A v žánrech tu zase řádila Liška a chybí tam mysteriozní, Ramba na Vás administrátoři!  A do teď se nemůžu rozhodnout, jestli mě tu spíš přitahovala krásná a mladá Táňa Pauhofová nebo rovněž krásná, ale zralá Ivana Chýlková.  To abych se k tomu tedy někdy zase Navrátil. (30.09.2022)

Tak na české poměry je to dost slušné, s dobrým nápadem, slušnými hereckými výkony a na televizní film dobrou filmařskou stránkou. I psychologické to celkem je a ten scénář funguje taktéž docela dobře, až na pár prkenných dialogů a scén. A humor tu taky celkem dobře funguje, nejedna scéna mě pobavila. Největší problém ale vidím v tom, že to na hodinu a půl předvede celkem málo. Nemůžu si pomoct, ale čekal jsem od toho prostě víc, protože se v tom dalo rozehrát víc. Nebo aspoň líp. Ani tady mě Strach bůhvíjak neoslnil, ale na to, čím ten film je, je povedený a celkem se mi líbil. Slabé 4* (03.09.2021)