Deník mrtvých

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)

Netušil som, čo čakať, keďže šlo o moje prvé stretnutie s Romerom. Zo začiatku to bolo zdĺhavé, a vďaka found footage forme ma to len viac nudilo. Lenže po chvíli sa to rozbehlo, a s pribúdajúcimi minútami stále milšie prekvapený. Je známe, že Romero používa tému zombies ako kritiku spoločnosti, no že sa bude jednať o morálnu polemiku podanú tak, že skutočne prinúti diváka sa nad tým všetkým zamyslieť, som nečakal.Prekvapili ma aj niektorý herci, mj. Michelle Morgan a Scott Wentworth. Celkový výsledok je stále v priemere, ale lepšom. Silné 3*. (04.12.2013)

Udělali jsme film, aby se lidé jako vy dozvěděli pravdu…. Ach ty dokumenty. S úvodními keci mám stejný problém jako v Monstru. Když ovšem přijdou na to, že jim Bůh změnil pravidla, začíná to být zajímavější, tolik se nekecá a mrtvých zombíků přibývá. Filozofické memento, zda stojíme za záchranu, mne ovšem nechává klidným. George A. Romero si ze zombíky rozumí. O tom není pochyb. Teď jim dal i nový háv, protože změna je život. Teda, jak pro koho… (20.12.2008)

Film, pri ktorom som si prial, aby pokračoval ešte aspoň dve hodiny. A ktorý by mohol parádne fungovať ako televízny seriál. George A. Romero tentoraz svoje staré recepty chvályhodne inovuje a spestruje. Zatiaľ čo v predchádzajúcom Land of the Dead iba pohodlne prežuval osemdesiate roky, tu sa úspešne prispôsobil súčasným trendom a koncepčne zašiel ďalej než chalani z Cloverfieldu. Jediná vada na kráse su miestami hlúpe dialógy (postava profesora). Ináč skvelý horor, stojaci na nepredvídateľnosti a inteligentnom strihu. Ocenia ho však skôr fanúšikovia filmárčiny, než popcornovej hororovej zábavy. (27.09.2008)

Kráľ zombie horroru dal znova o sebe vedieť! George A. Romero opäť pozíva diváka do sveta, kde mŕtvi ani náhodou neodpočívajú v pokoji. Trocha som sa obával formy nasnímania, akú tento krát zvolil. Bál som sa totiž, že first person video, ktoré je dnes tak populárne bude tu už zaváňať klišé. Ale ostrieľaný a na poli zombie filmu profesorsky akreditovaný režisér to zvládol výborne. Tiež si cením aké osobnosti mali v tomto horrore nenápadné šteky. W.Craven, Q.Tarantino a dokonca Stephen King. Tak to už hej. Budem sa opakovať, ale znova vyhlasujem, že G.A.Romero nemá v horrorovom zombie filme konkurenciu. **** (11.07.2008)