Jaskyňa žltého psa

Přestože má dcera řekla: "Tenhle film je tak předvídatelnej!", hodnotím jako příjemný, pěkný film. Polodokumentární. Zase něčím jiný. "Běž nazbírat sušený trus!" ■ Fascinuje mě, jak jsou mongolské děti samostatné. Matka vysadí sedmi-osmiletou holčičku na koně, aby hlídala stádo: "Nejezdi daleko. A orientuj se podle toho kopce." ■ P.S. Asi jsem už navyklý na pomalu plynoucí asijskou kinematografii, protože byl konec a mě se tomu nechtělo věřit. Tohle, že byla hodina a půl? (16.01.2011)

Mnohem filmovější záležitost než předchozí režisérčin "Příběh o uplakaném velbloudovi". Film je opět především o životě jedné kočující mongolské rodiny a nese se v tradičním rozvláčném tempu. Má ale hodně filmových nápadů a hlavní zápletka okolo nechtěného psíka Zochera i spoustu nádherně a upřímně působících momentů. Jeden velice milý film "z konce světa" s jehož zhlédnutím nemusíte váhat, pokud jen trochu trochu tušíte, co od něho čekat. (19.12.2006)

Jednoduchý príbeh mongolskej rodiny, ktorá sa živí tradičným kočovným pastierstvom v dobe, kedy tento druh obživy začína upadať a mnoho kočovníkov sa postupne sťahuje za jednoduchšou prácou do veľkých miest. Nájdený psík v tejto rodine vyvoláva menšie rozbroje, ale nakoniec si svoje miesto medzi nimi vybojuje... Krása tohto filmu je hlavne v obrazoch a pohľade na náročný život v jurte uprostred nádhernej (aj keď miestami nehostinnej) krajiny. (10.10.2007)

Mongolský film jsem kromě Čingischána ještě neviděl. Právě proto mě tento docela zajímal. Nakonec jsem ale nedostal příběh, ale čistý pohled na mongolskou pasteveckou rodinu. O tom, jak jejich život probíhá, o jejich problémech, ale také o tom, jak to vypadá, když se celá rodina se stádem ovcí přesouvá o planinu dál. Zajímavý pohled na takový život. Nenaskytne se každý den. (09.05.2011)

Německo-mongolský polodokumentární snímek sleduje v mongolské krajině rodinu pastýřů žijících kočovným životem a přibližuje jejich jedinečný způsob života. Otec a matka žijí se třemi dětmi v harmonii s místní přírodou a duchovními hodnotami, vč. myšlenky reinkarnace. Koloběh lidského života, střídání ročních období, počasí… a obecně cykličnost (lidského) bytí na Zemi jsou zde velmi patrné. Stejně jako jedinečnost, hodnota člověka žijícího pokorně, s láskou a radostí z prosté existence, v relativní chudobě (nikoli duševní!!) a živícího se poctivou prací. Die Höhle des gelben Hundes je oslavou rodinné pospolitosti, oslavou síly prosté lásky, nejen té mateřské či rodičovské, zároveň také oslavou svobody a volnosti, oslavou přátelství člověka a zvířete. ~ Členové rodiny sice žijí v odlehlých pastvinách stranou moderní civilizace, avšak ta nekompromisně proniká do jejich prostého, tradičního pojetí života. Onen nezadržitelný vývoj dokumentují např. moment s umělohmotnou naběračkou nebo růžový plyšový pes (x živý pes > materialismus x duchovní pojetí života / majetek x prožitek / umělost prefabrikátu x přirozenost živého tvora). Symbolické bylo neúmyslné přerušení cesty jedoucímu autu, jež upozorňovalo na blížící se volby, stádem dobytka. ~ Ač se film kolíbá v rozvláčném tempu, přitahuje diváka jako magnet obzvlášť autentičností a přirozeností projevu neherců (otázkou však, hráli-li vůbec) nebo i pokojnou, mírumilovnou meditativní hudební složkou, vč. tamějších lidových písní. Při sledování těchto bezelstných lidí si člověk uprostřed Evropy uvědomí hodnoty, které jsou v životě podstatné a na nichž by civilizace měla i nadále stavět. Die Höhle des gelben Hundes je neobyčejně lidský film, na který by se měli podívat všichni namlsaní, majetně založení lidé v západní konzumní společnosti. P. S. Šťastná to rodina. (29.12.2011)