Nic takového

Zajímavý film, který mohl být lepší. Možná je to představitelkou Beatrice Sarah Polley a jejím slabým výkonem. Ona se mi zdála ze všech vůbec nejslabší. Jindy by totiž smrt přítele hlavní představitelky nebo její nehoda s letadlem měla vyvolat nějaké emoce ale v podání této herečky mi to bylo celkem jedno. Naopak ostatní předváděli slušné výkony ať už to bylo cynické monstrum, mrcha šéfredaktorka a nebo šílenec profesor, i když jejich postavy byly poněkud ploché a celý scénář by potřeboval trochu propracovat. Celý film mi navíc přišlo jako kdyby ho řídil nezkušený řidič který trhá šaltpákou furt z jedničky na pětku a zpátky. Děj má chvilkama strašně rychlý průběh a chvilkama jen stojí a přešlapuje....no závěrem. Je to zajímavý a svým způsobem docela originální příběh, který mohl ale dopadnout mnohem lépe (01.12.2008)

No Such Thing je jakousi zpovědí netvora alkoholika, trpícího depresemi, nespavostí a nenávistí vůči celýmu lidstvu. Jediný po čem touží je smrt. Jenže jak se zdá je nesmrtelnej. Už začátek mi napověděl, že tohle bude přesně film pro mě. Netvor si mě hned získal. Po úvodu sice netvor na chvíli zmizí z obrazovky a na scénu nastupuje sympatická Beatrice(Sarah Polley), která je roztomilá a k nakousnutí. Od 45 minuty ale o5 nastupuje na scénu netvor a začíná jakási variace na Krásku a zvíře. Je to vskutku zvláštní a originálně pojatej film, kterej mně neskutečně sedl. Už teď vím, že jsem ho neviděl naposledy. Tady nemám co řešit. 5hvězd. Za sebe vřele DOPORUČUJU. Nemusí ale sednout všem. (11.07.2023)

lidí se skutečně nekonvenční mentalitou, schopných nahlédnout úplně jinak, obdařených tvořivou představivostí a nejen kombinující, těch je pomálu. Hal Hartley je jednou z takových nevšedních osobností. jeho pohled, přístup, nahlížení světa – je tak odlišné od mně známých, až je dokonce přímo jedinečné. v jeho případě ani nevěřím, že je možná napodobitelnost. a to je co říct. taková osobitost přenesená do umění se pak pochopitelně velmi nesnadno určuje, vymezuje a vůbec i popisuje. sám jsem schopen formulovat jen detaily z ohromného korpusu osobitosti, kterou u něj vnímám. 1. věřím, i z filmu Nic takového jsem měl ten dojem, že jeho vztah k hudbě je nevšední a dozajista velmi silný! však si hudbu ke svým filmům také sám skládá. 2. věřím, že jeho vize filmu je nad jakýmkoliv malicherným žánrovým myšlením. Nic takového bylo hororem, za pár minutek komedií, pak slzopudným dramatem, v další etapě pravé roadmovie, kde cestu fyzickou obvykle následuje analogická sebepoznávací cesta duchovní, zacílená do vlastního nitra. film se nevyhnul ani podobě politického thrilleru doplněného o ironickou mediální reflexi. užil i prvky typických schémat, ale v tak nepřípadných souvislostech, že stvořil unikátní originál. přitom film v konci nelze žánrově zařadit nikam. ale není proto nekonzistentní, rozkolísaný, nesouvislý ani překombinovaný! 3. film byl do jisté míry filozofický i filozofující. 4. režisér prokázal mimořádný um v práci s rytmickou dynamikou. rozvedl ty pasáže, které jeho samotného velmi silně zajímaly (předpokládám), a jiné zkondenzoval do nepatrného zlomku času, který by si jistě vyžádaly od méně zdatného tvůrce. ale přitom film z pomyslné rovnováhy nevychýlil. 5. opravdu hluboce a sofistikovaně pracoval s rozvíjením postav (myslím, rozvíjením jejich typu před divákem, nikoliv nějakou zbytečnou psychologickou proměnu, která by se během filmu odehrávala). 6. islandská krajina zde není jen pro ten účel, lahodit oku. její specifičnost je pro film zásadní. a nejen vizuálně, ale třeba i v kontextu vědomí, že zde je svět, kam k lidským obydlím nevedou cesty. už ten postřeh sám nese své významy. a ty lze rozvíjet jejich čtením v kontextu dalších významů. nehledě k tomu, že jinak úchvatnému a řekli bychom zřejmě krásnému pohledu na ostrovní skalisko, kde monstrum přebývá, dává tímto Hartley i punc ďábelskosti (podobně jako Friðrik Þór Friðriksson ve svém filmu Ďáblův ostrov). a dalo by se toho napsat mnohem více. kdyby se ovšem sešly: čas, prostor a síla. (18.01.2011)

Nepříliš povedená nepohádka o tom, že věčný život není žádný med, že člověk může být krutější než Netvor, ale zároveň se občas dokáže řídit i vznešenějšími pohnutkami - soucitem, láskou a odpuštěním. První polovina filmu není špatná, ale s příchodem Netvora do civilizace solidní atmosféra příběhu postupně někam vyšumí. Proměna v chování Beatrice je příliš náhlá a tím pádem nepravděpodobná vzhledem k tomu, co prožila - tedy pokud ta dobrá duše netrpí rozdvojením osobnosti. V samém závěru se film - i hlavní hrdinka - přece jen trochu vzpamatují, ale na výsledném dojmu už se nedá moc změnit. (10.12.2008)

Svéráz islandského poetismu/realismu/alkoholismu//schizofrenie/brutality, vyprávěná a nahlížená po amícku, překypující černým humorem, ujetou elektronickou hudbou, překvapivě i all-world-mainstream-and-undermainstream-stars, úžasným koncem - třebaže možná pointou, trpící však skřípajícím dějově-(ne)motivačním tlakem, nedotaženými až epizodicky zploštělými charaktery, občas až pohádkového typu. Přesto je to originál originální. 75% (21.11.2009)