Dar od Boha

Ze začátku vcelku zajímavá ale ve výsledku velice zdlouhavá podívaná, která vypráví příběh sedmičlenné rodiny, kde je jediným zástupcem ženského pohlaví matka. Příběh se zaměřuje hlavně na předposledního syna a jeho dospívání a zmatení v sexuální orientaci. Nějakých vtipnějších scén je ve filmu velice málo a celý snímek se nese spíše v dramatickém duchu. Atmosféru režisér vystihuje převážně v hudebním doprovodu, kde mu vypomáhají David Bowie a Pink Floyd. Jsou zde zajímavé momenty a dobří herci ale jako celek to působí trochu nevyváženě a občas i nudně. (20.02.2009)

Filmy spadající do proudu queer cinema mají často společnou jednu věc: krom hlavního hrdiny, obvykle alterega autora, působí všechny ostatní postavy jako ploché karikatury. Divák je tak odsouzený bez dalšího do pozice přitakávající hlavní postavě, která si uzurpuje všechny jeho sympatie. Stejně tak i v tomto filmu nám hrdina hned v úvodu sdělí, že jeho bratři jsou idioti, otce vykresli jako primitivní machistickou postavu a snad jen matka působí jako živoucí postava. Je to zřejmě dáno tím, že takovéto filmy slouží jako osobní terapie autora a obecný pohled na problém ustupuje subjektivní potřebě autora. Zároveň však odsuzují takový film do pozice minoritního dílka pro spřízněné duše, protože ne každý divák bude ochoten na tuhle hru přistoupit. Gregg Anaki, který stál na začátku zrodu proudu této kinematografie se tomuto omezení úspěšně vyhnul tím, že jako karikatury ztvárnil všechny postavy a převedl tím film do formy podobenství, které žádnou z postav neprotěžuje. (22.09.2010)

Kde se vzal, tu se vzal film, u kterého zde zatím není uvedeno ani jméno režiséra, který se však již může chlubit hodnocením 90%. Jasně, soudě z množství hodnotících, nebude jej mít dlouho, ale přesto bych se odvážil tvrdit, že půjde o první film Jeana-Marca Valéeho, jenž uvidí počet lidí zasluhující již označení „velká skupina“. Původní název je poněkud zavádějící a za šťastnější lze v tomto ojedinělém případě označit překlad českého distributora. Slovo Crazy sice má pro celý příběh nezanedbatelný význam, ale mnohý divák by po jeho přečtení mohl očekávat ujetou teenagerskou taškařici. Přitom jde o velice citlivý portrét jedné zmatené mladistvé duše napříč dvěmi dekádami, jenom občas okořeněný humorem. Ten si zaslouží přídomek „hřejivý“ nejen pro četný výskyt slova „buzík“. Oním „buzíkem“ možná je a možná není hlavní hrdina Zach, sám neví. Snahu zjistit to, stejně jako spoustu jiných skutečností, mapuje tento dvouhodinový snímek o životě a jak na něj. Odvážnou stopáž můžeme považovat pouze za jeden z mnoha projevů Valéeho snahy, natočit jiný, lepší a větší generační film. Někdy hraničí až s metaforickým podobenstvím o Bohu a člověku uvězněném věčně v jeho stínu, čehož budiž důkazem „duchovní“ bloudění Jeruzalémem (věta o ateizmu hlavního hrdiny jakoby neměla žádnou váhu). Podobných výstřelků je ve filmu několik, některé působí rušivěji, jiné méně, stále jsem však (kupodivu a bohudík) měl dojem, že sleduji docela malý kanadský film, vymykající se pouze mimořádně kreativním přístupem režiséra a výborným hereckým obsazením. Bohužel, na rozdíl od jiných podobně koncipovaných filmů, si hrdinové tohoto nezískali mé sympatie, což je – obávám se – základní předpoklad úspěchu. Ústřední dějová linie sleduje komplikovaný vztah otce a syna, kteří hledají cestu, z níž před lety sešli, neméně zajímavé jsou i vedlejší podzápletky, kterých bych ale stejně mohlo být méně. Režisér děj filmu prozíravě vklínil do období 60. až 80. let, tedy do období dobře zmapovaného, vyznačující se osobitým, na první pohled identifikovatelným, stylem (oblékání, hudby ad.). Velmi zdařilý je nostalgický portrét sedmdesátých let, přímo vybízející k použití songů od Pink Floydů, Rolling Stones nebo Davida Bowieho. Dar od Boha nabízí osvěžující pohled na problémy staré jako lidstvo samo. Nepřináší nic přelomového, neříká nic objevného, nicméně má vše, co od podobného filmu zpravidla čekáme a jako bonus přidává něco navíc. 80% (07.07.2007)

Skvělej příběh, bezvadný retro, perfektní hudební doprovod... nějak nemám výraznějších výtek. Představitel hlavní role - výbornej. Jeho proměny v průběhu filmu, a tím i let. Postava otce taky dost luxusní - chlápek typu Kevina Spaceyho, s podobným charisma, kterej má samozřejmě gaye za zhoubu lidstva a je pevně přesvědčenej, že on přece nemohl zplodit homosexuála... Každopádně to ale není "teplej" film!! (05.10.2011)

Až budete siahať po tomto filme, nech vás ta "stopáž" neodrádza. Patrí k filmu, tak ak chlapec vyrastal ako bojoval sám so sebou s bratmi s otcom s priateľmi aby si nakoniec ujasnil ďaleko v palestínskej púšti. Naviac je to film s výborným zvukom, aký je málokedy možné zachytiť (alebo som mal šťastie na stiahnutú kopiu ?) :) . A to nehovorím o super soundtracku, počnúc pinkfloydami, končiac hlbokými zbormi pravoslávnych mníchov (nezabudnite že film má podnadpis "Dar od Boha"). A jak tam všetci fajčilíííí :), darmo sa nehovorí "aká mamka taká katka, aký otec taký syn" :). Namyslený otec co každé Vianoce spieval Aznavura, mal radšej syna bitkára alkoholika a drogistu ako by sa mal zmieriť, ze splodil syna s inakosťou. Lebo chlast, ženy, bitky a drogy patria k chlapom, ale inakosť ???? Dobrá zmes vtipných momentov s dramatičnosťou. To čo sa odohrávalo v mysli chlapca keď sa poprvý krát ako "znovuzrodený ateista" zúčastňoval polnočnej omše s úžasným Stonesovským SYMPHATY FOR DEVIL bol veľmi príjemný moment filmu, ktorý ostal vo mne až do konca. v pohode dávam 4 b. aj kúštik (01.09.2013)